Návrat pingpongové diplomacie

Autor: Thomas O. Falk je politický analytik a komentátor sídlící v Londýně. Je držitelem titulu Master of Arts v mezinárodních vztazích na University of Birmingham a specializuje se na americké záležitosti. Článek odráží názory autora a ne nutně názory CGTN.

Není žádným tajemstvím, že vztahy mezi Pekingem a Washingtonem nejsou stále dokonalé. Jak nás však historie naučila, někdy mohou události mimo politiku přinést změnu k lepšímu.

Před rokem 1971 vztahy mezi Pekingem a Washingtonem prakticky neexistovaly. Jen o dvě desetiletí dříve proti sobě obě strany bojovaly v korejské válce a Washington v důsledku toho zavedl proti Číně svou politiku hospodářského omezení.

Následně v 50. a 60. letech proběhla velvyslanecká jednání mezi oběma stranami ve snaze zlepšit jejich diplomatické vztahy, ale bez znatelného úspěchu.

Místo toho bylo zapotřebí pozoruhodné náhody, daleko od politiky a národních zájmů, aby vznikla příležitost ke změně.

Na mistrovství světa ve stolním tenisu v Japonsku v roce 1971 se spřátelili Američan a čínský hráč, když Peking a Washington ještě oficiálně nenavázaly diplomatické styky. Zpočátku bylo těžké si představit, že tento mezilidský vztah bude mít epochální dopad na vztahy mezi oběma zeměmi.

Ale přátelství mezi oběma hráči vedlo k pozvání amerického týmu stolního tenisu do Číny, kde se s Američany zacházelo velmi dobře. Zrodila se pingpongová diplomacie.

Když se americký tým vrátil domů, další diplomatická sblížení byla náhle nevyhnutelná. Henry Kissinger, tehdejší poradce pro národní bezpečnost, podnikl v roce 1971 dvě cesty do Číny, čímž připravil cestu pro návštěvu tehdejšího prezidenta Richarda Nixona. Navzdory Nixonově „teorii šíleného muže“, vždy choval naděje, že by mohlo dojít ke sblížení a že to také je v národním zájmu obou stran. Nixon řekl: „Pokud chci něco udělat, než zemřu, je to jet do Číny.“

Samozřejmě, zvláště Nixon nutně potřeboval pocit úspěchu. Vietnamská válka byla ztracena a vysoká inflace způsobila ekonomické problémy v USA.

O rok později nadešel čas. V únoru roku 1972 se Nixon stal prvním americkým prezidentem, který odletěl do Číny a setkal se s prezidentem Mao Zedongem (Mao Ce-tung).

Po 20 letech diplomatické a ekonomické přestávky mezi oběma národy oba považovali za výhodu otevřít se jeden druhému a využili příležitosti, kterou umožnilo pouhé přátelství mezi sportovci.

Ping pong nahradil domino a s ním spojenou teorii, která ve Washingtonu dlouho převládala, že státy ve východní a jihovýchodní Asii padnou jeden za druhým a stanou se komunistickými, a tedy přirozeným nepřítelem.

Pingpongová diplomacie připravila cestu pro USA i Čínu k dosažení důležitých politických cílů. Od roku 1971 byla Čína po usnesení Valného shromáždění zastoupena Čínskou lidovou republikou v OSN. USA a Čína konečně oficiálně navázaly diplomatické vztahy v roce 1979.

O padesát let později se pingpongová diplomacie nyní vrací opět na scénu. Američtí a čínští stolní tenisté se spolu utkají na mistrovství světa jednotlivců v Houstonu, které začíná v úterý.

Symbolické párování bylo dokonce oznámeno na ceremonii, na kterou byli pozváni Christopher Nixon Cox a Neil Bush, vnuk a syn bývalých amerických prezidentů Nixona a George Bushe.

Mimořádné dvojice „otevřou novou kapitolu pingpongové diplomacie v této nové éře,“ řekl v rozhovoru prezident Čínské asociace stolního tenisu Liu Guoliang (Liou Kuo-liang).

Jistě, nikdo nečeká, že obě strany kvůli nadcházejícímu turnaji hodí přes palubu své současné rozdíly. Zájmy obou stran jsou nakonec tak diametrálně odlišné, že vždy budou existovat třecí body.

Poslední týdny však vyvolaly naději, že Peking a Washington by mohly být schopny odložit konflikt, který vyvrcholil za Donalda Trumpa, zahodit obraz nepřátel a místo toho zaujmout přístup, v rámci kterého se považují za konkurenty, ale s respektem a potenciálem spolupracovat na různých frontách.

Společná akce v oblasti klimatu a nedávné rozhovory mezi čínským prezidentem Xi Jinpingem (Si Ťin-pching) a jeho americkým protějškem Joe Bidenem jsou smysluplnými signály a kroky správným směrem.

O to více je potěšující vidět, že pingpongová diplomacie znovu ožila, doufejme, že vztahy mezi Pekingem a Washingtonem se budou dále zlepšovat. Že je to možné se ukázalo před 50 lety – za podstatně horších okolností. Proč znovu neotočit nový list?

Jia