Ministři financí G7 vydali varování, že napětí zůstává vysoké

Autor: Freddie Reidy je spisovatel na volné noze se sídlem v Londýně. Vystudoval historii a dějiny umění na Univerzitě v Kentu v Canterbury se specializací na ruské dějiny a mezinárodní politiku. Článek odráží názory autora, a ne nutně názory CGTN.

Ministři financí zemí G7 vydali v pondělí společné prohlášení, v němž nastiňují finanční podporu, kterou hodlají Kanada, Francie, Německo, Itálie, Japonsko, Spojené království a Spojené státy nabídnout Ukrajině.

Prohlášení o podpoře, navržené tak, aby „podtrhlo naši (G7) připravenost jednat rychle a rozhodně na podporu ukrajinské ekonomiky“, bylo také spojeno s hrozbou navrženou k boji proti nepřátelství.

„Jsme připraveni kolektivně uvalit ekonomické a finanční sankce, které budou mít masivní a okamžité důsledky pro ruskou ekonomiku.“

O víkendu vedoucí představitelé NATO varovali, že hrozí invaze do oblasti Donbasu na Ukrajině, přičemž USA uvedly, že letecké bombardování může začít „kdykoli“. Ministr zahraničí USA Antony Blinken také oznámil přestěhování americké ambasády z Kyjeva do Lvova směrem k západní hranici Ukrajiny kvůli zvýšené hrozbě.

Britská ministryně zahraničí Elizabeth Trussová rovněž doporučila občanům Spojeného království na Ukrajině, aby „hned odletěli“, dokud jsou komerční lety stále v provozu.

Navzdory přítomnosti „130 tisíc ruských vojáků“ na hranici, jak uvádí některá západní média, a rostoucímu znepokojení mezi západními vůdci se britský premiér Boris Johnson a americký prezident Joe Biden během hovoru 14. února shodli, že ne všechny diplomatické cesty byly ještě vyčerpány.

Podobně se vyjádřil i ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov, který řekl: „Vždy je tu šance“, když se ho ruský prezident Vladimir Putin během nedávného televizního setkání zeptal na vyhlídku na zajištění diplomatické dohody, která by zmírnila obavy o regionální bezpečnost Ruska.

Pokud, jak řekl Lavrov, „otřesení“ debaty o obavách Ruska v regionu přineslo „ochotu vstoupit do vážných jednání“, Rusko by mělo tuto „zásadní příležitost využít, protože různé strany stále usilují o diplomatické řešení.

Pokud se to nestane, bude to znamenat sklon k postranním úmyslům. Tam, kde Moskva zesílila tlak rozmístěním jednotek, přináší ekonomický balíček sankcí NATO také významnou hrozbu.

Každý suverénní stát si ponechává právo diplomatickými prostředky napadnout posilování vojenských sil na svých hranicích. To platí o ruských silách na ukrajinské hranici a o rozmístění sil NATO na ruských. Moskva má právo napadnout takovou přítomnost, ale také povinnost pracovat v diplomatickém rámci na dosažení vzájemného porozumění podle mezinárodního práva.

Podstata takového závazku bude tvořit základ toho, co je široce považováno za „konečné rozhovory“ na horečnatém diplomatickém pozadí.

S takovým napětím na myslích světových vůdců je třeba vyvinout veškeré úsilí, aby bylo zajištěno, že sankce, ať už vojenské nebo ekonomické, budou sloužit jako odstrašující prostředek k nepřátelským akcím a nebudou použity jako diplomatická palice k zajištění ústupků.

Pokud je cílem ekonomická a vojenská bezpečnost, pak je třeba vynaložit veškeré úsilí, abychom se vyhnuli otevřenému konfliktu, který způsobí největší utrpení obyčejným ruským a ukrajinským občanům.

Konflikty začínají rychle, ale jen zřídka se vyřeší ve spěchu. Pro veterány Sovětského svazu a NATO je sdílená zkušenost z Afghánistánu svědectvím této skutečnosti a měla by sloužit jako včasná připomínka vážného rizika a pošetilosti ekonomických a finančních sankcí.

Jia