USA využívají konflikt na Ukrajině ke zvýšení napětí ohledně Tchaj-wanu

Autor: Tom Fowdy je britský politický analytik a analytik mezinárodních vztahů a absolvent univerzit v Durhamu a Oxfordu. Píše o tématech týkajících se Číny, KLDR, Velké Británie a Spojených států.

Jak konflikt na Ukrajině zuří, Spojené státy vidí příležitost - zvýšit napětí s čínskou pevninou kvůli čínskému regionu Tchaj-wan. Během několika posledních dnů Washington zahájil sérii kroků, které ukazují podporu tomuto regionu, přičemž mají za cíl vyprovokovat Čínu. To zahrnuje prohlášení o vojenské pomoci ve výši 95 milionů dolarů na nákup amerického raketového systému Patriot, komentáře americké ministryně financí Janet Yellenové, že Amerika uvalí sankce na Čínu v případě nepředvídatelné události, a dosud nepotvrzené zprávy v japonských a tchajwanských regionálních médiích, že předsedkyně americké Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová navštíví Tchaj-wan 10. dubna. Je zřejmé, že Bidenova administrativa vidí současné prostředí jako okno pro strategický zisk.

Americký kalkul nad Tchaj-wanem

USA již několik let provádějí zahraniční politiku ve vztahu k tchajwanskému regionu, kterou komentátoři popsali jako „krájení salámu“, což znamená, že nenápadně podporují formální separatismus na Tchaj-wanu tím, že pomalu a postupně mění status quo a současně falešně tvrdí, že status quo podporují. Zatímco verbálně podporují tři společná čínsko-americká komuniké a princip jedné Číny, Spojené státy se je snaží obejít a podporovat separatistické politiky rafinovanými a progresivními kroky. Činí tak prosazováním většího zapojení s ostrovem, povzbuzováním více „oficiálních“ návštěv, prodejem více zbraní na ostrov a vybízením ostatních zemí, aby dělaly totéž.

Konflikt na Ukrajině je z mnoha důvodů bodem obratu v globálním strategickém prostředí. Umožnilo to Spojeným státům rozšiřovat svůj dlouhodobý příběh o globálním boji mezi dobrem a zlem, vytvářet binární rámec „my proti nim“ a uplatňovat větší strategický vliv na své evropské spojence, což přináší větší zisky jejich energetickému a zbrojnímu průmyslu na úkor spojenců. Jsou si také vědomy toho, že kvůli tomu jsou vztahy Západu s Čínou nevyhnutelně citlivější a nejistější, a snaží se toho zneužít tím, že zavádějícím způsobem označují Čínu za viníka situace, i když ve skutečnosti to tak není. Tím USA nyní hledají příležitost narušit status quo a zvýšit napětí v oblasti Tchaj-wanu, protože věří, že jakákoli reakce Číny na tento problém v tomto prostředí bude k její škodě.

V západních komentářích nyní převládá předpoklad, že rozsah sankcí Západu proti Rusku demonstruje jejich jednotu a slouží jako varování pro Čínu, navzdory drasticky větší roli Číny v globální ekonomice, vzhledem k čemuž by důsledky byly samozřejmě katastrofální pro Západ a trhy po celém světě. Američtí komentátoři však tento bod ignorují a nadále kážou, že válka na Ukrajině do určité míry podkopala pozici čínské ústřední vlády v otázce Tchaj-wanu a šíří obavy z ekonomického úderu a dopadů, pokud by došlo k nejhoršímu scénáři. Zdá se, že tyto předpoklady povzbuzují USA k tomu, aby záměrně dále tlačily na krajní meze týkající se regionu Tchaj-wan, protože věří, že čínská pevnina není připravena přijmout drastická opatření k prosazení své pozice, nebo že za to zaplatí cenu. USA tedy vidí strategický zisk v eskalaci napětí přes Tchajwanskou úžinu tím, že se čínskou pevninu snaží „donutit, aby si vybrala“ mezi regionem Tchaj-wan a západními trhy.

„Zahrávání si s ohněm“

Tyto provokace zaměřené na tchajwanské úřady se promítají do řady oblastí, kde USA využívají konflikt na Ukrajině jako příležitost k plošnému zvýšení napětí s Čínou. To také zahrnuje další modernizaci aliance AUKUS tak, aby se nyní soustředila na vývoj hypersonických raket a elektronického boje, což čínské ministerstvo zahraničí odsoudilo jako pokus vytvořit „NATO asijského typu“, jakož i příslib dalšího posílení protiraketové obrany kolem „prvního ostrovního řetězce ve východní Asii“. Všechny tyto kroky slouží k výraznému zvýšení nestability a nejistoty v okolním regionu, což přispívá ke strategickému výhledu Ameriky ve snaze podpořit prostředí studené války, donutit země vybrat si stranu a vojensky obklíčit a omezit Čínu.

Pokud nás válka na Ukrajině něčemu učí, je třeba poznamenat, že toto ideologické křižácké tažení s nulovým součtem a posedlost vojenskou a alianční expanzívností nepřinese bezpečí, jistotu ani mír, ale v konečném důsledku celkově zvýší šanci na konflikt. USA jsou upadajícím hegemonem, který je posedlý upevněním své vlastní moci za každou cenu a nucení jiných států nevidí jako něco, čemu je třeba se vyhnout nebo to řešit diplomaticky, ale jako příležitost. Jak situace v Evropě zuří, lze jen očekávat, že tyto provokace budou pokračovat. (Kl)