Západní sankce nevyřeší ukrajinskou krizi
Neúprosné úsilí Washingtonu o zmenšení strategického prostoru Moskvy vyeskalovalo napětí do nových výšek. Skupina západních zemí, jako Velká Británie, Německo, Japonsko a další, se připojily k americkým sankcím na Kreml poté, co Rusko uznalo Luhanskou lidovou republiku a Doněckou lidovou republiku jako nezávislé suverénní státy.
Ale jsou sankce, konfrontace, nebo dokonce nasazení dalších vojáků v regionu, ideální řešení současné situace?
Komplikované ukrajinsko-ruské vztahy jsou na prvním místě historickým dědictvím, které musí vyřešit Moskva a Kyjev, tedy dvě strany, kterých se spor týká, spíše než vnější síly. Vladimir Putin hovořil ve svém pondělním hodinovém televizním vystoupení o ruském stanovisku ohledně Ukrajiny - zemi, která byla historicky „ruské území“, které bylo „celé vytvořeno Ruskem, konkrétně bolševickým komunistickým Ruskem“ po revoluci v roce 1017.
„Jako výsledek politiky Bolševiků vznikla Sovětská Ukrajina, která může být dodnes odůvodněně nazývána „Ukrajina Vladimira Iljiče Lenina“, který ji vytvořil. Toto je plně potvrzeno archivními dokumenty.“ Takto Putin vyjasnil ruskou verzi historie Ukrajiny.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj může nabídnout jinou interpretaci historie jeho země. Nicméně, jakkoli protichůdné tyto dvě verze jsou, rozpory o původu moderní Ukrajiny by měly být vyřešeny mezi Ruskem a Ukrajinou.
Mezi dotčenými stranami jsou nutné přímé rozhovory a intenzivní diplomatické úsilí. Každá intervence vnějších sil pouze komplikuje tento už tak velmi složitý problém. Místo vyvolávání hysterie by USA a NATO měly o krok ustoupit a udělat tak dostatečný prostor, aby Rusko a Ukrajina mohly vyřešit tento spletitý historický problém.
Washington křičí po míru a stabilitě v regionu, ale jedná v naprostém rozporu s tím. Vyeskalování historického problému mezi Moskvou a Kyjevem do krize, a nyní dokonce až na pokraj války, je také přímý výsledek Spojenými státy vedené expanze NATO a intervence Washingtonu.
Rozšiřování západního vojenského bloku ze 17 zemí v roce 1990 na 30, z nichž mnoho hostí americké vojenské základny, nepochybně zmenšuje ruský strategický prostor, což vyvolává znepokojení Kremlu. Veřejná podpora Washingtonu pro začlenění Ukrajiny do NATO dále zintenzivnila ruskou obezřetnost ohledně sousedních zemí a nedůvěru k Západu. A potom Bidenova administrativa vybrala datum – 16. února, jako den ruské invaze, čímž dále vyostřila nedůvěru mezi Ruskem a NATO. Nyní USA, které odsuzují „začátek ruské invaze“, uvalily na Rusko nové sankce a slíbily do regionu vyslat další jednotky.
Pomůže toto jednání snížit napětí? Výsledky opakovaných intervencí Washingtonu už prokázaly, že nikoli. Díky mírotvorné činnosti USA se historicky komplikované vztahy mezi Ruskem a Ukrajinou vyvinuly do krize v roce 2014 a nyní do vojenské patové situace. Současně Bidenova administrativa nadále izoluje Rusko na mezinárodní scéně, zvyšuje závislost NATO na USA a před letošními volbami v polovině volebního období odvádí pozornost veřejnosti od domácích problémů.
Tato stará taktika Washingtonu byla využita už několikrát na jiných místech. USA zasáhly například do vnitřních záležitostí a uvalily sankce na Irák, Sýrii, Libyi a Afghánistán, ve všech těchto případech to zatáhlo země v regionu do chudoby a utrpení a konečným vítězem s ekonomickým a politickým ziskem se staly USA.
Ustoupení a poskytnutí Rusku a Ukrajině dostatečného prostoru, aby vyřešily své spory, je jediná cesta k míru. Obě strany vyjádřily své požadavky. I když se zatím nepodařilo dosáhnout shody, neznamená to, že válka je jediná možnost.
Západní sankce zjednodušují komplikovaný problém rusko-ukrajinské situace, a proto nepomáhají uvolnit napětí. Taktika Washingtonu maximalizovat tlak na Rusko pouze vyústí v eskalující spirálu napětí.
K vyřešení krize mezi znesvářenými stranami jsou třeba přímé rozhovory. Předpokladem ke správnému uchopení problému je, aby západní země vedené Spojenými státy o krok ustoupily a snížily tlak na Rusko. (Kl)