Americké společnosti projevují zvýšený zájem o letošní CIIE

Autor: William Jones je washingtonský politický analytik a nerezidentní člen Institutu pro finanční vztahy Chongyang

Zatímco Bidenova administrativa připravuje nové způsoby, jak omezit závislost Západu na „dodavatelských řetězcích“ spojených s Čínou, naposledy v obchodní dohodě mezi USA a EU, kde se obě strany zavázaly používat pouze „čistý“ hliník a ocel (vyráběné v závodech, kde se jako palivo nepoužívá uhlí), velké americké společnosti cestují do Šanghaje na 4. Čínský mezinárodní dovozní veletrh (CIIE), aby zde vystavily své zboží a upevnily své postavení na čínském trhu. Ve skutečnosti letos na CIIE vystavuje 198 amerických společností, což je více než na kterémkoli ze tří předchozích CIIE.

Některé z těchto společností jsou na CIIE „stálými hosty“, jako Honeywell, který se také významně podílí na mnoha projektech v rámci Pásma a stezky (BRI), a některé jsou úplnými „nováčky“, jako americký gigant elektronického obchodu Amazon.

Většina velkých amerických producentů si uvědomuje, že svět je nyní nezvratně propojen, a jak zdůrazňoval ekonom (a státník) Lyndon LaRouche ve svých přednáškách na Kolumbijské univerzitě v 60. letech, každý Američan, když ráno vstane, dá si celosvětový šálek kávy. Tím měl na mysli, že pokud byste prozkoumali původ toho šálku kávy a všech položek, které šly do jeho výroby a přepravy na váš snídaňový stůl, museli byste několikrát objet svět.

Tato vzájemně provázaná síť výroby a dopravy je základem i těch nejzákladnějších položek, které člověk používá každý den. Udělat pošetilý pokus omezit tuto síť na jedinou zemi nebo na řadu ideologicky „stejně smýšlejících“ partnerů by vedlo k rychlému poklesu životní úrovně a života lidí tohoto národa.

Anglický básník John Donne řekl, že „žádný člověk není ostrov sám o sobě, každý člověk je kusem kontinentu“. Totéž by se dalo říct o zemích (ostatně i těch, které jsou ve skutečnosti ostrovy). Efekt marného pokusu „odpoutat se“ od důležité části celosvětové sítě výroby jsme viděli v drakonických clech uvalených na čínské výrobky bývalým americkým prezidentem Donaldem Trumpem.

Nyní, když se svět začíná postupně vymaňovat z omezení COVID-19, potřebuje pořádnou dávku optimismu, aby se přesvědčil, že budoucnost bude jasnější. CIIE je v tomto ohledu dobrým znamením, protože společnosti přicházejí vystavovat mnoho high-tech položek, které vyvinuly nebo jsou v procesu vývoje. Vzhledem k obnově čínské ekonomiky, protože Čína je jedna z prvních zemí, které dostaly virus pod kontrolu, může nyní opět sloužit ve své tradiční roli motoru světové ekonomiky.

Ale nyní to dělá nejen jako výrobní centrum světové produkce, ale také jako hlavní trh pro zbytek světové produkce. Jak se čínská populace posouvá do obecného stavu prosperity, její kombinovaná poptávka se stane hlavním stimulem pro produkty z celého světa.

S populací 1,4 miliardy a skupinou se středními příjmy, která přesahuje 400 milionů, je Čína nejslibnějším trhem na světě. Celkový dovoz do Číny se v nadcházejícím desetiletí odhaduje na 22 bilionů amerických dolarů.

Historicky to byly šlachy obchodu a investic, které spojily svět, a bude to stejná síť nezbytných ekonomických vztahů, která světu umožní překonat všechny „geopolitické“ překážky, které se objevily během epidemie COVID-19.

Ještě důležitější je, že tento proces je silně prosazován čínskou vládou. Ujištění čínského prezidenta Xi Jinpinga (Si Ťin-pchinga) o pokračujícím otevírání se Číny v jeho projevu při zahájení CIIE jasně naznačilo, že rozšiřování tohoto spojení mezinárodního obchodu a investic je čínskou politikou.

Ve světě, kde je pohled na realitu vůdců mnoha zemí stále krátkozraký, Čína prosazuje větší otevřenost, užší vztahy s jinými národy a pracuje na vytváření oboustranně výhodných řešení pro všechny zúčastněné strany.

Zatímco se zdá, že mnoho zemí, včetně USA, táhne opačným směrem s důrazem na spoléhání se na své vlastní zdroje a na zdroje „malého okruhu“ stejně smýšlejících národů, základní dynamika světové ekonomiky se posouvá opačným směrem.

Podmínek pro zvýšení blahobytu a odstranění světové chudoby a nemocí, což je hlavní cíl OSN, lze dosáhnout pouze tehdy, budou-li všechny národy spolupracovat, bez ohledu na ideologie nebo formu vlády. Čím déle budou země odmítat uznat tuto základní realitu, tím déle bude trvat realizace těchto velmi vznešených cílů. (Kl)