Čína odpouští daně malopodnikatelům, ale nespěchá se snižováním úroků

Čínská centrální banka Photo: CFP

Všude, kde se píše o čínské politice ekonomického zotavení z globální krize, se jako priorita zmiňují programy zotavení malých a středních podniků, které pandemie všude na světě zasáhla nejvíce a obvykle si ve všech koutech světa stěžují, že jim vlády svými opatřeními zbořily business a pak je v tom nechaly samotné. Čínská vláda vědoma si skutečnosti, že bez tržního podrostu nemůže být trh svobodný, zdravý a využívat svého růstového potenciálu, i toho, že bez řádného zotavení menších podniků si nelze poradit s městskou nezaměstnaností, vidí v současnosti malopodnikatele a živnostníky jako prioritu.

Čínská státní rada 21.3 oznámila, že ke stabilizaci ekonomiky vystavené značnému globálnímu tlaku tlumícímu růst uvolňuje vláda skoro bilion yuanů (157 miliard dolarů) daňových odpisů určených převážně právě pro tržní podrost, kdy to je jen jedno z celé řady opatření ke stabilizaci a růstu trhu i ke zdokonalování kapitálových trhů, jaké na zasedání této rady oznámil premiér Li Keqiang.

Jde o kroky, které trhy a analytici všeobecně očekávali, a i my je v předchozích článcích zmiňovali, ale k překvapení všech nedošlo k dalšímu předpokládanému kroku Lidové banky Číny (PCB), neboť centrální banka nesnížila úrokové sazby, které ponechala na 3,70% u ročních úvěru a 4,6% u pětiletých, takže úroky zůstávají na úrovni posledního snížení v lednu.

Politika ekonomického zotavení Západu během pandemie do velké míry stála na snižování úrokových sazeb zajištěném emisemi nových peněz – tzv. kvantitativním uvolňováním – až tak, že většina Západních centrálních bank vyčerpala své možnosti a musí tuto politiku ukončit, aby neupadly do inflace bez hospodářského růstu. Čína si však tento nástroj ponechávala na pozdější dobu, aby ho mohla použít až v dalších fázích obtížného zotavení. Čekalo se tedy, že ho začne používat teď, ale k překvapení všech k tomu nedošlo.

Stát radši zadluží sebe, když ty odpustky daní pro malé podnikatele budou v podstatě za cenu rozpočtového schodku státu, aby udržel úrokové sazby. Proč to dělá? Jedním z důvodů je, že PCB chce stabilizovat ekonomický růst spolu s kapitálovým trhem. Snížení úroků by mj. znamenalo určitý pokles cen akcií v okamžiku, kdy jsou dost rozkývané, a také se to hned do jejich vzestupu po předchozím poklesu promítlo. To by s sebou mělo přinést další příliv zahraničního kapitálu i větší aktivitu domácích investorů s doprovodným hospodářským růstem.

Zatím se tedy stát radši zadluží sám, aby snížil břemeno obnovy růstu malým podnikatelům, než aby jim ulehčil dluhové břemeno. To ale není všechno. Tento krok má podle analytiků i chmurnější důvody. Stát si nemyslí, že by před trhem byly jen růžové výhledy pěkného růstu, ale jasně čeká prudký nárůst cen komodit zvláště, když k němu přispěje Ukrajinská krize, přičemž ta může přinést i hororové scénáře ekonomických sankcí, které by mohly znamenat rozvrat dodavatelských řetězců, proti kterému by krize COVID-19 byla jen procházka růžovou zahradou, přičemž ani ta epidemie nebyla zdaleka ještě překonána.

V takových situacích bude třeba mít po ruce další stimulační nástroje, jako je možnost snížit úrokové sazby, a pokud by se použily příliš brzy, mohlo by dojít k jejich vyčerpání už předtím, než bude jejich použití kriticky důležité. Měsíc březen je také i kvůli Ukrajině ekonomicky dost těkavý a v celém světě se ekonomická data z tohoto měsíce očekávají s napětím jako výsledky sázek v ruletě. K nastavení konkrétní velikosti nižších úrokových sazeb by tedy bylo vhodné březnová čísla znát a zahrnout je do kalkulací. Proto asi, i kdyby PBC chtěla úrokové sazby snížit co nejdříve, raději počká až na březnová data.

To, co světovou a čínskou ekonomiku čeká, je velice nejisté a určitě to nebude snadné. PBC si tedy nechává rezervy, aby mohla adekvátně manévrovat, až ty nesnadné situace nastanou. Postupuje se zatím podle Centrální ekonomické pracovní konference, která v prosinci očekávala propady poptávky, šoky v dodavatelských řetězcích a slábnoucí očekávání trhů i čím dál komplikovanější a nejistější vnější prostředí, a to ještě nevypukla Ukrajinská krize.

Kromě toho teď do Číny dorazila vlna epidemie varianty Omikron a nikomu není úplně jasné, jaké potíže to nakonec přinese pro rozvrat businessu a čeká se, že ministerstvo financí si spolu s centrální bankou teprve nějak vyjasňují rámcové strategie, jak přitom podnikům co nejúčinněji pomáhat. Snížení úroků by pak mohlo být dost zapotřebí a nebylo by vhodné, aby se vyčerpalo příliš brzy.

Čína zatím neuvízla ve stejné pasti jako Spojené státy, které přestože na ně dopadají všechny problémy globálního trhu, konfliktní geopolitické scény, kdy si škody způsobují i samy různými sankcemi, musí zvyšovat úrokové sazby, aby jejich nízká úroveň nezačala devastovat ekonomiku přílišnou inflací a jejich měnu rychlou devalvací, kdy banka Goldman Sachs se nechala slyšet, že i v roce 2023 dojde alespoň k pěti zvýšením sazeb.

V Číně se však čeká, že naopak zanedlouho začne opatrně docházet ke snižování úrokových sazeb, přičemž i ty snížené čínské sazby budou reálně pozitivní s úroky vyššími než inflace, zatímco v USA i ty zvyšované úrokové sazby jsou reálně negativní.

Také co se týče postavení národních měn na trhu, kdy dolar během pandemie vůči yuanu zejména kvůli kvantitativnímu uvolňování oslaboval, těžko dojde kvůli už probíhajícímu a očekávanému zvyšování úrokových sazeb v USA spolu se snižováním úrokových sazeb očekávanému od Číny k nějakému oslabování kurzu yuanu.

Rovněž ekonomická data o čínském růstu z prvních dvou měsíců letošního roku byla zřetelně lepší než očekávání. Průmyslová výroby meziročně za leden a únor narostla o 7,5 procenta, když v prosinci 2021 byl růst jen 3,2 procenta. Monetární a fiskální stimulace se tedy už nejeví tak naléhavé a netřeba je vyčerpat dříve, než přijdou další potíže, kdy se budou moci hodit.

Během těch dvou měsíců se také projevil úspěch stabilizace makroekonomických politik a nárůstu investic do infrastruktur, takže došlo k meziročnímu nárůstu investic do fixních aktiv o 12,2 procenta na 5,08 bilionu yuanů (800 miliard dolarů) a nárůstu investic do infrastruktur o 8,1 procenta. Investice do stavby nemovitostí narostly o 3,7 procenta.

Čína tedy se snižováním úroků spěchat nemusí a může si ho nechat až na situačně dobře vykalkulované reakce na výzvy, které přinese blízká budoucnost, přičemž je dost možné, že by k tomu mohlo dojít už za pár týdnů.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze