Sankce: Forma války s vlastními oběťmi

2022-04-08 16:48:24
Sdílej:

Autor: William Jones je bývalý korespondent Bílého domu pro Executive Intelligence Review a nerezidentní výzkumník Institutu pro finanční výzkum Chongyang (Čchung-jang) na čínské Lidové univerzitě. Článek odráží názory autora, a ne nutně názory CGTN.

Reakcí světa na ruskou „zvláštní vojenskou operaci“ na Ukrajině bylo zvýšení toku vojenského materiálu k ukrajinským silám, čímž se zajistilo pokračování nepřátelských akcí, a uvalení naprosto drakonických sankcí na Rusko. Sankce jsou v této krizi preferovaným způsobem operace ze strany USA a NATO, protože nejsou připraveny zasáhnout vojensky ze strachu, že by konflikt posunuly na jaderný práh. Ale sankce mají svou vlastní „smrtící sílu“ a své vlastní „vedlejší škody“.

Bezprostředním cílem sankcí je v tomto případě ruský lid. Zvyšováním tlaku na ruský lid si síly na Západě myslí, že se velmi rozzlobí a vzbouří, donutí ruskou vládu, aby přestala a upustila od vojenských operací, nebo v extrémním případě donutí rozhněvané masy svrhnout jejich vlastní vládu. Ale povaha těchto sankcí, které se téměř denně zvyšují, ovlivní celý svět. Rusko je významným dodavatelem ropy a plynu a také významným dodavatelem obilí. Sankce budou mít přímý dopad na omezení výroby jak v energetice, tak v potravinářství.

Rusko v současnosti dodává zhruba 60 % dováženého obilí do Afriky. V mnoha afrických zemích, které již trpí omezením výroby v důsledku ekonomických dopadů krize COVID-19, se jejich zásoby potravin ještě více sníží. Podle odhadů omezení vývozu obilí z Ruska i ztráta ukrajinské produkce obilí v příštím roce možná ztrojnásobí nebo zčtyřnásobí počet lidí, kteří budou v těchto zemích čelit hladomoru.

Nejde jen o snížení přímých dovozů z Ruska a Ukrajiny. Sankce také ochromily globální dodavatelský řetězec. Dokonce ani zásoby potravin, na kterých se již pracuje, nelze přepravit, protože západní státy nedovolí ruským lodím přistát v jejich přístavech. A celý řetězec světové produkce musí být překonfigurován, aby splnil požadavky sankcí. I když je to teoretická možnost, může trvat roky, než se to podaří, a dopad na lidské životy bude velký.

Ve skutečnosti, pokud by se mělo mluvit o genocidě (a toto slovo je v dnešní době všude omílané), bylo by nanejvýš vhodné ho aplikovat na účinky sankční politiky. Nejzákladnějším právem každého člověka je „právo na život“. Připravení lidí o jídlo a výživu je zabije stejně jistě jako kulka nebo bomba. A stejně jako je za výsledné krveprolití odpovědný generál sedící ve svém bunkru nebo kanceláři, který posílá své muže na vražednou misi, tak je odpovědný za výsledné krveprolití i byrokrat nebo vládní úředník, který rozhoduje o uvalení smrtelných sankcí na konkrétní skupiny obyvatelstva, ať už je záměr jakýkoli.

Světový smysl pro morálku bohužel plně nepochopil podstatu tohoto problému, a proto ti, kdo činí tato rozhodnutí, nejsou nikdy postaveni před soud. Důsledkem „práva na život“ musí být „právo na rozvoj“, jak Čína neustále zdůrazňovala ve své debatě o lidských právech. Neboť podmínky života, včetně jídla, bydlení a ošacení, lze dlouhodobě zajistit pouze neustálým ekonomickým rozvojem. Sabotování tohoto vývoje z geopolitických důvodů, které vede ke smrti milionů lidí, musí být považováno za zločin proti lidskosti.

Zatímco pozornost široké veřejnosti se v současnosti zaměřuje na zkázu na Ukrajině, rýsuje se ještě větší tragédie, která také nepřímo pramení ze stejné krize. Jediným racionálním řešením je, že musí nastat příměří, které budou podporovat obě strany, a tím ustane přísun zbraní na Ukrajinu, aby se vytvořilo vhodné klima pro jednání. Kromě toho musí být zrušeny také „vražedné sankce“ uvalené místo války. Díky tomu bude svět snadněji dýchat a celosvětová síť výroby, na které všichni závisí, může pokračovat ve svém provozu a poskytovat potřebnou obživu trpícímu lidstvu. Přesto vzhledem k naléhání ze strany Spojených států prosadit své výhradní právo „stanovovat pravidla“, je více než pravděpodobné, že takové řešení bude trvat mnohem déle, než všichni doufáme.

Jia