Evropa zapojením do sankcí kvůli Ukrajině přijde až o 2% HDP

Photo:Xinhua

S tím, jak si EU hraje v sankčním přetlačování kolem Ukrajiny na toho silnějšího a nechce se jí např. platit energetické komodity v rublech, hrozí jí přivření kohoutů s plynem. A jakýkoliv nedostatek energií či i nárůst jejich cen znamená vlastně pokles výrobních kapacit, snížení produktivity výrobních vstupů na nevyvinutou úroveň minulých epoch, rozvrat dodavatelských řetězců, ztrátu konkurenceschopnosti, inflaci a bídu. Takže i když nedojde k hororovým scénářům a půjde to zhruba jako v současné nepříjemné situaci, přijde EU letos podle analytiků o 1 až 2 procenta svého HDP.

Ovšem kdyby evropští vůdci dostáli svým slibům neplatit za uhlovodíky v rublech a nezaplatili do počátku května své závazky v požadované měně, tak to pouze optimistické maximálně 2procentní zbídačení bude jen promarněnou příležitostí. Plnou náhradu za Rusko neseženou v dohledné době ani náhodou. Ani Amerika nemá kapacity dodat svůj o dost dražší zkapalněný plny (LNG) ve slíbeném množství, ani Evropa nemá kapacity k jeho odběru, i kdyby ho dostala.

Momentálně Washington nad Ukrajinským konfliktem rochní blahem. Jeho podniky z něj hrabou tučné zisky, což je ale na úrok Ukrajiny a v nemalé míře i EU, které se ve prospěch zájmů USA značně obětují. Takže americký „statečný“ boj do posledního Ukrajince a do posledního šestáku v evropských kapsách je krátkodobě výnosný, ač z dlouhodobého hlediska ohrožuje např. dominanci dolaru používaného Amerikou jako zbraň na světových trzích.

Ovšem obětovat se ještě více jen pro nějakou „signalizaci ctnosti“ by od EU bylo šílené. Podle nových pravidel si odběratelé plynu jen otevřenou rublové účty u Gazprombank, za plyn pošlou eura, směna proběhne automaticky a platba za plyn se udělá bez potíží v rublech. Víceméně se kromě jedné směnné mezi-transakce nic moc nemění. Ale kdo to neudělá, tomu Gazprom zavře plyn. Ovšem taková Litva, která se vždy ráda obětuje za americké zájmy, už řekla, že ruský plyn brát přestane. Zbytek Evropy má plno řečí, ale spáchat energetické harakiri se zatím ostýchá, obvykle to odsuzuje, ale třeba francouzská ministryně ekologie Barbara Pompili tvrdí, že nejde o žádné porušení kontraktů, neboť společnosti budou stejně moci platit v eurech, jen kromě toho proběhne jedna směnná transakce.

Jak se to nakonec vyřeší, je ve hvězdách, ale spíš to vypadá, že si na tom někteří politici honí ego, ale třeba ředitel oddělení evropských studií na čínském Institutu mezinárodních studií Cui Hongjian to vidí tak, že ač kolem toho budou politici dělat tanečky, tak samotné podniky, které ten plyn berou, prostě pošlou svá eura tam, kam bude v Rusku zapotřebí, a politikářstvím se vyrušovat nenechají.

Na Rusko připadá přes 40 procent zemního plynu pro Evropu a 50 procent uhlí. Kvůli těmto tahanicím ceny plynu vyrostly o 34 procent, což se samozřejmě promítá dál. Dnes se objevila zpráva, že v Německu od pondělka 4.4 rostou maloobchodní ceny o 20 až 50 procent a jistě nezůstane jen u Německa.

Každá taková hra na „ušlechtilého“ bojovníka štítícího se rublu na vzdálených bankovních účtech je velice drahá. Rozběsní business, kterému srazí konkurenceschopnost na globálních trzích, a ještě více běžné občany, protože se drsně promítne do životních nákladů, když ekonomických potíží si po letech pandemické deprese lidé užili až moc.

I Británie, která je na ruském plynu snad nejméně závislá a zastropila ceny energií domácnostem, se asi dostane do potíží, protože podle Investec Bank to bude v říjnu znamenat výdaj 3000 liber na domácnost. V silně na ruském plynu závislém Německu v březnu vyskočily ceny plynu na 129,5 procenta únorových cen a výdaje za energie a paliva v březnu domácnostem meziročně vzrostly o 22,5 procenta, kdy energie se samozřejmě brzy promítnou od cen úplně všeho.

30. března vyzvala německé vláda obyvatelstvo k energetické úspornosti a řada německých továren a logistických činností omezuje produkci nebo některé kapacity odstavuje úplně. Ta poučka, že nedostatková a drahá energie snižuje výrobní kapacity a sráží produktivitu a konkurenceschopnost je ukazuje přímo učebnicově.

Německo už připravuje trojfázová plán energetické nouze s různými přídělovými režimy atp. To by samozřejmě vypuklo v celé EU a ekonomická deprese by mohla být horší než v důsledku vrcholu pandemie. Kdy navíc by Evropa padla ekonomicky na kolena v okamžiku, kdy zbytek světa se zotavuje, takže by vyklidila částečně tržní pozice svým konkurentům a mohla by to být určitá předzvěst jejího historického soumraku.

Zatím byly pěkné projekce, jak ekonomika EU v roce 2022 vyroste o 4 procenta, jak to uváděla zpráva Evropské komise z 10. února. Tím svitla naděje, že se věci zase dostanou nad před-pandemickou úroveň a stabilizují se i státní kasy, penzijní a sociální systémy vypleněné depresí a inflací.

Už samotná pandemie dost erodovala politickou stabilitu evropských zemí, a jestli se EU chce pustit do dalších destabilizací ekonomiky, když se ještě nevzpamatovala, tak je to politicky hra s ohněm i na domácím hřišti.

A opatření náhradního plynu z USA, jak ho sliboval na summitech v Bruselu Biden, když EU řadil do jednotného šiku proti Rusku, je přinejmenším z krátkodobého hlediska naprostou iluzí. Ředitel čínského Centra pro výzkum energetické ekonomiky při univerzitě Xiamen Lin Boqiangh, tvrdí, že dodávky LNG z USA nemohou být okamžitě dosažitelným řešením. Ty kapacity na americké straně potřebné navíc, nejde vybudovat za několik měsíců. To samé platí i o kapacitách v EU, protože LNG se musí do něčeho přebírat a pak zase zplynit a rozvést.

Ta situace by mohla zvednout ceny plynu i celosvětově, takže i případný nárůst americké produkce by nejspíš odešel nejdříve tam, kam by to šlo poslat levněji než do Evropy.

USA slíbily EU do konce roku nejméně 15 miliard dalších kubických metrů LNG. Ale i kdyby to vyšlo, tak to ruské dodávky nenahradí. A i ta část, co by případně nahrazena být mohla, by byla nahrazena za neskutečně vyšší cenu.

Podle zprávy Reuters v posledních třech měsících posílají USA do EU zatím rekordní množství LNG, tedy co nejvíce to jde. Ovšem aby to bylo možné, musí to být za cenu 10krát vyšší, než za jakou se americký LNG prodával do EU loni.

Aby šlo ale EU zásobovat dražším plynem odjinud než z Evropy v rozsahu, který by nahradil ruský plyn, muselo by se investovat do dalších nových kapacit, což nejenže trochu trvá, ale podle výzkumného institutu Aurora Energy Research by ta investice obnášela tak 60 až 100 miliard euro.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze