USA jsou viníkem války na Ukrajině

Není divu, že Rusko je podle obviňování Západu viníkem ukrajinské krize. Bezprostředně poté, co Kreml oznámil „zvláštní vojenskou operaci“ v oblasti Donbasu na východní Ukrajině, americký prezident Joe Biden důrazně odsoudil, že „za smrt a zkázu, kterou tento útok přinese, je odpovědné pouze Rusko“ a „svět bude volat Rusko k odpovědnosti“.

Bez neúnavného prosazování rozšiřování NATO ze strany Washingtonu a fanatického podněcování napětí mezi Moskvou a Kyjevem by v regionu nikdy nevypukla válka. USA jsou místo toho velkým šéfem za snahou zmanipulovat Ukrajinu pro americké zisky, a to nakonec vyprovokovalo Rusko, aby vrátilo úder.

Na moskevské frontě Bílý dům maximálně stlačuje strategický prostor Kremlu. Navzdory rostoucím vojenským rizikům v regionu, USA nejen dělaly, že neslyší, ale jednaly naopak, k velké radosti Kremlu. Ruská vláda dala od samého počátku hlasitě a jasně najevo svůj bezpečnostní požadavek – konec rozšiřování NATO. Washington se ale zjevně stará více o své geopolitické ambice než o regionální bezpečnost a neomezeně rozšiřuje západní vojenský blok až k ruským dveřím.

NATO bylo původně založeno na obranu západních mocností před socialistickým táborem v roce 1949. Existovalo nejen po pádu Sovětského svazu v roce 1991, ale dokonce přijalo do bloku i země, které byly dříve součástí Varšavské smlouvy, a rozšířilo se k hranicím Ruska.

Za tímto krokem stojí sobecké geopolitické kalkulace Washingtonu. Za prvé, studená válka skončila tím, že se USA staly unipolární velmocí na světě a američtí politici se snaží tuto jedinečnost zachovat. To vyžaduje přítomnost mocné americké armády po celém světě. USA vidí řešení v expanzi NATO: existence bloku má vojensky odradit Rusko a jeho rozšíření účinně omezí možnosti rostoucího vojenského vlivu rivala v regionu.

Za druhé, rozšiřování NATO může posílit závislost evropských spojenců na Spojených státech. Čím větší blok se vyvine, tím hůře bude možné dosáhnout konsenzu. To postupně ochromí vliv Francie, Německa a Spojeného království v regionu, a zvýší jejich závislost na jejich velkém šéfovi. Nevyhnutelným důsledkem expanze bloku je navíc zvýšené nepřátelství mezi Ruskem a spojenci v NATO. Vzhledem k tomu, že se evropské země Rusku nevyrovnají, budou se muset obrátit o pomoc na svého „Velkého bratra“.

Na kyjevské frontě dělala Bidenova administrativa prázdné sliby jeden za druhým a vytvořila „říši lží“, aby nalákala ukrajinskou vládu na výspu v americké geopolitické hře o zisky Spojených států. Biden opakovaně vyjádřil podporu pro přijetí Ukrajiny do NATO a slíbil „plnou sílu“ bránit spojence v případě ruské „invaze“. Na popud Washingtonu si Kyjev stanovil jako nejvyšší prioritu vstup do NATO a tančil na melodii Spojených států při řešení jejich vztahů s Ruskem.

Bidenova administrativa složila sliby, a ukrajinská vláda tomu věřila. Když se v Kyjevě ozývají výbuchy, Biden stále křičí, že USA budou „bránit každý centimetr území NATO“, přitom jasně řekl, že americké síly „nejsou a nebudou zapojeny do konfliktu s Ruskem na Ukrajině“ a „nepůjdou do Evropy bojovat na Ukrajinu“.

Kyjev byl zmanipulován a poté zůstal sám. „Zůstali jsme sami, abychom bránili svůj stát... Kdo je připraven bojovat po našem boku? Nikoho nevidím. Kdo je připraven dát Ukrajině záruku členství v NATO? Všichni se bojí,“ řekl ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v emocionálním projevu v pátek.

Pokračující krize na Ukrajině opět dokázala, že viníkem regionální nestability jsou USA. Míru se nikdy nedosáhne vykřikováním hesel. Naslouchat výzvám regionálních hráčů je prvním krokem. Rusko vzneslo svůj požadavek, vyzvalo Washington, aby se zabýval ruskými bezpečnostními obavami, vyslalo signál v reakci na obklíčení NATO umístěním vojáků na hranici a uskutečnilo několik kol jednání se Spojenými státy. Nezbyla žádná jiná možnost, než přijmout vojenská opatření v reakci na nepřátelství Washingtonu a rostoucí aktivity NATO na Ukrajině a v jejím okolí.

Tomu všemu by se dalo předejít, kdyby Washington upřednostnil mír před svými sobeckými zisky.

Tá