Proč je Čína poslední zemí s nulovým počtem nových případů COVID-19?

Autor: Bradley Blankenship je americký novinář v Praze, politický analytik a reportér na volné noze

Čínské centrum pro kontrolu a prevenci nemocí publikovalo minulý týden článek vědců z Pekingské univerzity, který hodnotí důsledky, pokud by v Číně byly přijaty pandemické strategie přijaté v některých západních zemích, jako jsou USA, Velká Británie a další.

Zjistili, že pokud by se například Čína držela této strategie, byl by opatrný odhad 637.155 případů a 22.365 závažných případů denně.

Výzkumníci došli k závěru, že data v dokumentu ukazují „skutečnou možnost kolosálního propuknutí, které by téměř jistě způsobilo neúnosnou zátěž pro lékařský systém“. Tyto údaje poskytují jasné varování, dodali, že prosazovat politiku otevírání se na základě hypotézy hromadné imunity pouze pomocí očkování v tuto chvíli nedává smysl.

Dále vědci uvedli, že než bude možné bezpečně zrušit stávající karanténní opatření a další strategie reakce na COVID-19 v Číně, je zapotřebí účinnější očkování nebo specifičtější léčba, nejlépe kombinace obou.

Tyto závěry, založené na přímočaré úvaze a jednoduché aritmetice, vykreslují jasný obrázek o tom, proč Čína moudře zůstává s nulovým počtem nových případů bez COVID-19 navzdory nedávným názorům a zprávám v západních médiích, které jsou podle mého názoru již zastaralé.

Například list New York Times zveřejnil vysvětlující článek „Proč je Čína poslední zemí s nulovým počtem případů COVID-19 na světě“, Financial Times zveřejnily názor s názvem „Sebeizolace Číny vzbuzuje obavy světa“ a agentura Bloomberg nedávno publikovala článek o nové čínské politice karantény v přístavech, která podle nich ještě zhorší krizi dodavatelského řetězce.

V západních médiích je mnohem více článků, ale většina z nich cituje „experty“, kteří bez důkazů tvrdí, že odstranění COVID-19 je nemožné nebo že „nulový počet nových případů COVID-19“ pouze izoluje Čínu, ať už diplomaticky nebo ekonomicky.

Ale nic z toho není pravda, naopak je zřejmé, že neomezené šíření nové infekční choroby je zjevně mnohem škodlivější pro všechny aspekty společnosti. To platí v každé jednotlivé zemi s nekontrolovaným šířením, bez výjimky, a mělo by být také jasně pochopeno, že je to virus, který právě teď narušuje ekonomickou aktivitu, nikoli politiky zaměřené na omezení jeho šíření.

V západních médiích a vládách panovalo mnoho optimismu vzhledem k široké dostupnosti vakcín proti COVID-19, přičemž většina z nich uplatňovala politiku vakcín pouze pro řešení pandemie. Ale to bylo objektivní selhání, které je v zásadě v rozporu se základní vědou.

Za prvé, vakcíny nebyly nikdy navrženy tak, aby poskytovaly sterilizující imunitu, což znamená, že zcela brání infekci. Nyní je také široce chápáno a bylo předpovězeno, že imunita vůči viru časem slábne – dokonce i v důsledku očkování. Obojí dohromady znamená, že strategie založená pouze na vakcíně virus nikdy nezlikviduje.

To pak vede k závěru, že se země budou muset naučit žít s COVID-19 jako endemickým onemocněním, což byla od počátku nezodpovědná politika, protože o něm – a zejména o jeho dlouhodobých dopadech – téměř nic nevíme.

Existuje například nespočet výzkumných prací, které naznačují, že COVID-19 je spojen s poškozením více orgánů, včetně neurologických poruch, z nichž žádná nebyla vyvrácena. Nespočet „odborníků“ tvrdí, že bychom se měli naučit žít s COVID-19 kvůli jeho relativně nízké úmrtnosti bez ohledu na možné poškození kvality života, což osobně považuji za opovrženíhodné.

Všechny neznámé a nejhorší scénáře, které jsou základem čínské politiky, jsou, myslím, samy o sobě dostatečně jasnými argumenty, nicméně vznik hluboce znepokojivé varianty Omicron je dalším příkladem.

Ironií je, že Izrael nyní se vznikem Omicronu začne zavádět podobný druh válečného přístupu ke COVID-19 a vypadá to, že ostatní vlády by mohly udělat totéž. Bylo jasné, že to byl celou dobu dobrý nápad.

Osobně tleskám čínskému úsilí vymýtit COVID-19 a myslím si, že rozhodnutí nežít s virem, když je riziko tak velké, je mimořádně humánní a zodpovědné. Naopak si myslím, že správná otázka, kterou by si měl klást každý rozumný člověk, je, proč se některé vlády vlastně rozhodly nechat své lidi umírat a trpět?

To je skutečný globální problém – nikoli nezvratně úspěšná čínská politika veřejného zdraví. (Kl)