USA nesmí a nebudou moci znevažovat Čínu a Rusko

Čínský prezident Xi Jinping (Si Ťin-pching) a ruský prezident Vladimir Putin uspořádali 15. prosince virtuální setkání, jen několik dní poté, co skončil americký summit o demokracii a setkání ministrů zahraničí G7 se pokusilo vykreslit Čínu a Rusko jako největší „hrozby“ pro svět.

Čína i Rusko mají hlubokou kulturu a historii. Literatura a filozofie obou národů jsou obdivovány a studovány po celém světě a obsahují semena moudrosti, kterých si váží celé lidstvo. Obě země samy pro sebe prorazily průkopnické historické cesty, nenásledovaly žádné jiné národy, ale našly svou vlastní cestu.

Možná kvůli své dlouhé a hrdé historii lidé obou národů rozhodně odmítli americkou hegemonii, k extrémnímu rozhořčení některých washingtonských politiků. To je hlavní důvod, proč Čína a Rusko nebyly pozvány na americký summit o demokracii. Z praktického hlediska jsou USA frustrované, protože jejich korporace nikdy nebyly schopny proniknout a ovládnout ekonomiku ani jedné z obou zemí. Je to proto, že Čína i Rusko odmítly slepě přijmout americká pravidla ekonomického provozu.

USA vykreslují tato pravidla jako neutrální a vyvážená, ale mají tendenci upřednostňovat obchodní zájmy USA. USA jsou také frustrované, protože jejich pokusy rozšířit svou sféru vojenské a ekonomické hegemonie za hranice Číny a Ruska selhaly. Příliv moci a vlivu USA v Asii a východní Evropě ve skutečnosti ustupuje.

Spojené státy vyjadřují frustraci nad svou neschopností kontrolovat každý aspekt globálních záležitostí výpadem, který je mnohdy sebepoškozující. Příkladem je ekonomická válka USA proti Číně, která poškodila americké zájmy mnohem více než ty čínské. Koneckonců, Čína má mnohem větší domácí trh a je méně závislá na obchodu s jedním národem. Kromě toho, zatímco si USA znepřátelily své tradiční obchodní partnery, včetně svých nejbližších spojenců, Čína buduje obchodní vazby se svými nejbližšími sousedy, zeměmi podél iniciativy Pásmo a stezka i mimo ni. Není náhodou, že USA také vedly ekonomickou válku proti Rusku.

USA také zpolitizovaly olympiádu ve snaze ublížit oběma národům. Čína a Rusko byly terčem amerických olympijských bojkotů, které nedosáhly absolutně ničeho. V roce 1980 USA bojkotovaly moskevské hry a zakázaly účast jejich sportovcům. Rusko vedlo bojkot olympijských her v Los Angeles v roce 1984. Tyto dva bojkoty stěží změnily politickou scénu. Ve skutečnosti by pro většinu lidí bylo těžké pojmenovat problémy stojící za bojkoty. Bojkoty však zničily olympijské sny generace sportovců, kteří v nejlepších letech nemohli soutěžit na významné světové akci.

Zdá se, že USA se z této zkušenosti málo poučily. Bidenova administrativa ukládá to, co nazývá „diplomatickým bojkotem“ Zimních olympijských her v Pekingu v roce 2022. I když je povolena účast americkým sportovcům, nezúčastní se žádní představitelé USA. Čína ani nepozvala představitele USA, aby se zúčastnili, a úspěch her je o atletice, nikoli o ideologii.

Tlak USA na izolaci Číny a Ruska v posledním desetiletí přichází, když si tyto dva národy uvědomují, že sdílejí mnoho společných zájmů. Jejich ekonomiky se v mnoha ohledech doplňují. Čína má vysokou poptávku po ruské energii a surovinách a Rusko těží ze silného čínského výrobního a high-tech sektorů. Čína a Rusko ve skutečnosti plánují spolupráci na vybudování základny na Měsíci, protože Čína začíná předbíhat pozastavený americký vesmírný program.

Bidenova administrativa dělá vše pro to, aby dala dohromady to, co nazývá „demokratické národy“. USA se děsí ztráty své nejvyšší pozice ve světě, ale ostatní národy jsou k této vyhlídce lhostejné nebo ji dokonce vítají. Bidenův summit se setkal s cynickými titulky po celém světě, dokonce i ve velkých amerických novinách.

Pravdou je, že USA zjišťují, že sjednocení světa proti Rusku a Číně nebude fungovat. Evropské národy například sdílejí mnoho zájmů s Ruskem a Čínou, včetně obchodu, boje proti globálnímu oteplování a boje proti globálním zdravotnickým hrozbám. Obavy USA ze ztráty globální dominance vedou k tomu, že se snaží očernit soupeře jako Rusko a Čína. Tato taktika je marná, protože Rusko a Čína mají mnoho společných zájmů a většina ostatních národů světa nemá zájem přistupovat k mocenským hrám USA.

Časté a plodné interakce mezi nejvyššími vůdci Číny a Ruska, užší vztahy mezi oběma stranami a hlubší spolupráce v širším spektru oblastí, to vše vysílá silné signály: USA nesmí a nebudou moci znevažovat Čínu a Rusko. (Kl)