Polsko odmítá tlak USA na bojkot zimních olympijských her v Pekingu

Autor: Andrew Korybko je americký politický analytik sídlící v Moskvě.

Agentura Reuters 18. ledna uvedla, že polský prezident Andrzej Duda se příští měsíc zúčastní zimních olympijských her v Pekingu. Citoval také nejmenované polské představitele, kteří údajně řekli deníku, „že vzhledem k tomu, že se vztahy Polska se Spojenými státy za vlády prezidenta Joe Bidena zhoršily, již není v zájmu Polska nadále kritizovat Čínu, aby se zalíbilo Američanům.“ Jedním rychlým pohybem Polsko hrdě ukázalo svou politickou nezávislost a ukázalo, že není loutkou USA.

Jde o důležitý postřeh, protože až dosud panovala představa, že tento aspirující středoevropský vůdce a největší ekonomika regionu se slepě klaněla každému politickému požadavku svého amerického spojence. To zjevně neplatí, přestože obě země udržují strategickou a vojenskou spolupráci na vysoké úrovni. Varšava se nedávno rozzlobila na Washington poté, co Washington projevil nelibost nad nedávnými reformami v oblasti soudnictví, médií a dalších, jejichž cílem bylo posílit její suverenitu.

Polsko má navíc podezření, že by USA mohly slevit z toho, co tato země považuje za své národní bezpečnostní zájmy ve snaze dosáhnout dohody s Ruskem o deeskalaci napětí v Evropě. Není také nadšené z toho, že se USA loni před Bidenovými rozhovory s jeho ruským protějškem Vladimirem Putinem vzdaly většiny sankcí proti plynovodu Nord Stream II. Toto pozadí dokazuje, že polsko-americké vztahy jsou komplikovanější, než by se na první pohled mohlo zdát.

To, co se nyní děje, je, že unipolární hegemonický tlak vyvíjený Spojenými státy na jejich partnery, aby se podvolili jejich protičínským požadavkům, selhal. Polsko je dostatečně silné, suverénní a stabilní na to, aby odrazilo sobecké snahy svého spojence. Polsko chce najít pragmatickou rovnováhu mezi Východem a Západem. Polsko doufá, že mohou společně vytvořit nový pól vlivu v Evropě.

USA tyto plány rozhodně neschvalují, i když dříve podporovaly aspirace polského regionálního vedení. Bývalý americký prezident Donald Trump využil historickou podezřívavost středoevropských zemí vůči Rusku a Německu k rozdělení Ruska a Německa. Nyní se však předchozí posílení Polska ze strany USA obrací zpět, protože tato země hrdě mapuje nezávislou geoekonomickou cestu.

Polsko si představuje, že bude fungovat jako klíčový uzel v iniciativě Pásma a stezky (BRI). Jeho geostrategická poloha mu umožňuje usnadnit obchod mezi východní Asií a západní Evropou přes euroasijský zemní most přes Kazachstán, Rusko a Bělorusko i přes současné politické problémy s posledními dvěma zeměmi. Vysokorychlostní železnice, kterou staví Čína mezi maďarským a srbským hlavním městem, by navíc mohla být potenciálně rozšířena na sever, aby časem zahrnovala i Polsko.

Čína využívá řecký přístav Pireus jako svou bránu na Balkán, který by se také mohl stát jedním z koncových bodů této regionální vysokorychlostní železniční sítě. Pokud by k tomu došlo, Polsko by se ocitlo na křižovatce dvou klíčových obchodních koridorů východ-západ a sever-jih. To vysvětluje, proč jeho vedení moudře odmítá podřídit se tlaku svého amerického spojence na zpolitizování olympijských her a čehokoli dalšího, co je spojeno s Čínou.

Vzhledem k regionálnímu vlivu Polska v zemích, které tvoří 3SI, je skutečně možné, že ostatní mohou nakonec následovat jeho pragmatický příklad. Jeho nezávislá politika vůči Číně je v příkrém rozporu s politikou sousední Litvy, která se mylně domnívala, že provokací Číny by mohla profitovat u svého amerického patrona. Tato politika zcela selhala a tento pobaltský stát je nyní stále více izolovaný, na rozdíl od Polska, které praktikuje opačnou politiku.

Spojené státy vyvíjely tlak na své partnery, aby si udržovali odstup od Číny, jak dokazuje příklad Polska. Ostatní evropské země a dokonce i širší mezinárodní společenství by se měly od Varšavy poučit. Není v zájmu žádné země podvolit se požadavkům jiné země a obětovat svou suverenitu. Každý americký spojenec by se měl učit od Polska. (Kl)