Je Čína největším světovým producentem uhlíku?

Na konferenci OSN o klimatu ve Spojeném království se setkaly různé strany, aby urychlily opatření vedoucí ke snížení emisí uhlíku a ke zmírnění změny klimatu v souladu s cíli Pařížské dohody. Opět se ukazovalo prstem na Čínu, že vypouští více znečišťujících látek než jiné země. Je tedy Čína největším světovým producentem uhlíku?

Roční emise CO2 v Číně v roce 2020 by tomu mohly nasvědčovat. V roce 2020 tato země vypustila 10,67 miliardy tun CO2, což je více než kterákoli jiná země na světě.

Zpráva německé Deutsche Welle však uvádí tři důvody, proč je pravda mnohem komplikovanější než jediné číslo: Emise CO2 na hlavu vykreslují jiný obrázek, je třeba také vzít v úvahu historické emise a odpovědnost za emise CO2 spočívá výhradně na výrobcích, spotřebitelé jsou vynecháni.

Statistiky ukazují, že emise uhlíku v Číně na hlavu jsou nižší než v mnoha jiných zemích. Údaje Světového uhlíkového projektu (Global Carbon Project) a Náš svět v datech (Our World in Data) řadí Čínu na 45. místo s emisemi 7,41 tuny CO2 na hlavu, zatímco USA zaujímají 14. místo s 14,24 tuny.

Současná změna klimatu je navíc z velké části způsobena historickými emisemi. Údaje ukazují, že ačkoli je Čína od roku 2020 největším producentem uhlíkových emisí, od roku 1750 vyprodukovala 235,56 miliardy tun CO2, což je jen o něco více než polovina 416,72 miliardy tun uhlíku vypuštěných USA.

Současné statistické normy pro emise uhlíku navíc připisují odpovědnost výrobcům produktů, přičemž spotřebitele ignorují.

Pravdou je, že spousta položek je označena jako „Vyrobeno v Číně“ a skleníkové plyny emitované během výroby produktů jsou započítávány Číně, spíše než zemi, kde se produkty skutečně nakupují a používají.

Pokud se statistiky upraví o emise u produktů, které míří do zahraničí, čínská bilance CO2 klesne asi o 10 procent.

V reakci na globální změnu klimatu Čína aktivně přijala následující opatření k implementaci Pařížské dohody.

Čína přebírá iniciativu k převzetí mezinárodní odpovědnosti v souladu se svými národními podmínkami a neustále na sebe vyvíjí tlak, aby zvýšila intenzitu opatření k řešení změny klimatu. Od září loňského roku čínský prezident Xi Jinping (Si Ťin-pching) postupně oznámil cíle Číny na dosažení vrcholu uhlíkových emisí a uhlíkové neutrality a navrhl řadu národních nezávislých příspěvkových cílů a konkrétních politických opatření zahrnujících domácí uhelnou energii a spotřebu uhlí, jakož i závazek zastavit výstavbu nových projektů uhelných elektráren v zahraničí a další, což demonstruje pevné odhodlání Číny vypořádat se se změnou klimatu. Čína rovněž formálně předložila sekretariátu Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu Čínskou implementaci národně stanovených příspěvků a nových cílů a nových opatření.

Kromě toho zde jsou některé z hlavních bodů akčního plánu Číny na dosažení maximálních emisí oxidu uhličitého do roku 2030:

– Zvýšit podíl nefosilních paliv na spotřebě energie na 25 procent do roku 2030 z méně než 16 procent v roce 2020;

– Snížit uhlíkovou intenzitu o více než 65 procent ve srovnání s úrovní v roce 2005;

– Zařadit na seznam průmyslová odvětví, která do roku 2030 dosáhnou vrcholu emisí, včetně výroby oceli a petrochemie;

– Kontrolovat nárůst spotřeby uhlí před jejím postupným snižováním do roku 2030;

– Posílit obnovitelnou energii pomocí instalované větrné a solární kapacity, která se od roku 2020 zdvojnásobí;

– Podporovat ekologickou nízkouhlíkovou dopravu.

Obvinění vůči Číně zmíněná na začátku článku byla vyvrácena rozumnými daty a čínskými opatřeními na řešení klimatických problémů. V dnešní společnosti, kde má každý právo mluvit, bychom měli mluvit racionálně s fakty.

Tá