Pokrytectví USA vůči ruským sankcím ukazuje, že jsou špatným řešením

Autor: Bradley Blankenship je americký novinář v Praze, politický analytik a reportér na volné noze. Článek odráží názory autora, a ne nutně názory CGTN.

Jednou z nejvíce matoucích věcí na sankcích pod vedením USA vůči Rusku kvůli moskevské „zvláštní vojenské operaci“ na Ukrajině je skutečnost, že ublíží lidem v zemích, které je uvalují. Je to proto, že Rusko je pro svět důležitým ekonomickým partnerem v extrémně důležitých odvětvích, jako je energetika a zemědělství. Vzhledem k tomu, že tyto země již čelí nesčetným inflačním tlakům, sankce vůči Rusku tento problém jen zhorší.

USA zaujaly k tomuto problému pozoruhodný přístup: Ignorovaly své vlastní sankce. Prezident Joe Biden vydal 8. března výkonný příkaz k zákazu ruské ropy, zkapalněného zemního plynu a uhlí. Informační list zveřejněný Bílým domem naznačuje, že se jedná o úplný zákaz, což znamená, že by měl zcela přerušit dodávky ruských fosilních paliv do USA.

Jak už to tak bývá, ve skutečnosti se to takhle nevyvíjelo. Zástupce tajemníka Rady bezpečnosti Ruska Michail Popov uvedl 3. dubna během rozhovoru pro ruský deník Komsomolskaja Pravda, že USA během minulého týdne zvýšily dovoz ropy z Ruska o 43 % na 100 tisíc barelů denně. Poznamenal také, že USA udělily výjimky pro minerální hnojiva z Ruska.

Co je na tom podle Popova ironické, je to, že spojencům USA je fakticky zakázáno podnikat podobné kroky, aby odvrátili inflační dopady těchto sankcí. Washington naznačil, že se statečně obětuje, aby „stál na straně Ukrajiny“, a pohrozil některým spojencům sankcemi kvůli pokračování obchodu s Ruskem.

Je zřejmé, že Bidenova administrativa, kde Demokratická strana letos čelí kritickým volbám v polovině období, považuje své vlastní zájmy za důležitější než zájmy svých spojenců, což z nich dělá spíše postranní vozíky amerického imperiálního projektu, než autonomní geopolitické hráče.

Podle Ekonomické zpravodajské jednotky stál konflikt na Ukrajině evropské země jako Francie, Itálie a Německo nejvíce z hlediska předpokládaného hospodářského růstu. Revidovaný růst německého HDP pro rok 2022 se kvůli válce na Ukrajině snížil na 2,5 % z necelých 3,5 %, přičemž v Itálii poklesl zhruba o celý procentní bod a ve Francii zhruba o tři čtvrtě procentního bodu.

Stejně tak konflikt a následující sankce zhoršily inflační tlaky. Například Německá maloobchodní asociace oznámila pravděpodobně kvůli tlakům z konfliktu zvýšení maloobchodních cen potravin o 20-50 %, které vstoupí v platnost 4. dubna.

Očekává se, že Evropané absorbují tyto prudce rostoucí náklady a dominové efekty na hospodářský růst z morálních ohledů na Ukrajinu, zatímco Američané jsou těchto věcí většinou ušetřeni kvůli politickým ohledům.

Stejně tak USA pohrozily, že zaútočí na Indii sankcemi, a varovaly, že to bude mít „důsledky“ pro země, které se pokusí „obejít“ sankce vůči Moskvě. Existuje také důvodné podezření, že se USA podílejí na pokračujících politických nepokojích v Pákistánu, jejichž cílem je svrhnout premiéra Imrana Chána kvůli jednání jeho země s Ruskem.

Zároveň se to zdá být k ničemu, vezmeme-li v úvahu, že ruský rubl obnovil svou předválečnou hodnotu a že ekonomika země se obecně zdá být dostatečně odolná, aby odolala západním sankcím. Vyvolává to otázky o nákladech konfliktu pro Rusko, o kterých západní média opakovaně tvrdila, že by mohly vést ke zhroucení ruské ekonomiky. Zdá se ale, že tomu tak není.

Zejména pro Evropany povedou vleklé sankce vůči Rusku jen k dalším těžkostem a utrpení. Rusko je součástí Evropy, ekonomicky i politicky, a nemůže být odříznuto od kontinentu, aniž by všude kolem došlo k vážným škodám. Evropa, která nezahrnuje Rusko, je nelogická a pošetilá, a proto by Evropská unie neměla přijímat rozkazy od očividně sobeckého aktéra za Atlantikem.

Skutečnost, že USA porušují své vlastní sankce tím, že zjevně zvyšují dovoz ruské ropy a hnojiv, aby zlepšily frustraci občanů před volbami, ukazuje pozoruhodný nedostatek oddanosti vlastním americkým hodnotám. Evropští lídři by si to měli uvědomit a pochopit, že dopady těchto sankcí na jejich vlastní občany budou nepochybně horší než v USA.

Jia