Nárůst inflace vyvíjí tlak na USA, aby ukončily obchodní válku

2022-05-13 18:05:19
Sdílej:

Autor: Tom Fowdy je britský politický analytik a analytik mezinárodních vztahů a absolvent univerzit v Durhamu a Oxfordu. Píše o tématech týkajících se Číny, Korejské lidově demokratické republiky, Velká Británie a USA.

11. května americký index spotřebitelských cen ukázal, že meziroční inflace zůstala na 8,3 procenta ročně. Ačkoli to bylo o 0,2 procenta méně než v předchozím měsíci, bylo to vyšší, než se očekávalo, což ukazuje na rostoucí tlak inflace na americkou ekonomiku a spotřebitele.

Trhy reagovaly negativně na zprávy o tom, že politiky Federálního rezervního systému nebyly dostatečné k zastavení prudkého nárůstu cen, což vrátilo index Nasdaq 100 zpět na čísla z konce roku 2020.

Pokud to již není zřejmé, velkým důvodem amerického inflačního problému jsou tarify v hodnotě stovek miliard, které předchozí Trumpova administrativa uvalila na zboží z Číny, největšího amerického obchodního partnera, a které přiměly podniky na celém světě zvyšovat ceny.

Bidenova administrativa, která přijala politiky svého předchůdce Donalda Trumpa vůči Číně, si je nyní tohoto problému vědoma a v administrativě probíhá debata o tom, zda cla odstranit či nikoli. Před několika dny americký prezident Joe Biden řekl CNN, že „o tom právě teď diskutujeme. Zkoumáme, co by mělo nejpozitivnější dopad,“ i když poznamenal, že „nebylo učiněno žádné rozhodnutí.“

Obchodní válka, kterou Trump vedl proti Číně v letech 2018-2019, základní kámen americké protičínské zahraniční politiky, byla monumentálním selháním. Politika byla jak geopolitická, tak populistická.

Masová cla na čínské zboží podle představ poradců, jako je Peter Navarro, měla podkopat výrobní konkurenceschopnost Číny s cílem omezit její ekonomický růst, přesunout globální dodavatelské řetězce, a nakonec donutit Čínu k ekonomickým ústupkům ve prospěch amerických strategických zájmů.

Tvrdilo se, že taková cla by také přinesla pracovní místa zpět do Spojených států, což bylo klíčové pro jejich domácí marketing a následné obětování Číny za americké domácí strasti. Tyto byly označovány jako „nekalé ekonomické praktiky“.

Ale nic z toho samozřejmě nebyla pravda. Americký průmysl dobrovolně přesouval výrobu do Číny na základě nákladové efektivity, nabídky pracovních sil, dodavatelského řetězce a průmyslové kapacity, a nikoli kvůli tomu, že „Čína dotuje průmysl“. V důsledku toho cla nedokázala změnit hru při podkopávání Číny nebo zajišťování výhod pro Spojené státy.

V roce 2021 vzrostl dvoustranný obchod mezi Čínou a USA o 28,7 procenta a dosáhl 755,6 miliardy dolarů, což představuje obchodní přebytek 357,5 miliardy dolarů. Když se americký konzumismus obnovil z COVID-19, Čína se ukázala jako jediná země schopná plně uspokojit jeho spotřebitelskou poptávku. Existence tarifů si však následně vynutila náklady pro podniky, což významně přispělo k cyklu masové inflace.

Navzdory škodám, které cla z Trumpovy éry způsobují ekonomice, však přesto přetrvávají jako politická „posvátná kráva“ v politice USA, která existuje spíše jako prohlášení opozice vůči Číně z principu než ze své podstaty.

Rozhodnutí Bidenovy administrativy přijmout plné nepřátelství Trumpovy administrativy vůči Pekingu a stupňovat ho na domácí půdě jí poskytlo jen malý prostor k politickému manévrování a ztížilo pokračování spolupráce s Čínou, i když je to v zájmu Spojených států.

Výsledkem je, že za první rok Bidena v úřadu bylo vynaloženo úsilí o dialog nebo kompromis s Pekingem, které ale bylo následováno projevy drtivého nepřátelství a špatných skutků, které nedokázaly zmírnit napětí.

To postavilo Bidenovu administrativu do kouta, pokud jde o tarify. Na jedné straně existuje jasné uznání, že daně jsou pro americkou ekonomiku destruktivní. Na druhé straně v rámci honby za „rivalitou“ proti Číně s nulovým součtem je jednostranné upuštění od daní považováno za nepřijatelný ústupek, který bude označen za slabost nebo snahu o zmírnění, což je v rozporu s domácím politickým konsenzem jak opozice vůči Číně, tak protekcionismu Trumpovy éry.

S nadcházejícími volbami v polovině období by se taková cesta téměř jistě stala republikánskou zbraní k útoku, stejně jako rostoucí příliv inflace. To znamená, že Bidenova administrativa může usilovat o kompromis s Čínou, ale následně musí zvýšit napětí jinými způsoby, aby si zachovala politickou tvář. Není náhodou, že jak tato interní debata zuří, do několika novin pronikly informace o potenciálních sankcích proti Číně, včetně okamžitého zařazení společnosti Hikvision na černou listinu s odkazem na Ujgurskou autonomní oblast Xinjiang, nebo přísnější omezení vývozu technologií pro polovodičovou firmu Semiconductor Manufacturing International Corporation (SMIC).

Toto dilema v konečném důsledku demonstruje zauzlení do kterého se čínská politika USA dostala. Tváří v tvář rostoucí inflaci ukazuje zápasení Bidenovy administrativy s tím jednoduše zrušit neúspěšnou, destruktivní a bizarní politiku Trumpovy éry, jak je pro USA důležité mít praktický a fungující vztah s Čínou. Čína je neustále odsuzována na základě iracionální posedlosti soupeřením a geopolitickým bojem, což často ironicky, vede k poškození samotné Ameriky. (Kl)