Peking 2022: Politický příběh, který byl opět ignorován

Autor: Keith Lamb je absolventem Oxfordské univerzity s magisterským titulem v oboru současných čínských studií. Jeho primárními výzkumnými zájmy jsou mezinárodní vztahy Číny a „socialismus s čínskými charakteristikami“.

V roce 2007 jsem se přestěhoval z čínského města Nanjing do Pekingu s motivací zlepšit svou čínštinu. Nanjingský dialekt byl těžký a já doufal, že ponoření do pekingského přízvuku mi pomůže urychlit učení. Pobyt v hlavním městě mi také umožnil sledovat přípravy na letní olympijské hry v roce 2008.

Viděl jsem zdvojnásobení počtu linek pekingského metra na čtyři (dnes je jich 25). Byla položena první čínská vysokorychlostní železnice, slumy byly omlazeny a byl jsem svědkem výstavby četných sportovních stadionů, jako je dodnes dobře využívaný stadion Ptačí hnízdo.

Jednou z běžných kritik olympijských her je, že jde o vyhozené peníze. Sportovní infrastruktura se stává bílými slony a peníze, které by mohly být vynaloženy na rozvoj obyčejných lidí, jsou přesměrovány na projekty olympijské marnivosti.

Když se podíváme na předchozí olympijské hry, je na tom něco pravdy, ale čínské olympijské hry v roce 2008 byly jiné. Spíše než ozdobou oken, která zastírá bídu životních podmínek, představovaly pouze malou třešničku oslav na vrcholu masivního dortu představujícího obrovský rozvoj Číny a skutečné zlepšení života obyčejných lidí.

Vzhledem k tomu, že olympijské hry v Pekingu v roce 2008 byly teprve druhé, které se konaly na rozvíjejícím se globálním Jihu, a vzhledem k trendu rozvoje a zmírňování chudoby na pozadí, měl být politický příběh her v roce 2008 oslavou optimismu pro kolektivní budoucnost lidstva.

Západní média však použila hry v roce 2008 jako politické cvičení k podkopání jakékoli solidarity nebo respektu k úspěchům Číny. Efektivita Číny, pokud jde o budování infrastruktury, byla prodávána jako pošlapávání lidských práv, a pokud jde o sportovní komentáře, politické napadání čínského systému bylo neustálé a nesportovní. Dokonce i čínský sportovní úspěch, postavený na rozvíjení talentu mládeže, se změnil ve „zneužívání dětí“.

V roce 2022, vzhledem k tomu, že úspěch Číny ve zmírňování chudoby je nyní nezvratný, by se naše mysl měla soustředit na zmíněný trend, který tvoří politické pozadí a zajišťuje olympijské hry v roce 2022. Místo toho ale západní média využívají každou příležitost k znevážení Číny.

Například rozhodnutí Eileen Gu (Gu Ailing) identifikovat se jako Číňanka a reprezentovat Čínu se setkalo s velkým rozhořčením těch, kteří byli pobouření tím, že si nevybrala USA. Když došlo na ujgurskou atletku Dinigeer Yilamujiang, bylo oznámeno, že fandění její rodiny bylo „zinscenováno“.

Kromě použití politiky týkající se identity ke znevažování Číny došlo ke směšným pokusům některých západních reportérů, kteří se snažili vylíčit své vlastní porušení pravidel jako důkaz autoritářské represe. Nejsměšnějším pokusem, který jsem viděl, byl novinář, který natáčel v zakázané oblasti poblíž Ptačího hnízda, kterému ochranka nařídila „vyklizení“, což by se samozřejmě stalo kdekoli na světě.

Mnozí říkali, že pořádání letních a zimních olympijských her v Pekingu je bezprecedentní úspěch. Větším úspěchem však je, že se hry konaly poblíž Pekingu v Zhangjiakou v provincii Hebei, která byla kdysi považována za venkovskou oblast sužovanou chudobou. Před rokem 2022 by mnoho Číňanů a většina cizinců o tomto městě nikdy neslyšela.

Dnes nová vysokorychlostní železnice proměnila dříve více než 3hodinovou cestu vlakem do Pekingu na 47minutové dojíždění, což navždy zvýší ekonomické příležitosti lidí s bydlištěm v Zhangjiakou. Navíc zvýšené propojení infrastruktury v kombinaci s podporou zimních sportů přivede do Zhangjiakou více turistů hledajících nové možnosti pro trávení volného času. Trajektorie kdysi hornatého města sužovaného chudobou se tak navždy změní.

Pro mě je ve hře větší náhoda, protože jsem navštívil Zhangjiakou v roce 2004 a zůstal jsem v okolní krajině, když se blížila zima. Kdyby mi někdo řekl, že se zde budou konat olympijské hry, nebo dokonce v jakémkoli městě v provincii Hebei, řekl bych: „jen zázrakem“.

Podmínky, kterých jsem byl svědkem na venkově v Zhangjiakou, byly primitivní. Byly tam bahnité cesty, záchod byl pole. Dostal jsem prostor na Kangu (kamenná postel vytápěná uhlím), zatímco moji hostitelé spali ve stáji, některé domy měly hliněné podlahy a byly bez elektřiny, nebylo Wi-Fi, práce se prováděla ručně, dokonce i velmi staří lidé se zabývali zdlouhavou manuální prací a jejich strava sestávala převážně z tuřínu.

Dnes, s politickou vůlí a houževnatostí při zmírňování chudoby v Pekingu, se venkov Zhangjiakou dramaticky zlepšil. Betonové cesty spojují vesnice, jsou tam vnitřní toalety, spotřebiče jako pračky, topení a 5G a také elektřina jsou všudypřítomné. Kromě toho mechanizace osvobodila většinu starých i mladých z poddanství rolnického hospodaření a nyní si užívají pestré stravy.

Důležité je, že tento fenomén v okolí Zhangjiakou není „show“ pro západní návštěvníky. Je to proces, který se prohnal Čínou. V důsledku toho úspěch zimních olympijských her v roce 2022, dokonce více než v roce 2008, představuje kapku v moři ve srovnání s vývojovými úspěchy Číny. Bohužel, toto je politický příběh, který byl v západních médiích opět ignorován. (Kl)