Odborníci musí chápat čínskou socialistickou konstrukci z pohledu Číny

Autor: Keith Lamb je absolvent Oxfordské univerzity s titulem magistr věd (Msc.) v současných čínských studiích. Jeho primární výzkumné zájmy jsou čínské mezinárodní vztahy a „socialismus s čínskými charakteristikami“.

11. ledna vyzval čínský prezident Xi Jinping, když se zúčastnil zahajovacího studijního zasedání na Stranické škole Komunistické strany Číny (KS Číny), k většímu úsilí o prohloubení přezkumu, studia, vzdělávání a propagace historie KS Číny s cílem lépe porozumět a dobře využít historických zkušeností Strany za uplynulých sto let. Při rychlém vzestupu Číny tato rada platí i pro západní socialisty a pozorovatele.

Vzestup Číny přinese více polarizace, ale je zvláštní, že jen málo západních odborníků, včetně západních socialistů, chápe Čínu z jejího vlastního historického hlediska. Doposud se mnoho prorockých odvolání ukázalo jako chybných, což je obzvláště prominentní.

Proč tedy Západ, včetně západních socialistů, nepochopil vzestup Číny? Jedním z důvodů je odlišná povaha socialismu v Číně a ve zbytku světa. Rozhodné úsilí Číny na vymýcení nekalého jednání veřejně činných osob a na likvidaci chudoby ukazují, že Čína dokáže potlačit tyto síly.

Dnes je geopolitická ironie, že Západ tvrdí, že se staví za spravedlnost a je agresivní směrem k Číně, která dosáhla pozitivních výsledků v oblasti boje proti nekalým výhodám a chudobě.

Zatímco západní socialisté dosáhli pokroku doma, jako je budování univerzální zdravotní péče v západní Evropě, tyto pokroky jsou neustále ohroženy kapitálem. Ještě více zničující je, že když socialistické strany, jako britská Labouristická strana pod vedením Tonyho Blaira, přišly k moci, nebránily novým koloniálním válkám, jako je drancování Iráku. Je to tento globální kontext, který podkopává vyhlídky na skutečný socialismus a demokracii nejen v globálním Jihu, ale i na Západě.

Když jsem poukázal na pokrytectví Blairových obav o „zneužívání Číny v Xinjiangu“ v britských novinách The Morning Star, zaútočila na mě sociální demokratická organizace „Workers' Liberty“, která popírá, že státy jako Čína, Kuba a Vietnam kdy patřily do tábora socialistických zemí, a ostře mě obviňovala z odvádění pozornosti jinam a z toho, že jsem zaměstnanec čínského státu. Poté hanebně podporovala obvinění z genocidy a otroctví, která vymyslel vojensko-průmyslový komplex.

Obvinění z genocidy a otroctví jsou nepravdivá tvrzení, stejně jako zbraně hromadného ničení v Iráku, která se snaží vznítit ještě více zvěrstev proti globálnímu Jihu. Netřeba dodávat, že pokud je západní levice zachycena v rámci imperialistické propagandy, pak sotva uvidí nějakou hodnotu v teoriích vytvořených státy démonizovanými tímto systémem.

Dalším problémem je, že Západ byl tak dlouho dominantní, a proto se zdá těžké, dokonce i pro opravdové socialisty, pochopit významné změny, ke kterým dochází ve světě, a které vyžadují pohled na další teoretické systémy. Někteří vnímají Marxovy spisy více jako náboženství než historickou metodu, která musí být neustále aktualizována.

Neuznávají, že povaha kapitalismu a třídních vztahů se dramaticky změnila. Netřeba dodávat, že mají potíže s rozpoznáváním příspěvků čínského marxismu, který si uvědomuje nejen teorie predikované v historii, ale i jeho kulturní a prostorové aspekty, a to, že budování socialismu v dnešní Číně vyžaduje odlišné metody od západní Evropy.

Samozřejmě, že člověk nemusí souhlasit se závěry čínské vládnoucí filozofie, ale měl by si uvědomovat, že tato filozofie, která je dynamická a silně smíšená se strategií, hluboce formuje proces vlády Číny a její rozvoj. Když vzrostl vliv Evropy, přinášela významné změny světu, všechny teorie, které vznikaly v Evropě, včetně spisů Karla Marxe, byly předloženy, aby vysvětlily tento fenomén.

Podobně, růst Číny také přinesl velké změny. Proto je třeba studovat hmotný úspěch Číny nejen podle dřívějších teorií, což se ukázalo jako chybné, ale také z jejích vlastních teoretických postojů založených na vlastní historii, kultuře a místních podmínkách. (Kl)