Kanadský premiér Trudeau se naprosto mýlí ohledně Číny

Autor: Andrew Korybko je americký politický analytik sídlící v Moskvě. Článek odráží názory autora, a ne nutně názory CGTN.

Kanadský premiér Justin Trudeau ukázal, jak ignorantský je k Číně během rozhovoru, který byl odvysílán 25. prosince v jeho zemi agenturou Global News. Tvrdil, že Čína se snaží rozdělit a ovládat západní země tím, že je staví proti sobě v jejich sobeckém úsilí o přístup na její trhy. Trudeau poté navrhl, aby západní státy ukázaly takzvanou jednotnou frontu proti Číně v reakci na to, co mylně označil za její „nátlakovou diplomacii“.

Pohled kanadského vůdce na Čínu je naprosto mylný a tento článek to odhalí v každém z bodů, které uvedl výše. Za prvé, Čína nekopíruje západní politiku nového imperialismu.

Nestaví nikoho proti nikomu jinému. Trudeauova pozorování o vnitrozápadních rozdílech vůči Číně hovoří o omezeném pragmatismu, který někteří vůdci těchto zemí stále projevují vůči Číně, protože nechtějí ztratit přístup na její gargantuovský trh.

Tyto motivace zaměřené na vlastní zájmy někdy slouží jako zábrany proti některým státům, které poslušně poslouchají požadavky USA a obětují své vlastní ekonomické zájmy na podporu čistě politických a strategických zájmů tohoto svého patrona.

Výsledek domýšlení se moudrosti podřídit se návrhům USA a občas jim odmítnout vyhovět je oboustranně výhodný, pokud jde o jejich vazby s Čínou. Jinými slovy, nakonec dělají správnou věc, i když je to z důvodů vlastního zájmu.

Tento výsledek nemá nic společného s čínským vměšováním, jak naznačuje Trudeau, ale je způsoben přirozenou souhrou mezi různými zájmovými skupinami v těchto zemích a jejich vztahem k USA.

Nicméně návrhem, aby západní státy ukázaly „jednotnou frontu“ proti Číně, Trudeau naznačuje, že Kanada odevzdala suverénní rozhodování jeho země svému jižnímu sousedovi. Tato cesta totiž nevyhnutelně povede k dalšímu zhoršování vztahů s Čínou.

Je to v souladu se „summitem pro demokracii“ Bidenovy administrativy, což je nedávný trik, jak znovu potvrdit slábnoucí unipolární hegemonii jeho země nad jejími spojenci, kteří ve skutečnosti fungují jako vazalské státy na ideologickém základě, že demokracie západního typu se údajně potřebují spojit proti Číně.

Nevadí, že Čína je také demokracie, i když s vlastním národním modelem, který je v souladu s jejími historickými zkušenostmi, ale Trudeau evidentně propadl vyprávění Josepha Bidena.

Souvisejícím příběhem je, že Čína údajně zdvojnásobila svou „autoritářskou“ cestu, což je také stejně falešné. Čínský vůdce ve skutečnosti maximálně optimalizoval praxi celoprocesové demokracie ve své zemi tím, že rozhodným způsobem potlačil korupci, která by ji hrozila vykolejit, pokud by nebyla pod kontrolou, jak se to podařilo čínskému prezidentovi Xi Jinpingovi (Si Ťin-pching). Současná Čína je proto demokratičtější, jednotnější a silnější než dříve.

Konečně, od Trudeaua – který se nepřesvědčivě prezentuje jako vyznavač „demokracie“ – bylo krajně neetické požadovat více cizího vměšování do čínských vnitřních záležitostí. Takzvané otázky lidských práv a demokracie v této zemi jsou zlomyslně politizovány na falešných základech některými jejími odpůrci, jako jsou USA.

Nejenže tyto „problémy“ ve skutečnosti neexistují, jako je „genocida“ v Ujgurské autonomní oblasti Xinjiang (Sin-ťiang), ale skutečný stav věcí je zcela opačný, než jak jej prezentuje Západ vedený USA.

Trudeau se jednoduše snaží potěšit svého amerického patrona tím, že papouškuje jeho protičínskou rétoriku o těchto domnělých otázkách, včetně čínské regionální politiky. Jsou to USA, kdo se vměšuje do asijských záležitostí prostřednictvím tlaku, který vyvíjejí na některé země, aby přijaly americkou perspektivu hry s nulovým součtem ve vztazích s Čínou.

Naproti tomu Čína se stále zapojuje do vzájemně výhodných partnerství se stejnými zeměmi, zejména prostřednictvím obchodu a investic. Čína respektuje jejich nezávislost, zatímco USA ne.

Z toho všeho vyplývá, že Trudeau se zoufale snaží udělat Kanadu opět mezinárodně relevantní poté, co její předchozí pověst pragmatické neutrality utrpěla velkou ránu, kterou si sama zasadila poté, co jeho země v posledních několika letech podporovala protičínské politiky svého patrona USA.

Je smutné vidět Trudeaua, jak sám ničí dříve dobré vztahy mezi Čínou a Kanadou, a kanadský lid by si měl uvědomit, že Trudeau dnes v podstatě funguje jako Bidenova loutka.

Jia