Co můžeme z loňského čínského ekonomického růstu vyčíst pro budoucnost

2022-01-21 14:16:00
Sdílej:

Pracovníci přivařují součásti na výrobní lince v automobilce ve městě Qingzhou ve východočínské provincii Shandong, 28. února 2021. [Photo/Xinhua]

Pracovníci přivařují součásti na výrobní lince v automobilce ve městě Qingzhou ve východočínské provincii Shandong, 28. února 2021. [Photo/Xinhua]

Čínské ekonomice se během loňského roku podařilo dost dobře realizovat ekonomické zotavení. Vypovídá to o tom, že nejkatastrofičtější možnosti vývoje rozvratu světové ekonomiky se nekonaly, podařilo se je nejspíš překonat a svět s Čínou jako lokomotivou růstu a zotavení má našlápnuto k plnému hospodářskému rozběhu a k výhledům na prosperitu, ale i o tom, že tato cesta nebude snadná. Různé nesnáze se Číně však loni podařilo překonat a je proto dost velká naděje, že by mohla pokračovat v překonávání dalších potíží, které nás čekají.

Čínský růst loni narážel na spoustu problémů od občasných vypuknutí místních epidemií až po těžké rozvraty globálních dodavatelských řetězců, které následně vyvolaly i energetickou krizi s dočasným odstavením pro světovou ekonomiku klíčových výrob. Ukázalo se, že sady opatření, která byla vždy při těch potížích přijata, jsou opravdu účinné a kapitáni čínského průmyslu i vládní činitelé vykazují skutečně vysokou adaptibilitu a schopnost situaci rychle přečíst, což je zdrojem dobré naděje pro Čínu i pro svět.

Hrubý domácí produkt země loni meziročně vyrostl o 8,1 procenta na 114,37 bilionu yuanů (asi 18 bilionů amerických dolarů). Vládní cíl přitom byl překonat růst 6 procent. Započteme-li ještě rok 2020, kdy byly ekonomické dopady pandemie nejtíživější a čínská ekonomika, ač byla jedinou významnou světovou ekonomikou, které se v tom roce růst podařil, byla stejně hluboko pod svým běžným tempem růstu, tak za oba roku 2020-2021 měla v průměru růst 5,1 procenta, takže Čína více méně své růstové standardy dohnala.

Dosáhla těchto působivých čísel i přes propady části světové poptávky, např. kvůli dalším vlnám epidemie a recese místních ekonomik zejména v rozvojovém světě, s nímž je Čína silně ekonomicky propojena. A ještě horší to bylo v dodávkách potřebných vstupů, které rozrušovaly občas až katastrofálními rozvraty světové zejména námořní dopravy a několik vln naprosto šílených cenových šoků, což se ale obvykle podařilo Číně neuvěřitelně rychle řešit, aniž by došlo k rozsáhlejšímu rozvratu.

Možná si lidé běžně myslí, že většinu čínského růstu táhla zahraniční poptávka, když Čína zachraňovala průmyslovým zbožím světové dodavatelské řetězce. Ale růst HDP byl tažen exporty jen z 20,9 procent, zatímco z 65,4 procent byl tažen nárůstem domácí poptávky. Přičemž některé složky domácí poptávky např. na spotřebitelském trhu se ještě nepodařilo dostatečně obnovit, a tudíž v nich zůstává nemalý růstový potenciál.

Čínský HDP se na světovém HDP loni podílel více než 18 procenty, ale díky nadprůměrné rychlosti čínské konjunktury se země podílela na světovém růstu tohoto ukazatele 25 procenty.

Loňský rok perfektně potvrdil teorie těch, kdo říkali, že ten takzvaný obrat světové ekonomiky tvaru U, je nerealistický a že pro světové dodavatelské řetězce to bude velice těžká cesta plná úskalí, než najdou cestu k růstu a půjde o nesnadný zápas těch, kdo se během restrukturace světové ekonomiky budou umět chovat adaptivněji s těmi, kdo v ekonomickém významu sestoupí do nižší pozice kvůli ne dost rychlé adaptaci a zvládání obtíží.

Na Čínu všechny ty hlavní krize v dodavatelských řetězcích, energetice a cenách komodit dopadly ve zvýšené míře, ale zároveň je i nadstandardně šikovně překonala a snad se dá říci, že díky tomu se její postavení posílilo. Čína si stanovila mezi svými dlouhodobými cíli zdokonalování schopnosti zvládání makroekonomických adaptací během ekonomických cyklů. Dá se říci, že si předsevzala, že se naučí na vlnách ekonomických cyklů řízeně surfovat, místo aby se jimi nechala vláčet a tento čas byl zkouškou, jak svá předsevzetí umí plnit. A způsob, jak zvládla během loňského roku své makroekonomické politiky a zásahy jako uvolňování strategických zásob aj. se ukázal být jako nesmírně hbitý a zároveň inovativně vynalézavý, takže nejspíš vstoupí do učebnic ekonomie.

Co se týče základních loňských růstových ukazatelů mimo HDP, tak tehdy stoupla meziročně spotřebitelská poptávka o 12,5 procenta, což je nemalé číslo, ale zdaleka ještě nedosahuje úrovně, jakou by v Číně chtěli. Investice do fixního kapitálu narostly o 4,9 procenta, což bude důležité pro budoucí růst. Přidaná hodnota průmyslové produkce meziročně narostla o 9,6 procenta.

Trh práce se po základním zotavení podařilo dobře stabilizovat, když městská nezaměstnanost je na úrovni 5,1 procenta, takže je v mezích, které vládní plán stanovil na 5,5 procenta.

Dalším ukazatelem, který stojí za povšimnutí, je to, že čínské HDP na hlavu bylo roku 2021 kolem 12 500 US dolarů, tedy globálně nadprůměrné a Čína tak patří k bohatší části světa.

Loňský čínský růst byl mixem úspěšného zotavení částí ekonomiky, které dokonce začaly rychle růst, s dosud nezdařilým zotavením jiných částí a s potřebou najít vhodnou adaptační strategii a investiční strategii pro nadcházející nejistou dobu.

Teď rozvinuté země musí kvůli inflaci tlumit ekonomické stimuly k růstu. V rozvojových zemích propukají epidemie a ekonomické rozvraty. Málokdo v tak nejistých výhledech na budoucnost ví, kam teď investovat do projektů reálného kapitálu, což bude problém pro budoucí růst. Výzvy roku 2022 nebudou zdaleka jednoduché. Hrozí, že se vrátí jakákoliv z potíží roku 2021, ale zároveň se začnou projevovat i nové jako pod-investovanost z posledních dvou let a obavy z investic do dalších období s nejistým výhledem. A bez investic nebude růst. Nebude ani narůstající poptávka. Hrozí, že nastane podobná kombinace ekonomické stagnace s inflací, jaká svět trápila v 70. letech až do příchodu digitální revoluce v Silicon Valley.

Svět z takové situace může vyvést jen někdo, kdo má úspěšnou investiční strategii a pokud možno, když jeho investice přináší nové následné investiční příležitosti jako investice do infrastruktur a do nových inovací. Čína se o to evidentně snaží.

Teprve teď, když je zbytek rozvinutého světa nucen skončit s fiskálními a monetárními stimulacemi, Čína snížila úrokové sazby, aby zlevnila kapitál pro zotavení a investice, a vyhlásila urychlení projektů investic do domácích infrastruktur a to samé lze čekat s investicemi do Iniciativy pásu a cesty, která už pomohla světu překonat rozvrat dodavatelských řetězců a teď má šanci pomoci překonat nedostatek investičních příležitostí.

V Číně také v posledních dnech probíhala jednání mezi ní a arabskými ropnými zeměmi Perského zálivu, které chtějí, aby u nich vybudovala infrastruktury a pomohla země industrializovat, což následuje po uzavření 25leté smlouvy na budování infrastruktur v Íránu. Dá se tedy říci, že Střední východ se s Čínou dohodl, že z něj udělá jedno z ohnisek nového růstu. Cesta k budoucí konjunktuře a prosperitě se tedy přinejmenším pro ně otvírá.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze