Letos se čeká 7% nárůst čínského obranného rozpočtu

Armádní tank vyjíždí z přistávacího nafukovacího prámu v průběhu společného bojového cvičení vojenské brigády s námořní vyloďovací skupinou pod vedením Jižního velitelství Lidové osvobozenecké armády Číny 8. února. Photo:China Military

S tím, jak se chystá, že v sobotu 5.3 na zasedání Národního lidového kongresu (NPV), tj. čínského zákonodárného sboru, bude oznámen vojenský rozpočet na letošní rok, čeká se jeho nárůst o asi 7 procent, tedy o trochu více než je očekávaný nárůst HDP.

Čína poté, co realizovala program transformace a modernizace svých ozbrojených sil na vojska odpovídající požadavkům na velmoc v 21. století nárůsty svých vojenských výdajů od roku 2016 udržuje spíše poblíž úrovně nárůstu svého HDP a o nějaké frenetické závody ve zbrojení nemá zájem. Je pro ni důležitá obrana suverenity a legitimních národních zájmů, ale nechce plýtvat penězi na nějaké projekce moci do odlehlých částí světa, jako to činí ve své imperiální vojenské politice USA.

Loni její obranný rozpočet pokračoval v jednociferném růstu, jaký je po roce 2016 standardem, tj. o 6,8 procenta na 1,35 bilionu yuanů (209 miliard dolarů) a i roku 2020, i přes ekonomické potíže spojené s COVID-19 byl 6,6 procenta.

Loni, když už byl COVID relativně dobře zvládnutý a ekonomický nárůst se podařil o 8,1 procenta, byl ale nárůst obranného rozpočtu menší, než se čeká letos, kdy má být růst HDP 5-6 procent a nárůst obranného rozpočtu asi 7 procent, ač k nárůstům z časů transformace ozbrojených sil před rokem 2016 bude mít sice daleko, stejně to naznačuje určité zvýšení bezpečnostních obav na čínské straně.

Čína na roku 2021 zvedla obranný rozpočet o 6,8% na 1,35 bilionu yuanů (209 miliardy dolarů), tj. rychleji než 6,6% růstu v předchozím roce, což by v pandemickém roce mělo být stabilní a zdrženlivé.

Pro USA je v podstatě určitým „koníčkem“ chovat se ke svým konkurentům jako šikanující spolužák, a tak Čína už roky zažívá každodenní provokace v Taiwanském průlivu, ve Východočínském moři a Jihočínském moři, kde americké lodi a letadla neustále provádí ohrožující manévry, mise na okraji teritoriálních vod, kdy loni takových průniků těsně za hranu bylo přes 1 200.

K účasti na těchto svých operacích adorovaných jako „operace za svobodu plavby“ v poslední době také hojně zvou své spojence z NATO, jako z Německa a Francie, jejichž bezpečnostní zájmy jsou z nějakých důvodů prý v čínských mořích, a zejména Británie, které se do projekcí moci do vzdálených oceánů zapojuje dost ráda a zapojila se i do nových bezpečnostní paktů jako AKUS s Austrálií a USA, u nějž panuje podezření, že pod jeho záštitou by mohlo dojít k jadernému vyzbrojení Austrálie a posiluje se i Quad s účastí USA, Japonska, Indie a Austrálie. Obojí pakty jsou jasně proti Číně a k podněcování i ostatních zemí, aby se zapojily do ohrazování Číny.

Roku 2021 USA v čínském moři nacvičovaly útoky skupin letadlových lodí na Čínu a obojživelných skupin k vyloďování na nepřátelském pobřeží 13 krát. 11 amerických jaderných ponorek s jadernými raketami zde bylo těsně u Číny zjištěných a nelze vyloučit, že některé se zjistit nepodařilo. Zvláště zajímavá je ta ponorka, která narazila do podmořské hory, což by mohlo naznačovat, že operovala v čínských teritoriálních vodách, které USA nemají plně zmapované.

V USA právě probíhá vývoj zbraní určených hlavně pro případný konflikt s Čínou jako nová generace útočných jaderných ponorek, torpédoborců, leteckých bitevníků, bombardéru B-21 a hypersonických střel.

Čína moc netouží po tom mít ozbrojené síly větší, než jaké stačí k tomu, aby nestála za konflikt s ní, zvláště v ekonomicky obtížné situaci, kdy se svět s obtížemi vyhrabává z krize. Nicméně v právě takové situaci se čeká, že Bidenova administrativa v USA postižených zdravotní a ekonomickou krizí spojenou s COVIDEM ještě více než Čína, nebude brát moc ohled na to, že kvůli zbrojení a válčení v 21. století se jim rozpadají infrastruktury, a požádá Kongres o nejvyšší obraný rozpočet v historii za více než 770 miliard dolarů. To je asi čtyřnásobek čínského obranného rozpočtu.

USA také vyzbrojují Taiwan a v podstatě z něj dělají cosi, co by mohlo posloužit jako ostrov sebevražedných atentátníků v amerických službách, aby se obětoval americkým zájmům.

Naštěstí alespoň Indie, která zpočátku dost podléhala iluzi, že pohraniční konflikty s Čínou, když bude mít USA v zádech, by se jí mohly vyplatit, z této své iluze dost vystřízlivěla a v poslední době je spíše přístupná rozumné domluvě místo zbytečných konfliktů, při které si vyjedná v pohodě, co potřebuje.

Ani v odlehlejším světě není situace moc klidná a oproštěná od podněcování ke konfliktům od vzdálenějších geopolitických hráčů, což vidíme i na situaci na Ukrajině a kolem.

Současné americké přezbrojování v podstatě znamená, že Čína se nachází v situaci závodů ve zbrojení. Je tedy nepochybné, že čínský vojenský rozpočet musí neustále růst. A ač letošní rozpočet bude vůči růstu HDP nepatrně nad-proporcionální a Čína bude kvůli němu obviňována z agresivity, tak si je třeba uvědomit, že obranné výdaje Číny jsou v posledních letech na úrovni 1,3 procenta HDP. Neskonale méně, než se požadují zbrojní výdaje u členů NATO, natožpak, jaký je podíl výdajů na obranu v USA.

Takové navýšení obranného rozpočtu bude plnit cíle stanovené 19. Zasedáním Ústředního výboru komunistické strany Číny z října 2020 a 14. Pětiletého plánu, že spolu s rozvojem ekonomiky musí jít bok po boku posilování ozbrojených sil.

Stále bude probíhat modernizace ozbrojených sil pokročilejšími zbraněmi a technikou, probíhat kvalitní vojenský výcvik a o živobytí vojáků bude řádně postaráno.

Rámcově jsou stanoveny plány nejen na tuto pětiletku ale také až do roku 2035, kdy se nesmí ustrnout ve vývoji. Nadále musí probíhat modernizace a veškerý ekonomický růst s sebou musí nést růst vojenské síly. Ovšem pořád, pokud se geopolitická situace nějak významně nezmění, jen úměrně růstu HDP bez nepatřičného podílu nárůstu zbrojních výdajů na ekonomice, ač k určitým fluktuacím, jako letošní navýšení rychlejší než nárůst HDP, může někdy dojít.

Čína letos nejspíš spustí svoji třetí letadlovou loď, dosud se rozbíhající výroba kradmých tryskových bitevníků J-20 se dostane na plné obrátky a modernizuje se jaderný arzenál.

Musí mít dostatečnou sílu, aby odradila každého případného agresora, ale nechce plýtvat prostředky na vzdálené projekce moci. Jako cestu k růstu svého globálního vlivu vidí vzájemně výhodnou partnerskou spolupráci a ne všudypřítomnou hrozbu.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze