Čínský yuan začíná být oblíbeným mezinárodním platebním prostředkem

[Photo/Xinhua]

Čína, ač je druhou největší ekonomikou světa, přičemž už je největším výrobcem fyzického zboží na světě a největším obchodníkem s fyzickým zbožím, zdaleka nemá svou národní měnu natolik rozšířenou jako mezinárodní platidlo, jak by odpovídalo této její ekonomické váze, ač mezi hlavní světové měny patří. Mnoho mezinárodních plateb se už v čínských yuanech vyrovnává, řada subjektů včetně centrálních bank zemí ukládá rezervy do aktiv denominovaných v yuanech atp. Mnozí proti-čínští propagandisté Čínu obviňují, že usiluje o de-dolarizaci globálního trhu a nahrazení dolaru jako světové měny svým renminbi, ač jiní se naopak diví, proč se o to nesnaží, kdy o tom, proč je v tomto směru Čína zdráhavá, jsme už v minulosti psali články.

Renminbi (yuan) však i přes veškerou čínskou zdráhavost v jeho prosazování jako mezinárodního platidla jako měna pro mezinárodní vyrovnávání náhle překvapivě povyrostl, když v prosinci byl jeho podíl na mezinárodním vyrovnávání plateb 2,7 procenta, ale v lednu už prorazil 3,2 procentní podíl v hodnotě mezinárodních plateb.

Čína je už řadu let čtvrtá v podílu své měny na mezinárodních platbách, kdy před ní je americký dolar, euro a britská libra a za ní je japonský jen, kdy všichni ostatní od USA po Japonsko se na rozdíl od Číny usilovně snaží podíl své měny co nejvíce zvětšovat. Ta data pochází od Společnosti pro celosvětovou mezibankovní finanční telekomunikaci – čili SWIFT, která o tom ve čtvrtek 17. 2. vydala zprávu. Jelikož řada zemí, které dolar nemají moc rády nebo se mu vyloženě vyhýbají kvůli americkým sankcím – jako Írán, Myanmar nebo částečně i Rusko – na Čínu tlačí, aby pokud možno co největší podíly obchodů s nimi dělala v národních měnách a mimo systém SWIFT, tak ten podíl může být v reálu i o něco vyšší.

Čínský yuan se o pozici čtvrté hlavní měny světových plateb přetahuje s japonským jenem už od roku 2015, kdy yuan poprvé japonský jen na chvíli předběhl. V letech pandemické krize ovšem pozice yuanu sílila, když se Čína stala hlavní lokomotivou, která vytahovala globální ekonomiku z recese, takže spousta účastníků obchodů s Čínou nevidí moc důvodů si platební styk komplikovat navíc dolarem a do hry také vstoupil slábnoucí kurz dolaru, který znehodnocuje vysoká americká inflace, doprovázená posilováním kurzu yuanu, když Čína se po celou pandemickou recesi stavěla zdrženlivě k monetárním stimulacím, k nimž začala přistupovat až letos. V objemu mezinárodních plateb podle údajů SWIFT vzrostl tedy od prosince do ledna podíl yuanu skoro o 11 procent, zatímco souběžně s tím, podíl dalších měn poklesl o 6,48 procenta.

Na postavení yuanu se v poslední době projevuje to samé, co na jiných ukazatelích globálního trhu. Známý je efekt krizí, že v takových časech vždy tak nějak stoupne tržní postavení těch adaptativnějších a odolnějších na úkor méně přizpůsobivých, ač ti třebas mívali privilegovaná postavení. A ten se během zotavení z pandemie a z rozvratu světových dodavatelských řetězců výrazně projevuje, když se tyto řetězce re-konfigurují do nové podoby více globálně provázané s Čínou, ukazuje se to i v doprovodných ukazatelích, jako je podíl čínské měny na vyrovnávání mezinárodních plateb. Kdy se kromě posílení postavení Číny v logistických řetězcích a dalších výše zmiňovaných faktorů projevila i dost vysoká stabilita čínské měny, jejíž kurz nepodléhal skoro žádným rychlým změnám, jen prakticky trvalému růstu, na rozdíl od těkavého dolaru, a tak proč se proti volatilitě měnových trhů nechránit stabilitou yuanu?

Loňský objem importu a exportu zboží Čínou podle údajů generálního ředitelství čínské celní správy meziročně vyrostl o více než 21 procent a dosáhl více než 39 bilionu yuanů. Také vzhledem ke stabilitě měny a k růstové tendenci kurzu měny začaly v yuanech denominovaná aktiva skupovat do svých rezerv banky včetně centrálních bank. Ale takových aktiv zřejmě na světových trzích není dost, např. protože čínská veřejná správa není tak moc zadlužená a není proto dost velká nabídka čínských státních dluhopisů, která by mohla k většímu šíření čínské měny přispět. Letos ale chce čínský veřejný sektor stimulovat zotavení ekonomiky rychlejšími stavbami nových infrastruktur, což bude znamenat větší nabídku vládních dluhopisů, a tak by mohl stoupnout i podíl takových yuanových aktiv v rezervách a posilovat to i postavení yuanu jako prostředku vyrovnávání přeshraničních plateb. Přestože se v Číně poněkud zrychlila inflace, stejně je pomalejší než v ostatních zemích s významnými měnami, a tak kurz yuanu zůstává spíše stabilní až poněkud posilující, což atraktivitu této měny zvyšuje.

Vidí to tak i instituce zabývající se dlouhodobými ekonomickými predikcemi. Morgan Stanley předpověděl, že renminbi se stane třetí největší rezervní měnou roku 2030. Odráží se v tom i skutečnost, že Čína status své měny nijak neprotlačuje. Už teď je druhou největší ekonomikou a překonala v HDP i celou Evropskou unii 27 rozvinutých států a kolem roku 2030 se čeká, že předstihne jako největší ekonomika světa USA, ale i tak má být až třetí největší rezervní měnou. Momentálně je renminbi mezi rezervními měnami podle MMF pátá.

Ukazuje se na tom, že Čína musí být k prosazování své měny v mezinárodním systému dost zdrženlivá. Roku 2021 byl americký podíl na světovém HDP jako největší ekonomiky podle dat SWIFT 24,4 procenta, zatímco podíl Číny jako druhé největší byl 17,9 procenta. Přitom na dolary připadalo skoro 40 procent mezinárodních plateb a na yuan 3,2 procenta.

To i přesto, že řada zemí, jako třeba Rusko, Čínu přesvědčuje, aby rozšiřovala přeshraniční obchody vyrovnávané v yuanech. Také by mnozí rádi chtěli, aby na světových finančních trzích bylo více v yuanech denominovaných cenných papírů. Čína byla ale pořád dost zdrženlivá, možná mj. proto, že má obavy, aby expanze yuanu nepodnítila třeba USA k nějakému konfliktnímu jednání.

Ale začínají se ozývat čínští bankéři, kteří by chtěli být proaktivnější. V prosinci šéf mezinárodního odboru Lidové banky Číny, tj. její centrální banky, Zhu Jun vyzýval k rozvoji zahraničních trhu renminbi a k jeho globálnímu šíření.

V současnosti se přes 70 procent zahraničních plateb v yuanech vyrovnává přes Hongkong a zde Zhu navrhuje proto rozběhnout další iniciativy jako vydávání mezinárodních akcií denominovaných v renminbi. To by mohl být i určitý protiúder proti USA, které některým čínským společnostem blokují vydávání a obchodování akcií v dolarech na amerických burzách.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze