Ač se o to Čína nijak nesnaží, yuan se stává hlavním hráčem v de-dolarizaci

Ač se o to Čína nijak nesnaží, yuan se stává hlavním hráčem v de-dolarizaci světové ekonomiky

Photo: Xinhua

Mít ze svého národního platidla významnou světovou měnu je velice výhodné. Úplně nejvýhodnější je mít takovou měnu, která slouží jako univerzální prostředek směny i jako rezervní měna pro celý svět, jako je to s americkým dolarem. Přináší to řadu možností, ale tou největší výhodou je skutečnost, že kdo má světovou měnu, tomu v podstatě celý svět platí nepřímou daň.

V systému nadekretovaných papírových peněz v podstatě emitenti a zvýhodnění prvotní příjemci nových peněz před jejich získáním z běžných komerčních transakcí, jako jsou banky a státy půjčující si s jinou úrokovou sazbou vlastně uvalují na zbytek trhu, který takovou měnu používá, nepřímou daň. A čím je trh využívající danou měnu větší, tím je rozsáhlejší zdroj plátců takové skryté daně. Když je dolar světovou měnou, lze v podstatě říci, že celý svět platí nepřímý tribut do USA. Díky tomu mohou Spojené státy ustát tak neskutečně obrovský státní dluh a takovou rozmařilost ve výdajích na zbrojení a činnost ozbrojených sil.

Na druhou stranu je de-dolarizace světové ekonomiky pro Spojené státy jedním z největších strašáků, neboť zmenšení rozsahu dolarových transakcí ve světě znamená pokles nepřímých amerických příjmů. Podezřelé jsou i některé válečné aktivity v poslední době, které sice měly formálně jiné důvody, ale jsou tu náznaky, že by za nimi alespoň zčásti mohly stát pokusy odvrátit rekonfiguraci měnových systémů v neprospěch dolaru. Jako např. někdejší rozhodnutí Iráku přestat prodávat ropu za dolary a nahradit v obchodování s ropou dolar eurem a snahy někdejšího vůdce Libye Kaddáfího zavést pro vzájemné vyrovnávání plateb mezi africkými zeměmi speciální měnu afro krytou zlatem. Oba tyto pokusy, jak víme, skončily katastrofální zahraniční intervencí a postižené země se až dosud nepodařilo plně zotavit a situaci zcela normalizovat.

Ti, kdo doufají v erozi americké světové hegemonie, se těší na ústup dolaru z jeho eminentní pozice na globálních trzích více, než jakou jim dělá radost ostudný krach americké politiky ve spojitosti se stažením z Afghánistánu. A řada z nich doufá, že tím hlavním zdrojem de-dolarizace by mohla být rostoucí role čínského yuanu, neboť čínská měna má nejvíce na to, aby dolar z piedestalu globálních financí sesadila.

Jenže Číně, ač je sílící pozice její měny možná největším zdrojem eroze dolaru po počínání Ameriky samotné, se zjevně do žádných měnových válek moc nechce. Každý konfliktní vývoj vyvolává určitý rozvrat světové ekonomiky, a tak Čína budující světový růst, bez nějž by nebyl možný její vlastní růst, chce držet vzestup své měny mimo konfliktní zónu. A také většina finančních aktiv, v nichž má Čína uloženo své bohatství, je denominovaných v dolarech a stejně tak je to s úvěrovými pohledávkami všude po světě. Příliš rychlý ústup dolaru by tedy snížil hodnotu čínských aktiv a Čína zjevně v de-dolarizaci iniciativní být nechce.

Ale značná část světa a jejích obchodních partnerů po de-dolarizaci touží, nebo je zneužíváním dolaru ohrožena, a tak Číně nezbývá než akce napomáhající de-dolarizaci uplatňovat jako určitou formu pomoci dolarem postiženým zemím. V poslední době se to ukázalo třeba na Myanmaru, který je pod americkými sankcemi, a tak nechce-li mít Čína ekonomický kolaps svého souseda a partnera, musí Myanmaru pomoci prostřednictvím nahrazení dolaru yuanem.

Ještě rozsáhlejší obdobná pomoc taktéž vyvolaná vlastním americkým počínáním, kterým si USA podrývají privilegovaný status své měny, probíhá ve prospěch Íránu, který zachraňuje svůj zahraniční obchod do velké míry obchody přes yuany místo dolarů. Ministr zahraničí Íránu právě také během návštěvy Číny spolu se svým čínským protějškem oznámili rozběh realizace 25letého plánu ekonomické spolupráce obou zemí, k níž budou patřit ohromné čínské infrastrukturní a industrializační projekty.

Spolupráce obou zemí je všeobecně vnímána jako exemplární ukázka, jak USA dohání významné země jako Írán k větší spolupráci s Čínou a k tomu, aby Čínu zapojovaly do aktivnější de-dolarizace v zájmu svých partnerů, a tak možná k posilování yuanu jako významné světové měny přispívají více svou arogancí USA než Čína sama, která je do toho spíše vtahována zeměmi, které se přes de-dolarizaci a širším zapojováním čínské měny snaží vyhýbat americké šikaně.

K dalším zemím, které mají zvláště velký zájem o čínský yuan jako o náhradní měnu za dolar, protože mají obavy z americké arogance, nechce se jim platit skrytý tribut Americe a raději spolupracují s Čínou, patří Rusko a Vietnam. Ale stoupající význam yuanu se hodí i řadě jiných zemí.

Když tak významné ropné země jako Írán a Rusko uhýbají před mezinárodním systémem petrodolaru, přičemž dolar je nejspíš měnou více podloženou mezinárodními ropnými transakcemi než samotnou americkou ekonomikou, určitě to jak postavení dolaru, tak velikost tributu plynoucího do amerických kapes silně snižuje. Dalším vlastním americkým počínáním přispívajícím k de-dolarizaci je inflační znehodnocování této měny.

Inflačním tiskem nových peněz USA znehodnocují aktiva všech držitelů dolarů světa a vybírají tak z jejich chudnutí tribut do amerických kapes. Po dobu pandemické krize měl kurz yuanu vůči dolaru trvale stoupající trend a odtažitost světa vůči dolarům se ukazuje na počínání centrálních bank, které ve třetím čtvrtletí 2021 snížily své dolarové rezervy na pouhých 708,14 miliardy $, tedy nejméně od roku 1995.

Naproti tomu měna Číny, jejíž zahraniční obchod loni překročil hranici 6 bilionů $, která nikomu nic nevnucuje a svoji měnu neznehodnocuje nadbytečným tiskem peněz, zažívá rostoucí oblibu a yuanu se tak vlastně účastní de-dolarizace, aniž by se o to Čína snažila.

Za leden až listopad 2021 narostl objem přeshraničních obchodů v yuanech mezi zeměmi Iniciativy pásu a cesty (BRI) o 25 procent na 5,1 bilionu yuanů a přeshraniční obchody vyrovnávané v yuanech mezi Čínou a jejími bezprostředními sousedy v té době stouply o 23 procent na 6,1 bilionu yuanů. Přestože Čína z výše uvedených důvodů skoro spíše přibrzďuje uplatňování své měny jako jedné z hlavních měn pro mezinárodní vyrovnání a ukládání rezerv, aby neerodovala dolar příliš rychle, stal se yuan pátou největší platební měnou a zároveň i pátou největší rezervní měnou.

Jelikož kromě síly čínské ekonomiky, objemům jejího přeshraničního obchodu a stability její měny je Čína navíc partnerem, který nikoho nevylučuje ze spolupráce, stává se z čínského yuanu útočiště pro ty, kdo se snaží uniknout z globálního finančního donucovacího systému stojícího na dolaru, a takoví nejenže přispívají k rychlejšímu prosazování čínské měny jako mezinárodního platidla, ale také Čínu, její měnu a její finanční systém zapojují do určitého mezinárodního hnutí osvobození od dolaru.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze