Jaké byly 24. Zimní olympijské hry v Pekingu z pohledu Číny?

Vypůjčil jsem si záměrně podobný název příspěvku, kterým jsem popisoval úspěchy Číny na loňské letní olympiádě v Tokiu, https://czech.cri.cn/society/3887/20210819/696340.html

Připomeňme, že první čínská účast na zimních olympijských hrách se datuje teprve od roku 1980, první a hned tři stříbrné medaile získala čínská výprava na ZOH v Albertville v roce 1992, jednu v short tracku a dvě získala závodnice Jie Čchiao-po v rychlobruslení na 500 a 1000 metrů. První dvě zlaté medaile vybojovala o deset let později v Salt Lake City a opět v short tracku čínská závodnice Jang Jang; tady si připomeňme zlatý triumf našeho akrobatického skokana na lyžích Aleše Valenty díky trojnému saltu s pěti vruty.

Od té doby Čína pravidelně získávala na zimních olympiádách okolo 10 medailí; právě skončená olympiáda však byla výjimečná v podobě zisku 15 cenných kovů a země poskočila na neuvěřitelné 3. místo v pořadí národů hlavně díky zisku 9 zlatých kovů. Na předchozí zimní olympiádě v Pchjonhčchangu sice získala také úctyhodných 9 medailí, ale jen jednu zlatou - bylo to opět v mužském short tracku na 500 metrů. V historickém medailovém pořadí národů ZOH Čína figuruje se ziskem 77 medailí na 16. místě, Česko s méně než polovičním medailovým ziskem 33 kovů figuruje (jen) o čtyři příčky za ní. Pokud bychom však brali v úvahu i československou účast (1924-1992), kdy jsme získali 25 medailí, poskočili bychom v medailovém umístění výše, ale jenom o dvě příčky. Letošní rok medailovým ziskem pouhých dvou medailí příliš sebevědomím českého sportu neoplývá, hůře – bez medailového umístění skončila česká výprava jen v Lillehammeru, a to Češi přitom poprvé obsadili všechny sportovní disciplíny. Přiznejme si však, že v žádném zimním sportovním odvětví nepatříme mezi světové velmoci. Celkovému pořadí národů dlouhodobě suverénně vévodí Norsko s celkovým počtem 405 cenných kovů, ale čínský nástup můžeme směle označit sportovní terminologií jako „skokan olympiád“!

Zatímco největším českým triumfem se již čtvrt století prezentuje výhra českého hokejového týmu za účasti nejlepších profesionálních hráčů světa v japonském Naganu v roce 1998, pro Čínskou lidovou republiku bylo vrcholem bezesporu letošní vystoupení krasobruslařské sportovní dvojice páru Suej Wej-ťin a Chan Cchung, kdy po vítězství v krátkém programu triumfovali i ve volné jízdě a brali olympijské zlato, když zvítězili nad ruským párem Jevgenijí Tarasovovou a Vladimirem Morozovem o pouhých 63 setin bodu! Hvězdný čínský pár byl tváří ZOH, objevovali se všude: mohli jste na jejich foto narazit třeba na nákupní tašce, plakátech, denně se objevovali na stránkách novin nebo ve zpravodajstvím China Daily. Kvůli nim poprvé v historii ZOH vyvrcholil krasobruslařský program her právě kategorií sportovních dvojic. Více než 50 let stará hudební skladba Bridge Over Troubled Water (Most přes rozbouřenou řeku) amerického folkrockového dua Simon &Garfunkel byla pro ně symbolická, provázela je již před pěti roky, když se poprvé stali mistry světa, a i letos se vyplatilo.

Zimní olympijské hry byly pro Peking a celou Čínu zcela výjimečné, sledovanost her přesáhla 600 milionů diváků, zájem o zimní sporty v Číně stoupl o více než 100 %, miliardy jüanů plynuly do sportovní infrastruktury, každý pátý obyvatel Číny se dnes věnuje některému ze zimních sportů!

„Gratuluji Číně“, v tomto duchu se vyjádřil šéf olympijského výboru Thomas Bach na adresu nových čínských sportovců.

Sledoval jsem se zaujetím celý průběh olympijských her, zvláště zahajovací a závěrečný ceremoniál, které mě zaujaly již při LOH v Pekingu, kdy jsem se následně marně pokoušel získat někde možnost si je ještě připomenout.

Zaujalo mně rovněž emotivní hodnocení her české komentátorské legendy Roberta Záruby při závěrečném ceremoniálu: „Na tyhle hry se bude vzpomínat jako na svátek sportu, který propojil země celého světa v těžké covidové době. Znovu se ukázala síla olympijské myšlenky, která už mnohokrát v minulosti dokázala být tou univerzální spojnicí, myšlenkou, která překoná ideologie, která překonává snahy využít olympijské hry k prezentaci té či oné ideologie. Věčný je plamen olympiád a věčné je toužení lidí po vzájemném porozumění a o vzájemném soutěžení!“

A se svým pozitivním a neméně emotivním hodnocením se přidal i devátý předseda mezinárodního olympijského výboru, dříve výborný šermíř – olympijský vítěz v šermu fleretem družstev z LOH 1976, Thomas Bach: „Číňané připravili cestu bezpečným způsobem, olympijské vesnice byly vynikající, místa konání velkolepá, organizace mimořádná, podpora národních olympijských výborů a dalších složek neochvějná. Naše nejhlubší poděkování patří organizačnímu výboru, orgánům veřejné správy a všem našim čínským partnerům a přátelům. Děkuji vám, vaši čínští přátelé! Zahřáli jste nás u srdce svýma usměvavýma očima! Vaše laskavost vám zůstane navždy!“

Češi sice nezaujali medailovou žní, nicméně pár priorit si můžeme připsat: třeba účastí nejmladší sportovkyně 24. ZOH, teprve patnáctileté skokanky na lyžích Anežky Indráčkové. Česko se umístilo v trojici nejhvězdnějšího oblečení, kdy grafický motiv kolekce vychází z české vlajky – modré klíny tvoří v celkovém rastru hvězdy, „protože každý, kdo reprezentuje naši zemi je sám o sobě hvězdou českého týmu“, říká o svém návrhu akademický malíř Milan Jaroš.

Miroslav Hrdlička, zvláštní korespondent CMG v Praze