Sekundární sankční hrozby USA vůči Číně jsou finanční hegemonií

Autor: Andrew Korybko je americký politický analytik sídlící v Moskvě. Článek odráží názory autora, a ne nutně názory CGTN.

Od zahájení probíhající ruské speciální vojenské operace na Ukrajině se USA agresivně pokoušejí zvrátit svou upadající unipolární hegemonii. Moskva řekla, že ruská speciální vojenská operace má mimo jiné zajistit integritu jejích krajních linií národní bezpečnosti, zatímco Kyjev a jeho západní partneři v čele s USA to popisují jako nelegální invazi. USA nedávno pod protiruskou záminkou získaly kontrolu nad EU úspěšným nátlakem na blok, aby masivně sankcionoval Rusko.

Nejnovější pokus Ameriky zvrátit svou upadající unipolární hegemonii se naplno projevil 13. dubna, když ministryně financí USA Janet Yellenová vystoupila v Atlantické radě. Naznačila opětovné potvrzení sekundárních sankcí, kterými její země hrozí Číně, pokud bude i nadále obchodovat s Ruskem navzdory nezákonným ekonomickým omezením, která USA a jejich partneři vůči této zemi uvalili.

Yellenová řekla, že „bude stále obtížnější oddělit ekonomické otázky od širších úvah o národním zájmu, včetně národní bezpečnosti.“ Ministryně financí zlověstně dodala, že „postoj světa k Číně a její ochota přijmout další ekonomickou integraci může být ovlivněna reakcí Číny na naši výzvu k rozhodné akci vůči Rusku.“ Tato prohlášení naznačují, že USA budou tlačit na své partnery, aby se distancovali od Číny, pokud budou obchodovat s Ruskem.

O to odvážněji Yellenová tvrdila, že tento mezinárodně nezákonný přístup, který je v rozporu s Chartou OSN, je údajně řízen americkými hodnotami. Podle ní: „Jednáme na podporu našich principů – našeho odporu k agresi, rozsáhlému násilí proti civilistům a v souladu s naším závazkem ke globálnímu řádu založenému na pravidlech, který chrání mír a prosperitu.“ Odkaz Yellenové na takzvaný „globální řád založený na pravidlech“ odhaluje skutečné záměry její země.

Tato fráze je eufemismem pro maskování agresivních pokusů Ameriky zvrátit svou upadající unipolární hegemonii nezákonným vyhrožováním jiným zemím nesčetnými způsoby, ekonomickými a finančními v tomto konkrétním případě proti Číně, na falešném základě prosazování subjektivně definovaných „pravidel“.

Je třeba zmínit, že tato „pravidla“ objektivně neexistují, protože nejsou v souladu s Chartou OSN, ale jsou vymýšlena za běhu, aby „ospravedlnila“ cokoliv, co USA potřebují udělat pro prosazení svých zájmů.

Neexistuje žádný jiný způsob, jak jinak popsat tyto sekundární sankční hrozby a zcela vymyšlenou záminku, pod kterou jsou proti Číně vytvořeny, než jako finanční hegemonii.

USA ovládaly globální ekonomický systém po konci toho, co dnes mnozí po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 nazývají studenou válkou. Toto krátké období unipolarity začalo mizet po invazi do Iráku v roce 2003 a stalo se zřejmé po finanční krizi v roce 2008.

Následné vytvoření G20 ukázalo, že USA již nekontrolují pouze globální ekonomický systém, ale byly nuceny uznat rostoucí roli ostatních, jako je Čína a EU.

Masivní škody, které bývalý americký prezident Donald Trump způsobil svou nevyprovokovanou obchodní válkou s Čínou, urychlily hospodářský a finanční úpadek jeho země ve srovnání se všemi ostatními. Teprve díky úřadujícímu prezidentovi USA Joe Bidenovi potvrdily USA svou hegemonii nad EU, jak bylo vysvětleno dříve.

Čína je nyní druhou největší a nejnezávislejší ekonomikou světa poté, co blok na druhé polovině Euroasie dobrovolně postoupil svou strategickou suverenitu svému transatlantickému partnerovi, který s ním ve skutečnosti špatně zachází jako se skupinou vazalských států. USA možná plánují nátlak na tuto skupinu zemí, aby vyhověly potenciálně chystaným požadavkům na „oddělení“ se od Číny přesně tak, jak se právě „oddělily“ od Ruska a pod podobně falešnou záminkou „pořádku založeného na pravidlech“.

Pozorovatelé by si však měli uvědomit, že to by ekonomikám EU způsobilo ještě větší škody, než bezprecedentní sankce, které právě uvalily na Rusko, nebo škody, které Trump způsobil své vlastní ekonomice svou neúspěšnou obchodní válkou.

Zdá se však, že USA obnovily svou hegemonní kontrolu nad těmito zeměmi, jak tyto země dokázaly tím, že poslušně dodržují protiruské požadavky USA, takže už nadále možná nebudou jednat nezávisle.

Pro USA je nemožné „izolovat“ čínskou ekonomiku nebo jí způsobit nějaké velké škody, protože je příliš silná, diverzifikovaná a úzce integrovaná se zbytkem světa, zejména s globálním Jihem. Za těchto okolností by hrozby Yellenové sekundárními sankcemi mohly sloužit postrannímu účelu – vyvolat v EU ještě intenzivnější hospodářskou krizi, než ke které se blok nebezpečně blíží kvůli škodám, které si sám způsobil protiruskými sankcemi.

Pokud se Spojeným státům podaří úspěšně vyvinout tlak na tyto země, aby se ekonomicky distancovaly od Číny, pak se zcela jistě ponoří do nejhorší krize všech dob, která může mít za následek, že dolar jednou provždy zabije svého rivala – euro a evropští konkurenti amerických firem zbankrotují.

Tuto finanční hegemonii je třeba správně pojmenovat, aby byl evropský lid informován o propasti, do které je chce jejich americký „partner“ dotlačit pod další protiruskou záminkou.

Jia