USA by neměly očekávat, že svět bude prosazovat jejich globální hegemonii

Autor: Bradley Blankenship je americký novinář v Praze, politický analytik a reportér na volné noze. Článek odráží názory autora, a ne nutně názory CGTN.

Nejvyšší čínský diplomat Yang Jiechi se 14. března setkal s poradcem pro národní bezpečnost USA Jakem Sullivanem uprostřed složité globální geopolitické situace. Přestože bylo setkání naplánováno jako pokračování virtuálního summitu čínského prezidenta Xi Jinpinga (Si Ťin-pching) a prezidenta USA Joe Bidena loni v listopadu, skutečnost, že se dvě nejdůležitější země světa setkávají v této situaci, je vítaným znamením.

Přesto se zdá, že americká strana má v úmyslu zasít neshody, například v otázce rusko-ukrajinského konfliktu. Před setkáním zprávy médií naznačovaly, že Rusko požádalo Čínu o vojenské vybavení na pomoc při své „zvláštní operaci“, s odvoláním na představitele USA. Čína a Rusko to důrazně popřely a američtí spojenci v Evropě prohlásili, že o tom, že k tomu došlo, nic nevědí.

Jde o jasnou dezinformaci, která sleduje strategii, ať už ze strany médií nebo představitelů USA, kteří tyto informace „prosakují“ médiím (nebo nějakou kombinaci obojího), snažit se Čínu nějak spojit s konfliktem. A to proto, že Rusko a Čína mají mimořádně důležité strategické partnerství, kterého se Spojené státy obávají.

Cílem je buď donutit Peking, aby přerušil své úzké vztahy s Moskvou, nebo přimět Čínu, aby za jejich udržování trpěla. To bylo také zřejmé ze Sullivanových hrozeb před schůzkou, kdy řekl, „že to bude mít absolutně důsledky pro rozsáhlé snahy o vyhýbání se sankcím nebo podporu Ruska“ ze strany Číny.

„Nedovolíme, aby to pokračovalo, a nedovolíme, aby existovalo záchranné lano pro Rusko před těmito ekonomickými sankcemi z jakékoli země a kdekoli na světě,“ řekl Sullivan s odkazem na potenciální sankce vůči Číně.

Je třeba také poznamenat, jak bylo oznámeno na začátku tohoto měsíce, že Spojené státy plánovaly uvalit sankce na Indii za její závislost na ruském vojenském vybavení. Hindustan Times 14. března s odkazem na úředníka obeznámeného s touto záležitostí uvedly, že Indie dokončuje platební systém, aby udržela důležité obchodní linie s Ruskem navzdory sankcím vedeným Západem. Mohlo by se tedy stát, i když by to byla katastrofa, že USA dokonce uvalí sankce na jednoho ze svých klíčových indicko-pacifických spojenců ve snaze ekonomicky izolovat Rusko.

Washington v podstatě říká světu, že jeho sankce, které nejsou nikde zakotveny v mezinárodním právu ani v existujících multilaterálních mechanismech, jsou evangeliem a že neutralita nepřichází v úvahu. Všimněte si, že když byl svět naposledy rozdělen na dva konkurenční bloky, většina planety si udržela status „nezařazený“, což znamená, že byla politicky neutrální. Washington tento princip zjevně nerespektuje.

Skutečnost je však taková, že země jsou podle mezinárodního práva oprávněny uskutečňovat své vlastní rozvojové plány a zapojit se do obchodu, jak uznají za vhodné. Už jen pohled na mapu zemí, které zavedly vůči Rusku sankce, jasně ukazuje, že jde většinou o USA a jejich spojence. Toto není skutečné mezinárodní společenství, např. všechny země světa, které se rozhodly izolovat Rusko.

Země jako Čína a Indie nemají žádnou povinnost nosit vodu pro zahraniční politiku USA, zvláště když to podkopává jejich základní zájmy a rozvojové strategie. Jako dvě země, které se přiklonily ke globalizaci, je myšlenka, že by jedna z nich podpořila deglobalizaci Ruska, upřímně řečeno strašlivý precedent, absurdní.

V případě Číny navíc to, že má Peking úzké vazby na Moskvu, neznamená, že podporuje nějakou konkrétní stranu konfliktu.

Napadá mě jeden z mých oblíbených idiomů: jít a současně žvýkat žvýkačku, což znamená dělat dvě věci najednou. Pokud jde o úzké vazby na Ukrajinu a Rusko, Čína určitě umí jít a žvýkat žvýkačku.

Čína má mimořádné ekonomické vazby s Ukrajinou a má v zemi seznam investic, protože Ukrajina je podepsána v Čínou vedené iniciativě Pásmo a stezka (Belt and Road Initiative, BRI). Je doslova v zájmu Číny, aby konflikt co nejdříve dospěl k mírovému řešení. Úzké vazby Číny na Rusko tuto skutečnost nepopírají.

Je to vlastně z tohoto důvodu, jak jsem již dříve řekl, že by Čína měla pomáhat zprostředkovat mírová jednání. Ale navzdory tomu, co by Washington rád viděl, nemusí to být nutně na úkor jejích diplomatických vazeb s některou ze zemí. Čína již dlouho dodržuje zásadu neangažovanosti a vytrvale se staví proti jednostranným sankcím, které mají kořeny v tom, že jsou podle mezinárodního práva nezákonné.

Washington si bude muset zvyknout na to, že lidé nebudou chtít pomáhat prosazovat jeho geopolitické ambice na udržení jeho globální hegemonie. Nevyhnutelně to následně pouze izoluje USA.

Jia