Ukrajinská krize ukazuje zhroucení autority USA na Středním východě

Americká geopolitika včetně udržování dolaru jako světové měny pomocí petrodolaru se už řadu generací opírala o spolupráci zejména s monarchiemi Perského zálivu pod vedením Saúdské Arábie a do velké míry i o uplatňování svého vlivu na další významné středovýchodní mocnosti jako Turecko a Egypt nebo Izrael. Ale od časů přepísknutých mocenských her jako pokusů o změny režimů pomocí Arabského jara, rozvrácení oblasti válkami za využití Al Kajdy a ISIS, humanitárním bombardováním Libye na podporu džihádistů tyto vztahy silně erodovaly a zdejší země dosahují určitých společných konsensů nezávisle na USA.

Celá oblast napříč ideologickými a mocenskými stranami vzpomíná na americké mocenské počínání v oblasti během let 2005-2015 jako na jednu nejtemnějších nočních můr ve své historii a hrozbu, kterou už nesmí připustit. Dokonce i Donald Trump obviňoval Obamovu administrativu, že z Islámského státu udělala svoji bourací kouli k rozvrácení regionu. Ale stejně používali i všemožné další spolky včetně Muslimského bratrstva, k němuž patří i řada zahraničních Obamových příbuzných, kdy Obama donutil tehdejšího egyptského prezidenta, aby se podvolil převratu Muslimského bratrstva a předal mu vládu, než to zase zvrátila vojenská junta.

Všude, kde se v poslední době v oblasti bojovalo, včetně Iráku, Íránu, Sýrie, Libye, Jemenu aj., v tom měly prsty USA.

Tamní země vědí, že chtějí-li základní stabilitu, musí spoléhat na sebe, protože USA by je zavlekly do svých mocenských her s neodvratným zatažením do sebepoškozujících konfliktů. A vůbec se jim nechce ani se nechat zavléct do širších globálních konfliktů s Čínou a Ruskem, jak by si Washington přál, a raději s těmito stranami výnosně spolupracují.

Výsledky tohoto vývoje se názorně ukázaly, když teď USA zkusily sešikovat své vždy loajální středovýchodní spojence proti Rusku ve snaze přetvořit Ukrajinskou krizi na globální ekonomický konflikt. Ale nikomu se do toho na Středním východě nechce. Ani ropná království nechtějí porušit svá ujednání s Ruskem o trzích energií. Tamní země zaujaly otevřeně nestranný postoj, jen Izrael ve snaze získat podporu USA proti Íránu přijal jisté spíše symbolické sankce na Rusko.

Snad se do toho částečně promítlo posilující postavení Ruska na mezinárodní scéně a v oblasti, ale ještě více rostoucí odtažitost zdejších zemí vůči Americe a jejím mocenským hrám, k nimž kdo se přidá, ten na tom ošklivě prodělá.

Po rozpoutání Ukrajinské krize proběhlo v březnu v Káhiře Egyptem svolané zasedání Arabské ligy (LAS), kde se zúčastnění rozhodli zaujmout k ukrajinské situaci neutrální postoj. LAS vždy bývala ochotným spolupracovníkem USA v geopolitických záležitostech a propůjčovala se k prosazování americké globální energetické dominance. Washington při zatahování těchto zemí do svých mocenských her často poškodil zájmy některých z nich a zasel mezi ně zbytečné sváry. Najednou se ale země LAS pro americké zájmy nechtějí obětovat i přes závislost na USA při nákupech zbraní a v jiných bezpečnostních záležitostech.

Zemím LAS asi jak USA, tak ti, co se k Americe přidávají, připadají spíše jako zdroj rozvratu a nestability jak na Středním východě, tak i globálně, kdy nechat se do takové destabilizace vtáhnout znamená sebepoškození i narušení globálního řádu a prosperity. Dobře vnímají, že to je pokus jestřábích složek Západu o zastavení vzestupu hlavních eurasijských mocností a úpadku Washingtonu, kdy z toho vzestupu mají čím dál větší prospěch, zatímco spolčování s Washingtonem znamená nechat se zavlékat do konfliktů.

Aniž by bylo nutno rozebírat důsledky zavlékání světa do globálního ekonomického konfliktu navázaného na Ukrajinu, jako dobrá ilustrace poslouží nutné vyvolání globální potravinové krize. Potravinová a zemědělská organizace OSN (FAO) prohlásila, že potravinová krize navázaná na Ukrajinský konflikt způsobí zvýšení počtu lidí nezabezpečených potravinami (hladovějících) o 8-13 milionů. Silně má být zasažen např. Střední východ a Severní Afrika. Washington, který se už ani neskrývá záměrem Ukrajinskou krizi protahovat, jak to jen jde, ve snaze oslabit Rusko za cenu drtivých dopadů na Ukrajinu, o kterou jim údajně jde, i na celý svět a zvláště na jejich spojence, kteří se k tomu také propůjčili, a nějaký ten milion dětí, co v rozvojových zemích zemřou na podvýživu, je podle nich ve stylu myšlení Madeline Albrightové oběť pro dobrou věc, která za to stojí.

To je jen další zhoršení situace, která už v uplynulém roce přinesla na Středním východě a v Severní Africe inflaci taženou nárůstem cen potravin v dubnu o 34%. Třeba Egypt kupuje 80 procent pšenice z Ukrajiny a Ruska, Libanon 60 procent, Tunisko 80 procent veškerých obilovin, kdy tyto vlády zoufale dotují základní potraviny, neboť v nedávných letech kvůli jejich cenám byly v zemích občas i násilné protesty ohromného rozsahu.

Samozřejmě, že jakmile k tomuto dojde lze čekat, jak před tím varoval výkonný ředitel Světového zdravotnického programu OSN David Beasley, že nedostatek potravin vyvolá další vlnu uprchlické krize z Afriky a Středního východu do Evropy, která je už teď zavalená ukrajinskými uprchlíky.

Většina světa, i země, které s USA výborně vychází, se děsí důsledků rozšíření Ukrajinské krize na celosvětový ekonomický konflikt a svého sebepoškozování sankcemi, jak je to vidět např. na Indii. Velice podobně se zachovaly skoro všechny vynořující se a rozvojové ekonomiky. Nevyjímaje tradiční americké spojence na Středním východě. Země, které se americkému tlaku podvolují, už teď pociťují tvrdé dopady takovýchto rozhodnutí, ač to ještě nic není proti tomu, kdyby se např. evropské země odřízly od ruského plynu a ropy. Už teď to má ale těžké dopady a drtí to konkurenceschopnost EU, jak je vidět třeba na dovozech evropského zboží do Číny, které letos poprvé po letech neustálých vzestupů, které nevykolejila ani pandemie, nepřetržitě rostly. A ztracené tržní pozice půjde jen obtížně získat zpět.

A takovouto roli ekonomického sebevražedného atentátníka se zjevně nechce přebírat ani tradičním americkým spojencům. USA se neukazují být zdrojem míru a stability ani na Středním východě, ani ve světě, spíše se jeví být tím, kdo hrozí, že stejně jako přispěl k přetvoření Středního východu na konfliktní zónu, zkouší teď konfliktní zónu vytvořit pomocí Ukrajinské krize globálně, aby zabránil vývoji uspořádání světa, který není pod jejich kontrolou. Všichni pohlíží na soumrak mocenského postavení USA a unipolárního světového řádu a nechtějí se obětovat za upadající impérium. Prozíravější je hledat si svou pozici v novém multilaterálním světě, který se vynořuje a který už nepotřebuje globálního dirigenta. Taktovka tohoto rádoby dirigenta tedy už přestává zabírat i na ty, co dosud hráli podle jeho not.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze