V Číně vystartovala nenápadná raketa vynášející nemalé naděje
V úterý proběhl první let nově vyvinutého čínského raketového nosiče Dlouhý pochod – 6A. Jde o raketu střední nosnosti v rámci nosičů řady Dlouhý pochod a už při svém prvním startu na orbitu z kosmodromu vypouštění satelitů Taiyuan úspěšně vynesl dvě družice.
Vývoj provedla Šanghajská akademie kosmických technologií (SAST), která patří státnímu podniku China Aerospace Science and Technology Corporation (CASC), něčemu podobnému jako je ruský Roskosmos. Jde o první nově vyvinutý kosmický nosič, jak byl naplánován v čínské 14. pětiletce pro roky 2021-2025. Ke startu došlo, i když v Šanghaji, kde sídlí vývojáři tohoto kosmického korábu, jsou momentálně aktivity velice utlumeny, neboť tam vypukla místní epidemie COVID-19.
Startovací hmotnost rakety byla 530 tun a např. na heliosychronní oběžnou dráhu, kdy se jeví pozemskému pozorovateli ve stejný sluneční čas na stejném místě, tj. alespoň 600 km nad povrchem, obíhajíc v rovině kolmé k rovníku, by dovedla vynést 4 tuny užitečného nákladu. Je 50 metrů vysoká, v základním provedení dvoustupňová. Poháněna je kerosinem s kyslíkem jako okysličovadlem, kdy první stupeň je bez paliva 120 tunový a druhý 18 tunový.
Při povrchním pohledu by se tedy mohlo zdát, že v podstatě o nic nejde. Je to sice zdařilá raketa, ale jde jen o modifikace dobře zavedených technologií lépe vyladěných pro některé hmotnostní kategorie nákladů a oběžných drah. Ale není to tak, tímto startem došlo pro čínskou kosmonautiku k několika novým průlomům.
Raketový nosič Dlouhý pochod – 6A startuje z kosmodromu Taiyuan na svůj první vzlet 29. března 2022. Photo: Sun Gongming
Tato raketa měla poprvé v historii čínské kosmonautiky kolem svého trupu čtyři bustry o průměru 2 metrů. Tj. přídavné rakety pro krátkodobou výpomoc při startu s jen nedlouhým provozem. I ty bustry byly dvoustupňové s tahem 120 tun, vyvinuté Čtvrtou akademií CASC a poháněny byly tuhým palivem. Jde o první čínskou raketu v počáteční fázi vzletu taženou kombinací pohonů na tuhé i kapalné palivo, což vyvinout není vůbec jednoduché.
Rakety na tuhé palivo se pro první fázi letu dost hodí kvůli své láci, spolehlivosti a snadnosti v kombinaci s hodně vysokým tahem a od dob amerických raketoplánů se používají i v nosičích určených pro lidskou posádku, když se podařilo je dělat tak, aby jejich hoření tolik kolísavě „neplápolalo“ a neudrncalo tak cukáním tahu posádku.
Velká hmotnostní hustota spalin u raket na tuhé palivo se moc hodí pro vysoký tah k překonání zemské gravitace, ale třeba pro manévry v kosmu by se moc nehodily, ať už protože nedovedou hořet tak dlouho, nedají se regulovat a mají vysokou hmotnost hnacích látek, což při manévrech mimo vysokou gravitaci snižuje účinnost. Ovšem pomoc bustrem na tuhé palivo využívají i rakety jako americký Atlas 5, evropská Ariane 5 a japonská H-2A. Čína však úterním vzletem s využitím bustrů na tuhé palivo teprve začala.
Tím však technické vychytávky inovující čínskou kosmonautiku nekončí. Více změn technologií bylo tentokrát na zemi než v samotné raketě. Ta teď startovala z nového odpalovacího systému v Taiyuan, který má ohromnou produktivitu své práce. Příprava ke startu zde trvá pouhých 14 dnů a frekvence startů na nízké a středně vysoké oběžné dráhy by odsud tedy mohla stoupnout.
A možná nepřekvapí, že tato inovace pozemních systémů do velké míry spočívá na automatizaci a robotizaci, kdy probíhající procesy nepotřebují lidské zásahy. V posledních čtyřech hodinách před startem je prostor zcela vyklizen od lidí, aby se zajistila jejich vyšší bezpečnost, a stroje dělají všechno samy.
Všechny takové ty činnosti jako přichytávání různých věcí k raketě. Připojování a odpojování veškerého plnění paliv a okysličovadel a odpadnutí opor rakety v tom správném okamžiku, kdy už má potřebný tah, aby nepadla, synchronně s řízením motorů, obstará sama automatika a lidé to jen ze vzdáleného bezpečí monitorují. Ač je Čína v čele automatizace, tak tyto procesy dosud v této zemi automatizovány nebyly.
Tento typ rakety je také značně modularizovaný a všechny ty moduly jsou velice modifikovatelné, takže pro každý úkol bude raketa vždy poskládána na míru z právě takových modulů a s takovým nastavením modifikací, aby to přesně odpovídalo specifickým požadavkům dané mise. To se projevuje i v uplatnění těch bustrů. Raketa může startovat bez nich nebo se dvěma bustry či čtyřmi bustry přesně podle dané potřeby.
Tento úterní první let nového typu rakety z rodiny Dlouhý pochod byl pro celou tuto rodinu už 412.
Vývojáři nové úpravy Dlouhého pochodu, ač šlo o první zkušební let nového typu, své novince natolik věřili, že mu svěřili vynesení dvou dost cenných satelitů, kdy jeden z nich je také dost inovativní. Startovaly družice Tiankun-2 a Pujiang-2. Obě se v pohodě dostaly na žádanou oběžnou dráhu.
Tiankun-2 je sám o sobě takové výzkumné udělátko. Je to vlastně kosmická laboratoř, kde se zkouší nové technologické nápady, které konstruktéři vymýšlí, než se na základě takových pokusů přijde s řešeními, která se zabudují do standardních satelitů. Kromě vývoje technologií se na této laboratorní družici dělají i další badatelské počiny např. různé výzkumy procesů za podmínek kosmického prostředí a všemožná měření a pokusy, které nejde dělat jinde než v kosmickém prostředí.
Ovšem Tiankun-2 je stejně jako nová raketa, která ho do kosmu vynesla, také jen dalším inovovaným výhonkem už existující rodiny kosmických zařízení k těmto účelům. Už od března 2017 se takovéto pokusy dělají v satelitech Tiankun-1. Provozování těchto satelitů se zřejmě dobře vyplácí, a tak se s ním děje to samé, co s vysoce výnosnými komerčními produkty, investuje se do nich, aby bylo možno jejich práci dělat ve větším rozsahu, ale za menší cenu. Proto Tiankun-2 má už o poznání menší výrobní náklady, vyrábí se v inovovaném výrobním procesu a při lepší funkčnosti je menší a lehčí než původní verze této orbitální laborky.
Teď se tedy v Číně těší, jak jim Tiankun-2 pomůže např. vyvinout nové algoritmy pro řízení výšky a tvaru oběžných drah družic, vyzkoušet nové multifunkční ohebné obkladové materiály, vytříbit výpočetní postupy pro optické snímkování v kosmu a z kosmu a spoustu dalších věcí, na jejichž základě budou vyvinuty další generace levných, efektivních a trvanlivých kosmických zařízení.
Takže s tímto nenápadným startem jediné rakety ze zavedené rodiny nosičů z kosmodromu, odkud jich pořád létá značné množství, čínští vývojáři spojují značné naděje v několika směrech budoucího vývoje.
Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze