Čínská tradice pěstování hub přichází s řešením problému plastových odpadů

Mezi všemi současnými ideologickými bitvami uvnitř Západní společnosti je i bitva o recyklaci plastů. Západní ekologisté mají jistě dobré úmysly, ale pravdou je, že ke každému ultimátnímu dobrému cíli je třeba najít průchodné zprostředkující cíle. A pokud se ty nenajdou dost rychle, je vhodné počkat i se svými konečnými dobrými úmysly, nebo se může naplnit pořekadlo: Cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly.

Západní ekologisté si vysnili jako svůj konečný cíl jistě dobrou představu recyklační společnosti, kdy by zejména rádi recyklovali plasty. Jsou dokonce tak vlivní, že prosadili recyklaci plastů jako povinnou veřejnou politiku ještě dříve, než došlo k vývoji potřebných technologií. Takže zatím umíme dost funkčně recyklovat daleko menší objemy a menší sortimenty plastů, než bychom potřebovali, i když to máme nařízeno, a obvykle je to za nepříjemně vysokou cenu, kdy jak argumentují odpůrci, ta vysoká cena je projekcí další dodatečné zátěže životního prostředí.

Tito odpůrci poukazují, že Západní společnosti, aby vyhověly úředním ekology prosazeným požadavkům, tak se uchylují k outsourcingu těchto činností, kdy ty outsourcované „recyklační“ společnosti jsou obvykle v rozvojových zemích. Ovšem není to tak, že by třeba společnosti z Nigérie uměly efektivněji recyklovat plasty, než ty evropské, které to zatím nezvládly. Ty plasty skoční v řekách a nakonec v oceánech, nebo v zemi. Odpůrci sice povinné ale ve skutečnosti nezvládnuté recyklace pak tvrdí, že ta záplava oceánů plasty je vlastně zákonitý důsledek politiky recyklace a vyzývají k záchraně světových oceánů před „recyklací“ plastů. Obvykle argumentují, že technologie spalování plastů jsou vypracované, prakticky nemají dopady na životní prostředí a získaná energie nahrazuje další fosilní paliva, která se musí díky „recyklaci“ navíc zbytečně vytěžit. Ale jejich hlasy nemají v Západních zemích moc dopad.

Ovšem problémy, na které upozorňují, jsou nepochybně skutečné. Také proto např. Čína už před lety zakázala dovozy plastů k údajné recyklaci, protože je to v podstatě jen přebírání cizího odpadu a nikoliv vstupů do nějaké ekonomicky a ekologicky výhodné výroby.

Další prosazují určitou recyklaci odbočku. Plasty lze recyklovat pyrolýzou, tj. zplyní se za vysoké teploty parciální oxidací, při níž vznikne vodík, syntézní plyn a jiné polo-produkty pro další chemickou aj. výrobu nebo jako jiný typ paliv, třeba vodík využívaný jako palivo. Samozřejmě, že se z toho dají vyrábět rozmanité chemické produkty, včetně třeba změkčovacích přísad do plastů, aby byly ohebné jako igelit a ne tvrdé jako bakelit, a celé škály dalších výrobků, které se jinak musí vyrábět z pyrolyzovaného plynu nebo mazutu.

Ale ideologicky zarputilé složky mezi Západními ekologisty tím uspokojeny nejsou. Stejně jako nechtějí uznat jadernou energií za bezemisní, ač žádné emise neuvolňuje, a zachycování CO2 ze spalin jako ochranu před uhlíkovou stopou, tak se jim nelíbí ani recyklace pyrolýzou. Proto se o nich šířily vtipy, že bude nutno vymyslet biodegradaci plastů na nějaké organické živiny, aby byli spokojeni. Jenže to asi přestává být vtip. Přírodní evoluce na tom samozřejmě pracuje a chytří badatelé by s ní rádi spojili síly, aby evoluce plasto-žravých organismů ruku v ruce s lidmi konečně s problémem přijatelného odbourávání plastů pohnula.

V poslední době se objevují občas zprávy o plasto-žravých bakteriích, ale nikomu se ani zdaleka nepodařilo přiblížit k tomu, že by vypěstoval dostatečně hustou bakteriální kulturu, která by odbourávala plasty na živiny tempem, jaké bychom potřebovali. Jenže když se to zatím nedaří s bakteriemi, hodilo by se, kdyby se do toho pustily další organismy, které dokáží na živiny přetvářet uhlíkaté sloučeniny vysokým tempem. Optimální by bylo, kdybychom měli nějaké houby, které umí vysokým tempem odbourávat veškerou biomasu včetně tak odolných látek jako je dřevo. Kdyby třeba houby tedy byly nejen dřevokazné, ale také plasto-kazné. A kdo jiný by se do toho měl pustit než Číňané? Využívání a pěstování hub patří k čínské tradici od nepaměti a v současnosti patří v Číně pěstování hub – včetně dřevokazných – k prosperujícím průmyslům a tyto houby nabývají velkou oblibu i všude ve světě jako potravina i jako léčivo.

Kdo jiný by se tedy měl rozhlédnout po tom, jestli evoluce mistrů odbourávání uhlíkatých sloučenin, tj. hub, už nepřišla s potřebnou dovedností poradit si s plasty a jestli by takové houby nešly nějak pěstovat, než že se do toho pustí Číňané, kteří v tom mají tisíce let se táhnoucí tradici? A tak se také stalo.

Výzkumníci z Institutu oceánologie v rámci Čínské akademie věd v plasty zamořených oceánech už nadějné druhy hub našli. Ty si prý pochutnávají na polyetylénu a dalších plastech, kdy to dělají značně rychle. Když se vysadí na plastový předmět, mohou ho rozdrolit za dva týdny.

Výzkumný tým vedený Sun Chaominem od počátku projektu v roce 2016 nasbíral přes tisíc kousků plastového odpadu a na jednom našli houbu, která s plasty dělá to samé, co dřevokazné houby se dřevem. Obvykle v přírodních podmínkách ta houba sežere kus plastu za čtyři měsíce, kdy plast se náhle začne smršťovat, ztrácet barvu a různě se měnit a rozpadat na maličké drobky.

Když to zkoušeli, zjišťovali, že ta houba degraduje tak asi 95 procent plastu. V plastech totiž obvykle není jen organika ale i trocha různé anorganické náplně, která je v podstatě hornina nebo keramika. To, co z toho vznikne, je naprosto vůči životnímu prostředí neškodné a dost možná, když si s tím trochu pohrají, spíše užitečné.

Zatím je ale výzkum teprve v počátku. Výzkumníci však už umí zlepšovat podmínky pro růst kultury takové houby tak, aby efektivnost odbourávání oproti přírodním podmínkám prudce narostla. A odbourává to prakticky všechno, jestli je to polyetylén, polyestery nebo i chemické dost odlišné polyuretany. Takže v jejich kulturách to houbě netrvá čtyři měsíce, než rozšmelcuje kus plastu, ale stihne to za dva týdny.

Výzkumný tým už přešel do poněkud aplikovanějšího stadia tohoto bádání a podal si na své postupy patent.

Šéf výzkumu pan Sun tvrdí, že do oceánů se každoročně dostane odhadem 8 milionů tun plastového odpadu. Mikroplasty teď zamořily prakticky celý globální potravní řetězec a pro mořský ekosystém se plasty staly nepříjemnou hrozbou. Možná, že tato houba je vynálezem evoluce, který je schopný to vyřešit, nicméně asi bude efektivnější, když lidé s evolucí spojí síly a v harmonii člověka a přírody, jaká patří k dávné čínské tradici, dají věci zase do pořádku.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze