USA docházejí možnosti, jak omezovat Čínu
Autor: Bobby Naderi je novinář v Londýně, hostující přispěvatel pro tisk, rozhlas a televizi a dokumentarista
Ironie je skutečná. Vláda Spojených států nemůže navždy navodit kulturu strachu a zvyšovat napětí a nedůvěru mezi svými západními spojenci a Čínou.
Britský premiér Boris Johnson udělil další ránu politikům administrativy prezidenta Joe Bidena když řekl, že Británie „neodstrčí“ investice z Číny navzdory přetrvávajícím rozdílům s Pekingem v otázkách lidských práv a Hongkongu.
Johnson před globálním investičním summitem v Londýně řekl, že druhá největší ekonomika světa bude i v příštích letech hrát „obrovskou roli“ v britském ekonomickém životě.
Abyste pochopili situaci, USA docházejí možnosti, jak omezovat Čínu, včetně jejich spojenců se „zvláštním vztahem“, kteří nepřijali geopolitická slova o Číně a protičínské požadavky USA. Což dále ukazuje, kolik toho může Čína nabídnout a kolik z toho jsou její obchodní a investiční partneři na Západě ochotni přijmout.
Tím nechci říct, že výzvy neexistují. Johnson trvá na tom, že Londýn nebude „naivní“, pokud jde o povolení přístupu Číny ke kritické britské národní infrastruktuře, jako je jaderná energie nebo komunikační síť 5G. Navzdory všem obtížným rozhovorům však západní obchod s Čínou nadále rostl a expandoval, včetně britského obchodu.
Mnoho západních vlád není ochotno se hluboce zapojit do šarvátek Washingtonu v Jihočínském moři, protože to eskaluje napětí a ohrožuje mír a stabilitu strategického regionu, a tím i tolik potřebný čínský obchod a investice. Jinými slovy, západní vlády se nechtějí zaplést do amerických malicherností, ani si nechtějí znepřátelit Čínu jen proto, aby se zavděčily USA.
To jsou také varovné důvody, proč by se USA měly vyhýbat zasahování do vnitřních záležitostí Číny. USA se musí naučit najít správnou rovnováhu mezi obranou vlastní verze lidských práv a prosazováním národních zájmů.
Vzhledem k realitě multipolárního světa, ve kterém mnoho států soutěží o vliv na globálních trzích, se nejedná o hru s nulovým součtem. Ve skutečnosti následné vlády USA často bránily evropským vládám ve zvyšování diplomatických a obchodních aktivit při pokusech o rozšíření vztahů s Čínou. Jedná se o závažné a nepřijatelné porušování zákonů a postupů EU a porušování zásady suverenity, a je to prosazování amerických zájmů na úkor evropských.
Stále si můžeme živě pamatovat, jak USA podepsaly AUKUS na prodej jaderných ponorek Australanům, aniž by to nejprve konzultovaly s EU. Zdůrazňuje to, že USA nerespektují stanoviska a zájmy EU, ani nepřijímají, že by byly s kýmkoli rovnocenné. S brutální jasností jim jde o udržení svého globálního prvenství, přesvědčování evropských partnerů, že nemusí usilovat o větší roli, a jejich odrazování od zpochybňování vedení USA nebo snahy změnit zavedený politický a ekonomický řád.
Celkově vzato, vlády EU mohou zvítězit jako Velká Británie, pokud budou uprostřed pandemie COVID-19 a velkého množství globálních krizí rovněž prosazovat multilateralismus a silnější vztah s Čínou. Vzhledem k tomu, že ekonomiky Číny a EU jsou více než kdy jindy propojeny, Brusel může zvítězit, pokud zůstane oddaný dialogu a porozumí zájmům a obavám svého největšího obchodního partnera.
Čína se drží svých dohod a nemá v úmyslu stát se „systémovým rivalem“ EU, protože to neprospěje nikomu. Pouze to prodlouží proces ratifikace komplexní dohody o investicích mezi Čínou a EU. A právě v to doufá Washington.
Znamená to, že ačkoliv britský premiér uvítal investice z Číny, žádná kombinace dvoustranného obchodu a investic, byť by byla uskutečněna, nebude dostatečná k ukončení globální hospodářské krize a pandemie – ne dokud EU bude nadále upřednostňovat obchodní konkurenci s Čínou před planetárním přežitím. Spolu s Čínou může EU místo toho bránit multilateralismus a reagovat na výzvy, jako je pandemie a změna klimatu na planetě, která v dnešní době vypadá, že má všechny šance na zhroucení. (Kl)