S Novým rokem začíná fungovat největší hospodářské společenství světa

RCEP Photo:VCG

S novým rokem nabude účinnosti smlouva, o které lze s jistotou říci, že bude psát historii. Jde o Regionální ekonomické partnerství RCEP, tj. největší ekonomické seskupení světa. Určitě to představuje důležitý mezník v kurzu směřování historie. Když si američtí stratégové v polovině minulého desetiletí uvědomili trend vadnutí Západu a vzestup zemí více v Pacifické oblasti než v Atlantické oblasti, zahájily USA svou politiku Příklonu k Asii. V jejím rámci se pokusily stát se krystalizačním jádrem nového světového ekonomického seskupení Trans-pacifického partnerství v naději, že tak získají v trans-pacifických vztazích stejně privilegované postavení jako v trans-atlantických vztazích a vše, včetně Číny, se v rychle rostoucím Pacifiku bude točit kolem nich.

Ale tehdejší Obamově administrativě se to moc nezdařilo. Pacifik nějak nechtěl přesunout své těžiště do Washingtonu, další americký prezident Trump z těchto snah začal tedy couvat, ale Asijsko-pacifická oblast předvedla, že aby se začala sdružovat do ekonomického celku, vůbec žádného dirigenta z USA nepotřebuje a země oblasti koncem loňského roku podepsaly dohodu o RCEP oproštěnou od amerického dirigismu, která 1. ledna 2022 nabude účinnosti.

Z hlediska objemu obchodu i řady dalších ukazatelů jde o největší světové ekonomické seskupení. Prvních 10 zemí, které smlouvu už ratifikovaly, a od nového roku jsou tedy formálně členy, obnáší šest z 10 zemí ASEAN, Čínu, Japonsko, Nový Zéland a Austrálii. Americká diplomacie závistivě zírající, jak se tento projekt, o kterém si původně myslela, že bude pod její taktovkou, rozbíhá i bez ní, a tak zkoušela posílat své činitele do zdejších zemí – zejména ASEAN – aby je přesvědčila, že by se do toho s takovou chutí zapojovat neměly, a radši by se měly přidat k ohrazování Číny. Ale moc s tím Washington neuspěl.

Zdejší země si dělají naděje, jak se jim v rámci tohoto sdružení podaří se rychleji a lépe zotavit s pandemie zvláště, když dosavadní největší tahoun zotavení světa z pandemické ekonomické krize – Čína – je stěžejním členem tohoto seskupení. Když budou vzájemné obchody a investice probíhat uvnitř spolehlivého právního rámce takového seskupení, bude to rovněž spojeno s vyšší mírou důvěry obchodníků a investorů.

Prozatím je to podepsáno 15 zeměmi, i když ratifikace proběhla zatím jen v 10. Signatáři jsou všech 10 zemí ASEAN (Asociace národů Jihovýchodní Asie) a jejich pět největších obchodních partnerů, tj. Čína, Japonsko, Jižní Korea, Austrálie a Nový Zéland. Počátku jednání se účastnila i Indie, nakonec ale z jednání odstoupila.

RCEP teď představuje trh s 2,2 miliardami lidí, s ročním hrubým domácím produktem 26,2 bilionu $, tj. 30 procent světového HDP.

Je tedy daleko větší než Evropská unie nebo severoamerická dohoda USMCA (USA, Mexiko, Kanada). Také je v podstatě předurčena k tomu, aby i dále dost rostla. Není to žádné uskupení výlučných úzkých kruhů vyžadující od svých členů cokoliv kromě dodržování tržních standardů. Nesnaží se být žádnou Unií, ale je hospodářským společenstvím otevřeným dalším členům, aniž by na ně kladlo nějaké politické, ideologické aj. požadavky, a tak, bude-li fungovat, nejspíš velice rychle poroste.

Význačný člen společenství - Čína – byla dosud prominentní lokomotivou světového post-pandemického ekonomického růstu, která všem zemím oblasti k jejich zotavení významně pomohla, kdy hospodářská obroda oblasti se výrazně promítá do globálního ekonomického zotavení. Lze tedy čekat, že RCEP by se mohlo stát hlavním centrem obrody světové ekonomiky po současné ekonomické krizi, což se výrazně začne ukazovat v nadcházejícím roce 2022, kdy i nadále význam RCEP pro světovou ekonomiku spíše poroste, než aby s novým rozběhem globálních trhů zeslábl.

Čína na příští rok také načasovala další fázi otvírání svých trhů světu a zejména RCEP s proškrtáváním tzv. negativních seznamů oborů, do kterých zahraniční investoři buď nesmí, nebo smí jen omezeně, a s dalším rozšiřováním svobodných obchodních zón. Provázanost ekonomik RCEP i jiných světových ekonomik s ekonomikou čínskou se dostane příští rok asi do vyššího tempa, a její ambicí je stát se tahounem nejen ekonomického zotavení ale i lokomotivou růstu v nadcházející éře globální konjunktury. Když teď bude Čína ve stejném ekonomickém seskupení s Japonskem a s Jižní Koreou, mohla by se její spolupráce a vzájemné investice šplhat na úroveň, jakou teď Čína má se zeměmi ASEAN. Přitom si dělá naděje, že s těmito zeměmi bude spolupracovat třeba na průmyslu čipů, mikroelektroniky a v dalších oborech, když investice japonských a korejských firem do těchto oborů v Číně jistě slibují ohromnou návratnost.

Růst se ale čeká i v tom, co v mezinárodní spolupráci Číny rostlo nejrychleji až dosud – ve spolupráci se zeměmi ASEAN. Stavění dopravních tras přes tyto země v rámci Iniciativy pásu a cesty (BRI) rychle zvyšuje vývozy čínského průmyslového, zejména spotřebitelského zboží z Číny do Jihovýchodní Asie a dovozy všemožných komodit odsud do Číny. A dá se čekat, že země ASEAN se stanou i určitými nástupišti k tomu, aby se z nich BRI rozrostla dále napříč celým společenstvím RCEP.

Čína si libuje, že kvůli RCEP klesnou tarify na Čínské exportní zboží na skoro 30 procent a to je teprve začátek, protože jednak vzájemné tarify v rámci RCEP, které jsou zatím jen snížené, mají dále trvale klesat, a jednak bude zemí RCEP přibývat. RCEP se s nejvyšší pravděpodobností stane největší líhní obchodních a investičních příležitostí na světě i určitým štítem proti seskupování světové ekonomiky do výlučných uzavřených kruhů.

Pro Čínu představoval v předloňském roce 2020 obchod se zeměmi RCEP třetinu všeho zahraničního obchodu v objemu 10,2 bilionu yuanů a v tomto roce, ač to byl rok globální pandemické deprese a země oblasti byly silně epidemií postižené, obchod i tak vzrostl o 3,5 procenta.

Čína je také určitým svorníkem RCEP s dalšími ekonomickými seskupeními jako Šanghajské organizace pro spolupráci aj. Dá se tedy čekat, že se bude snažit, aby tato seskupení spolu úžeji spolupracovala a dost možná nakonec i splývala.

Země této oblasti také většinou vykazují rychlejší ekonomické růsty než v jiných oblastech. Kdybychom čekali, že se dosavadní trendy udrží, tak se zde v Pacifické oblasti vytváří nové ekonomické těžiště světa, kdy z Euroatlantické oblasti se stane jen taková lehčí váha, pokud se země kolem Atlantiku nevzchopí a nepřejdou na více pro-růstový model ekonomického uspořádání, jaký se osvědčuje tam, kde prudký růst skutečně probíhá.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze