USA politizují sport, aby skórovaly geopolitické body

Autor: Abu Naser al Farabi je analytik zaměřený na mezinárodní politiku, zejména asijské záležitosti. Článek odráží názory autora, a ne nutně názory CGTN.

Bojkotování sportovní akce z politických důvodů, většinou z důvodu rivality mezi zúčastněnými stranami, není ve sportovních dějinách ojedinělé, a bojkotování tak velké události jako Světový pohár nebo olympijské hry může vyvolat obrovské globální dopady.

Mezi nejvýznamnější takové události patří bojkot USA letních olympijských her v Moskvě v roce 1980 a následný sovětský bojkot letních olympijských her v roce 1984 v Los Angeles. Od konce studené války nedošlo k bojkotu v tak velkém měřítku.

Ale politika opět zasahuje, v únoru letošního roku se Spojené státy rozhodly nevysílat zástupce k účasti na Zimních olympijských hrách v Pekingu, a zdá se, že generace Z bude svědkem dalšího analogu studeného války v oblasti sportů.

Bidenova vláda se zdánlivě rozhodla bojkotovat olympijské hry v Pekingu v reakci na tzv. „porušování lidských práv a genocidu v čínské Ujgurské autonomní oblasti Xinjiang“. Ale v pozadí toho leží dlouhodobý geopolitický gambit ze strany Západu - politizování globálních platforem nebo nafukování domácích záležitostí ke skórování geopolitických bodů.

Chcete-li zjistit, co je za americkým zájmem o čínské „porušování lidských práv“ v Xinjiangu, musíme jít hluboko do západní historie klamů a démonizace týkajících se Číny.

V letech těsně po založení Čínské lidové republiky, využívaly USA se svými výzvědnými službami a skrytým vojenským aparátem „Tibet“ s cílem podkopat Čínu zevnitř. Ale díky tehdejšímu čínskému vůdci Mao Zedongovi, který byl silně odhodlán udržet integritu národa a jeho suverenitu, USA a jejich spojenci v tomto poslání drasticky selhali.

Současně USA využily otázku Tchaj-wanu jako součást studené války k tomu, aby vrazily klín mezi Čínu a bývalý Sovětský svaz. Tyto geostrategické hry, které byly relativně zmrazené po celá léta po obnovení diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi koncem 70. let, začaly znovu.

Tentokrát se Spojené státy a jejich spojenci pokoušejí proměnit na zbraň „otázku Xinjiangu“ s cílem omezit růst Číny.

Ale proč USA spolu s jejich spojenci tak zoufale protlačují tzv. zneužívání lidských práv a genocidu v Xinjiangu do mezinárodního diskurzu, zatímco samy projevují drzé přehlížení svého vlastního porušování lidských práv?

Odpověď na tuto otázku leží v načasování oživení zájmu o otázky Xinjiangu a v zoufalství USA udržet si sou hegemonii.

Všechno to začalo během Trumpovy administrativy s válkou proti čínskému vývozu do USA. Vzhledem k těmto impulzním obchodním politikám chtěla americká vláda naléhavě vytvořit nové zbraně k boji proti Číně.

S příliš málo strategickými šípy ve své sadě nástrojů vzkřísila Trumpova administrativa na sklonku své vlády otázku Ujgurů jako součást svého širokého strategického útoku proti Číně.

Po více než dvě desetiletí trvajícím globálním prvenství zažívají Spojené státy zejména od ekonomické recese v roce 2008 pokles.

V zoufalství o záchranu svého stále více blednoucího lesku pohlíží USA na všechno, co je bilaterální nebo globální, objektivem studené války. A jejich diplomatický bojkot pekingských zimních olympijských her není výjimkou.

Vzhledem ke globálnímu boji proti společným hrozbám, jako je pandemie a změna klimatu, je důležité vytvořit širší spolupráci v boji proti nim.

Velké sportovní akce, jako olympijské hry, mají být velkým sblížením globálních politických zúčastněných stran, s možností zúžit vzájemné rozdíly a přispět ke „globálnímu dobru“. Pokud však USA budou pokračovat ve svém bojkotu, nakonec to světu přinese jenom polarizaci a rozdělení.

Jia