Podlehnou asijští spojenci USA iluzím jestřábů nebo poslechnou realisty?

2022-05-24 19:52:08
Sdílej:

Prezident Biden zatím podléhá ideologickým iluzím svých jestřábů, místo aby naslouchal svým realistům jako Yellen, a tak rozpoutává geopolitické gambity.

Prezident Biden zatím podléhá ideologickým iluzím svých jestřábů, místo aby naslouchal svým realistům jako Yellen, a tak rozpoutává geopolitické gambity.

V současné době mají USA přeplněné ruce prací na svých podivných geopolitických hrách. Nejdříve vyvinuly veškeré možné úsilí, aby Ukrajinskou krizi přetvořily v zástupnou válku za svou hegemonii k podvrácení mocenského postavení Ruska na světové scéně. V návaznosti na to se pokusily sešikovat pokud možno celý svět proti Rusku a rozšířily konflikt na globální obchodní válku, která je „úspěšná“ v tom, že vyvolává globální ekonomickou krizi ještě drtivější, než jak to způsobuje globální pandemie. To šikování světa jim ale přes veškeré úsilí moc nejde. Prakticky všude mimo Západ i u svých tradičních spojenců na Středním východě a v Latinské Americe moc nepochodily. A i EU, která sice formálně stojí po boku USA v jednotném šiku proti Rusku a deklarativně vyhlásila sankce na ruské energie, ale ve skutečnosti mhouří oči nad tím, že její firmy nakupují ohromná kvanta ruských uhlovodíků, kdy se uchylují k Bruselem „zakázaným“ transakcím v rublech a přetváří tak úspěšně ruskou měnu na komoditami podložené peníze.

Když se tato geopolitická hra Washingtonu rozpoutala, tak ideologickými iluzemi opilý prezident Biden na Twitteru sliboval: „Rubl se v důsledku našich bezprecedentních sankcí téměř okamžitě zhroutil na ruinu. Ruská ekonomika směřuje ke zhroucení na polovinu. A to se před tou invazí řadila jako 11. největší ekonomika světa, ale brzy se už mezi 20 vrcholných ekonomik řadit nebude.“

Tyto výroky Washingtonských jestřábů se ale ukázaly, že spíše vypovídají o jejich vlastních ideologických iluzích než o skutečném vývoji následné situace. Kdy na nesmyslnost takových očekávání poukazovala nejen řada nezávislých analytiků, ale i samotná ministryně financí Yellen, která správně předpověděla situaci, jakou to vyvolá, a před takovými sankcemi varovala, že silně poškodí Západ i svět, aniž by ublížily Rusku, které zbohatne na rostoucích cenách. A její odborný úsudek se zase na rozdíl od jestřábích ideologů ukázal být správný. Rubl je o 20% silnější než před invazí a je na sedmiletém maximu a výnosy Ruska z ropy kvůli uměle sankcemi vyvolaným nárůstům cen vyrostly o 50%, kdy důsledky sankcí drtí Západní ekonomiky a budí hněv ve třetím světě, který se nechce nechat přesvědčit, že za to může Putin a ne Biden.

Washingtonu to ale nestačí, souběžně s krizí kolem Ukrajiny, kdy zkouší svět šikovat proti Rusku, zkouší svět šikovat proti Číně, což kdyby bylo „úspěšné“, tak by byla globální ekonomická katastrofa ještě větší. Asi v tom mají ale pěkný zmatek, když na 5. května slibovaný projev ministra zahraničí USA Antony Blinkena odpadl pod záminkou jeho pozitivního testu na COVID. Ohledně politiky k Číně panuje v administrativě USA stejný rozkol jako kolem sankcí na Rusko. Realistická ekonomka Yellen poukazuje, že např. vysoké tarify na čínské zboží růstu Číny nijak nebrání, spíše přispívají k poklesu USA zmítaných děsivou inflací, kterou silně přiživují mj. vlastní americké tarify a trochu i čínské odvety, kdy účinek na americkou obchodní bilanci, kterou by prý ty tarify měly vylepšit, je spíše záporný. Amerika vykazuje pokles HDP a zároveň si dusí ekonomiku zvyšováním úrokových sazeb, což se normálně, když je ekonomika pod potenciálním produktem, nedělá, ale inflace je zoufalá, a tak jako se tonoucí stébla chytá, se vzestupu úrokových sazeb, který sráží akcie a burzovní indexy v USA i po světě, chytá i americký FED.

Americe by se vyplatilo poslouchat své realistické ekonomy jako Yellen a ne podléhat ideologickým iluzím, aby nějak rozumně reagovala na skutečnost, že protekcionismus vůči Číně stál americké společnosti dohromady astronomických 1,7 bilionu dolarů, každou americkou domácnost to v průměru stojí 1 300 dolarů ročně spolu s dalšími dopady na tvorbu pracovních míst a vykolejený růst HDP.

V situaci, kdy USA samy sebe drtí vybičovanými cenami energií, zemědělských produktů, hnojiv, chemikálií aj. kvůli tomu, co rozpoutaly kolem Ukrajinské krize, které americkou ekonomiku uvrhly do hororové stagflace jako v 70. letech, ještě přiživovat svoji inflaci tarify na čínské zboží, a to nevypadá jako ekonomicky prozíravý přístup. Dokonce i americká obchodní reprezentantka Katherine Tai, čili snad bychom měli říci pověřenkyně pro obchodní války zejména proti Číně, která dosud na varování Yellen neslyšela a prosazovala tarify, už začíná couvat, kdy se dala ohledně proti-inflačních opatření slyšet: „Všechny nástroje k řešení rostoucí inflace jsou na stole včetně snížení tarifů na čínské dovozy.“

Fotografie z 28. října 2021 ukazuje ministerstvo obchodu ve Washingtonu D.C. ve Spojených státech. (Photo/Xinhua)

Fotografie z 28. října 2021 ukazuje ministerstvo obchodu ve Washingtonu D.C. ve Spojených státech. (Photo/Xinhua)

Nicméně v této situaci, která drtí je samotné, kdy se ukazuje, že recepty a předpovědi sebeklamnými iluzemi ošálených ideologů v pozicích geopolitických stratégů nefungují, zatímco odhady realistických a kvalifikovaných ekonomů, jako Yellen, fungují, si USA v souběhu s Ukrajinskou krizí začínají hrát s konfrontačními pokusy na druhém konci Eurasie – proti Číně.

Eskalují hru s Taiwanskou kartou a kromě provokací svých flotil se snižují i k takovým jedovatostem, že z webu amerického ministerstva zahraničí odstranily tvrzení, že „Taiwan je součástí Číny“ a „Spojené státy nepodporují nezávislost Taiwanu.“

To však USA samozřejmě nestačí. Když selhaly americké pokusy nalákat do tábora k ohrazování Číny některou zemi ASEAN, je teď prezident Biden na cestě po Japonsku a Koreji, které bude zkoušet přesvědčit k ohrazování Číny její izolací od průmyslových řetězců silikonových čipů, což kdyby se podařilo, tak by to mělo dost ničivé dopady na globální ekonomiku a na prodloužení současné čipové krize. Přičemž jde jako vše, s čím si USA hrají, o dvojsečnou zbraň, kdy obětí takové umělé krize by se staly i USA samotné, stejně jako se sankcemi na Rusko a s tarify na čínské zboží. Ale američtí geopolitičtí ideologové zastávají strategii, „ať mi klidně chcípne koza, jen když chcípne i ruskému nebo čínskému sousedovi.“

Zároveň už nalákaly jako první asijskou zemi Jižní Koreu do NATO Skupiny kybernetické obrany, což zavání rozšiřováním NATO do Asie proti Číně. Rovněž má v návaznosti v Tokiu 24. května proběhnout zasedání QUAD, tj. proti-čínské vojenské aliance USA, Austrálie, Japonska a Indie.

Vše tedy vypadá, že konfrontační situace v Evropě kolem prodlužování Ukrajinské krize a jejího rozšiřování do ekonomických konfliktů Washingtonu ke spokojenosti nad světovým rozvratem nestačí a cítí neodbytnou potřebu dostat se s Čínou do podobně konfrontační situace jako s Ruskem.

Nechá se ale část Asie vtáhnout do her vedených iluzemi ideologů nebo poslechne kvalifikované realisty, jako je třeba i v Bidenově administrativě Janet Yellen?

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze