Obchod Čína-EU za letošní první kvartál byl 205 miliard dolarů

Nákladní vlak vezoucí elektrická zařízení vyráží na cestu z východočínského Jinhua v provincii Zhejiang, když železniční služba yixiou spravující nejdelší trať, spojující nákladními vlaky Čínu s Evropou vypravuje svůj 1000. vlak, co pro trase Čína-EU letos vyrazil. Photo: cnsphoto

Obchod mezi Čínou a Evropskou unií povětšinou pokračoval v optimistickém trendu posledních let, ale objevily se zřejmě nové problémy související s Ukrajinskou krizí a s jejím rozšířením mimo Ukrajinu do formy umělé globální obchodní války, ve které se EU obětuje za zámořské zájmy.

Stejně jako v posledních letech tento obchod mezi oběma velkými globálními ekonomikami prudce narůstal, přičemž ten prudký nárůst trval už v době vrcholu pandemie a s ním spojené globální ekonomické deprese. Tehdy představoval jednu z mála věcí, co rostla i přes tvrdý globální ekonomický propad. A tak to pokračovalo během post-pandemického oživení i počátkem letošního roku.

Za první tři měsíce letošního roku dosáhl objem obchodů mezi Čínou a EU 1,31 bilionu yuanů (205 miliardy dolarů), tj. proti loňskému roku ekonomického zotavení nárůst o 10,2 procenta. Dvouciferná čísla nárůstu se podle údajů od čínské celní služby ze středy 13. dubna projevila u 14 z členských zemí EU.

Číslem ve středeční zprávě od čínských celníků, z něhož lze mít určitě radost, je skutečnost, že vývozy Číny do EU dosáhly 864,93 miliard yuanů, což je z roku na rok 21 procentní nárůst. Avšak číslem, které je mementem, je skutečnost, že dovozy Číny z Evropy dosáhly jen 447,42 miliardy yuanů, což je pokles o znatelných 6 procent. To se nedělo dokonce ani během ekonomického propadu Evropy na vrcholu pandemie, kdy i přes tuto skutečnost množství evropského zboží plynoucího trans-eurasijským železničním koridorem i po moři aj. pořád narůstalo.

Evidentně se tedy děje to, před čím řada analytiků už roky varuje, prudký pokles konkurenceschopnosti evropského zboží v důsledku nedostatkových a přemrštěně předražených energií. Tato varování se obvykle ozývala v souvislosti s evropskými energetickými politikami, které braly nedostatečné ohledy na expertní názory ekonomů a techniků. Teď však tato situace náhle nabyly přímo krizových rozměrů, když vypukla Ukrajinská krize a USA, které z ní na rozdíl od samotné Ukrajiny a celé Evropy vydělávají, tlačí na své evropské spojence, aby se zapojili do rozšíření tohoto konfliktu na globální obchodní válku, k čemuž se EU přidává, takže si tím zákonitě vyvolává umělou energetickou krizi.

Energetická krize vždy neodvratně znamená inflaci, zdražování, pokles produktivity úplně všeho a tudíž konkurenceschopnosti. Nese s sebou ztráty tržních pozic, které lze jen velmi těžko dostat zpět, pokud se to vůbec povede. Tento neblahý vývoj je v Evropské unii teprve v rozběhu, ale už se mu podařilo zvrátit dosud optimistický trend posledních několika let, kdy evropská ekonomika úspěšně dobývala čínský trh a východoasijské trhy vůbec. To, co se teď s ekonomikou EU děje, nevypadá tedy tak moc jako nějaká fluktuace ekonomických cyklů, nýbrž spíše jako vynucená deprese ještě horší, než byla ta pandemická, a měli bychom se z toho snažit co nejusilovněji vymanit, jinak EU hrozí trvalý ekonomický úpadek, do něhož ji energetická krize může strhnout.

Mluvčí čínské Generální celní správy Li Kuiwen však obchody Číny s EU chválil. A není divu. Čína, která udělala z energetiky jednu ze svých největších priorit, naopak z lepší dostupnosti levných ruských energetických komodit těží a má možnost vyrábět levněji a celkově produktivněji, takže jejímu exportu se během prvních tří letošních měsíců, ač jsou poznamenány situací na Ukrajině, velice dařilo a nejen exportům do Evropy.

Např. se 14 členskými zeměmi EU její obchody zaznamenaly dvouciferný růst, kdy k takovým patřilo např. i Španělsko nebo Řecko.

Největším obchodním partnerem Číny v rámci EU jako jednotlivá země se drží Německo, které zároveň hostí několik hlavních dopravních uzlů obchodů s Čínou, jak námořních, tak železničních. S ním objem obchodů – jak importu, tak exportu - dosáhl 355,34 miliard yuanů. To je celých 27,1 procenta všeho čínského obchodu s EU. Nicméně tento objem znamenal jen pouhých 3,5 procenta vzestupu.

Německo je zemí výrazně se ekonomicky zapojivší do současných sankcí kvůli Ukrajině a už to na něj má dopady.

Vůdce opozice v německém Bundestagu a šéf strany CDU Friedrich Merz předpovídá zhroucení německé hospodářské prosperity, kdy tvrdí, že země má svůj ekonomický vrchol „nejspíš za sebou.“

„Povede se nám hrozně,“ tvrdil Merz během vystoupení v televizním programu Zpráva z Berlína od ARD.

„Vrchol naší prosperity – přinejmenším na nějakou dobu - je nejspíš za námi,“ dodal s varováním, že politici mohou očekávaný bídný vývoj ekonomiky zmírnit pouze v omezeném měřítku.

„Už si to či ono nebudeme moci dovolit. To bude nějakou dobu trvat,“ tvrdil Merz. „Ten konflikt nás zbídačí. Společnost to ale bude muset vydržet,“ řekl Merz v programu Heute-Journal na kanálu ZDF.

K zemím Evropské unie, jejichž objemy importů a exportů s Čínou překročily úroveň 100 miliard yuanů patří i Holandsko, Francie a Itálie. Přitom zvláště Francie je ve snahách rozšiřovat spolupráci s Čínou nesmírně aktivní a zapojuje se nejen do spousty ekonomických činností, ale i do projektů ochrany životního prostředí a divoké přírody v Číně.

V čínském vývozu do Evropy, jak se od dílny světa Číny dá očekávat, představují největší část strojní a elektrická zařízení včetně domácích spotřebičů, které sem vyvezli za 545,62 miliardy yuanů, tj. 63,1 procent veškerých čínských exportů do Evropské unie. Kdy toto číslo znamená výrazný nárůst o 16,6 procenta. V tom je obzvláště zajímavá jedna složka. Ta, která se týká současné evropské vášně pro Zelené energie, neboť většina zařízení pro ně pochází právě z Číny.

Dovozy těchto věcí totiž narostly o ohromné násobky, jako jsou elektrická vozidla, jejichž dovozy narostly 3,8 násobně, solární panely s 1,4 násobným nárůstem dovozů a lithium-iontové baterie, jejichž dovozy narostly o 66,2 procenta.

Obě strany si byly největšími obchodními partnery, kdy Čína už dávno překonala jako největší obchodní partner Evropy Spojené státy. Kdyby EU vyhověla přáním washingtonských jestřábů a zapojila se i do ohrazování Číny pod nějakou „ušlechtilou“ záminkou se stejnou vehemencí, s jakou se už zapojuje do ohrazování Ruska, mělo by to pro ni zničující dopady.

Pokud se EU nechá bez ohledu na své zájmy manipulovat ke vstupu do cizích mocenských her, tak jí mimo jiné hrozí i to, že její vlastní kapitál a business uteče do Číny a dalších rychle se rozvíjejících zemí Pacifiku.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze