Pokus USA o monopolizaci demokracie se stal sám o sobě globální pandemií

2021-12-07 19:09:03
Sdílej:

Autor: Bobby Naderi je londýnský novinář, hostující přispěvatel v tisku, rádiu a televizi a dokumentarista

Spojené státy jsou laboratorním příkladem toho, co se může stát demokraciím, když se pokusí monopolizovat myšlenku a použít ji jako zbraň v mezinárodních záležitostech. Stala se jakousi svou vlastní globální pandemií.

Pro politický systém ve Washingtonu to znamená, že stále více lidí v USA a dalších zemích je nyní unaveno jeho chybnými volebními pravidly, lišáckou třídou, zvětšující se majetkovou propastí a svévolným zasahováním do vnitřních záležitostí jiných zemí. Toto viditelné zhoršení demokracie vysvětluje, proč se USA poprvé připojily ke každoročnímu seznamu „zpátečnických“ demokracií, který minulý měsíc zveřejnil Mezinárodní institut pro demokracii a pomoc při volbách se sídlem ve Stockholmu.

„Pokles občanských svobod a kontroly vlády naznačují, že v zemi svobodných existují vážné problémy se základy demokracie,“ řekl Alexander Hudson z evropského think-tanku během rozhovoru pro AFP.

To není nic nového. Císař je nahý a USA již neurčují kurz. Ať Američané hlasují pro kohokoli, projdou pouze peníze a lobbistické skupiny. Zákon umožňuje neomezené příspěvky na kampaň lobbistickým skupinám, korporacím a odborům. Organizace, které využívají tohoto zákona, jsou známé jako Super PAC a mohou zůstat anonymní.

Peníze v americké demokracii jsou slonem v místnosti. Mezitím mají představitelé Bílého domu tu drzost požádat ostatní země, aby tento pohled a smrad ignorovaly a zúčastnily se jejich tolik vychvalovaného „summitu pro demokracii“. Chtějí říci světovým vůdcům, občanské společnosti a zástupcům soukromého sektoru, že jejich kandidáty a přístup k moci si nikdo nekupuje a že mezi politiky, lišáckou třídou a Super PAC neexistuje žádné uchopení moci ani koordinace.

Mají také tu drzost tvrdit, že USA se nesnaží vnutit svou vlastní značku demokracie zemím daleko od domova, ani nepoužívají své hodnoty jako prostředek k rozdělení planety do různých bloků prostřednictvím intervence a podvracení. Ve skutečnosti je to však jen o málo víc než fíkový list, který z každého summitu pro demokracii dělá ránu, kterou si sami způsobili, příliš ideologický přístup k řízení americké globální agendy, který každou reakci promění v nekonečný konflikt.

Má to zvrácenou logiku. Nejjednodušší způsob, jak zbohatnout v USA, je nechat se zvolit demokratickým zpátečnictvím. To je místo, kde právní absence institucionálních brzd a protivah umožňuje chamtivým politikům a peněžním skupinám sejít se v měřítku, které je nepředstavitelné v žádné jiné zemi na celém světě.

Senát a Kongres jsou plné bohatých politiků, ale není tak snadné být zvolen. Kandidáti musí být silně napojeni na lobbistické skupiny, jako je Wall Street, National Rifle Association, vojensko-průmyslový komplex a super bohaté elity. K zajištění bezpečných sedadel je potřeba hodně lobby a peněz.

Jde o toto. National Rifle Association, popírači klimatických změn, Big Oil nebo vojensko-průmyslový komplex, tyto „najaté zbraně“ v Kongresu schvalují legislativu, která podporuje jejich největší dárce. Na oplátku dostanou veškerou hotovost, kterou potřebují, na kampaně pro znovuzvolení.

Z velké části to vysvětluje hloubku cynismu, odcizení a nedůvěry, kterou veřejnost chová k americké iluzi participativní demokracie a suverénní zahraniční politiky. USA se odchýlily od podstaty demokracie a jejího původního návrhu. Jen málo lidí v zemi a na celém světě má důvěru v tak chybný systém. Je to typ demokracie, který vytváří pouze rozdělení a bídu.

Spojené státy a jejich „demokratičtí“ spolupracovníci odmítají přijmout zkázu, kterou způsobili, a mají také plné ruce práce tím nejhorším možným způsobem zasahovat do politiky jiných zemí a regionů. Biden apeluje na demokracii v Asii, zatímco jeho demokracie doma čelí vážným problémům.

Pokus Bidenovy administrativy apelovat na demokracii v zahraničí a její nedostatečná schopnost dostat se z domácí bažiny – a nezapomínejme na prudce rostoucí ekonomické a geopolitické náklady – jsou jen některé z děsivých realit dnešních světových krizí.

Ze všech těchto a dalších důvodů jsou USA jednou z nejnerovnějších ze všech rozvinutých zemí, a proto už nejsou dokonalou demokracií. Je to oligarchie řízená na úkor svých občanů super bohatými oligarchy a pro ně. Jsou zde proto, aby zvýšili své bohatství a udrželi si ho, využívají viditelného zhoršení systému k utváření politik a zákonů příznivých pro jejich třídu a lobby.

Bohužel, lze očekávat, že z dlouhodobého hlediska „moralisté“ ve Washingtonu možná nikdy nenastaví jiný kurz a nezačnou si myslet nemyslitelné, že demokracie má různé tvary a formy a že neexistuje žádný jednotný model, který by šlo použít univerzálně. (Kl)