Čínsko-brazilské vztahy zůstanou spolehlivým pojítkem v rámci BRICS

Velmi zajímavý vývoj představují čínsko-brazilské vztahy. Brazílie je státem, kde vliv USA býval vždy tradičně značný, je nejvýznačnější zemí Latinské Ameriky, tedy koutu světa, který už od časů Monroeovy doktríny považovaly USA za svůj zadní dvorek. Ovšem v poslední době tyto věky platné poměry už neplatí. Země oblasti jsou čím dál suverénnější a spolupráce mezi nimi a Čínou prudce roste, až je zdejší vývoj srovnáván s Afrikou, kde je spolupráce s Čínou hlavním tahounem rozvoje tohoto kontinentu. A tak do Latinské Ameriky sahá i Čínou vedená iniciativa pásu a cesty (BRI).

Brazílie je také, přestože ji vede pravicový prezident označovaný za příznivce Trumpa Bolsonaro, členem seskupení nejvýznačnějších nově se vynořujících ekonomik BRICS. Je i členem Fóra pro ekonomickou spolupráci mezi Čínou a portugalsky mluvícími zeměmi, které proběhlo 10. dubna v čínské zvláštní administrativní oblasti Macao. S Čínou má od roku 2015 rámcovou smlouvu o investicích do výrobních kapacit a spolupráci, která má podněcovat bilaterální investice a spolupráci v infrastrukturách, logistice, energetice, těžbě, zpracovatelském průmyslu a zemědělském obchodu. Nicméně podle znalců plný potenciál této dohody zatím ještě plně využit nebyl a spolupráce obou zemí má pořád rezervy.

Vztahy mezi oběma zeměmi začaly navázáním diplomatických styků v roce 1974 a od těch dob se vyvíjí velice stabilně bez zvláštních potíží. Tak to trvá dosud, i přestože pravicový brazilský prezident Jair Bolsonaro o Číně nemluví vždy moc lichotivě, ale nakonec to obvykle vyzní tak nějak – „Co se škádlívá, to se rádo má.“ Spolupráce se neustále rozšiřuje a to nejen v obchodu a investicích businessu, ale třeba i ve vědě a v technologiích, v kultuře, sportu atp. Přestože ideologicky a politicky si moc blízko nejsou, tak to prospěšné partnerské spolupráci nijak nevadí.

Brazílie je nepochybně zemí, která má potenciál stát se významnou velmocí, o což se už v minulosti pokoušela, dokud její zpočátku rychlý rozvoj neuvázl na tradičních zádrhelech zemí s podobnými ambicemi, jako je tzv. „past středních příjmů“. Objektivně, ať si stojí obě země ideologicky, kde chtějí, jejich zájmy nikde nekolidují, naopak si vzájemně velice mohou pomoci ve svém růstu. Brazílie může kromě bilaterální spolupráce pomoci Číně s pronikáním do Latinské Ameriky a pro Brazílii je Čína lokomotivou růstu, která jí může pomoci konečně vyrůst ve velmoc, a jako ambiciózní mocnost se chová velice sebevědomě a samostatně, takže si od Washingtonu nenechá nic diktovat.

Nicméně konflikty mezi USA a Čínou v Brazílii už své neblahé dopady mají. Washington je posedlý tím, aby všem, u koho má trochu vliv, znemožnil pokrytí komunikačními technologiemi páté generace – 5G sítěmi - z Číny. Přitom Brazílie pokrytí 5G sítěmi naléhavě potřebuje a vypsala na to výběrové řízení.

Americký národně bezpečnostní poradce Jake Sullivan tedy neprodleně začal na Brazílii tlačit, aby se náhodou neuchýlila k tomu, že do tohoto tendru pustí čínského giganta 5G technologií firmu Huawei, která je v tomto oboru asi světovou jedničkou. Brazílie, jako správná suverénní země ale v tomto směru žádný slib Americe nedala. Situace se však stala zapeklitou. Huawei, ač je v Brazílii jednou z nejzavedenějších firem, se do výběrového řízení vůbec nepřihlásila. Zřejmě nechce budit rozruch, to však neznamená, že zakázky nebude nakonec plnit ona. Zvláště když kvalita 5G pokrytí bude klíčovou součástí brazilské konkurenceschopnosti.

Tato firma má největší portfolio pokrytí 5G technologií na světě. Je to jedna z nejsilnějších firem v dodávkách komplexních vzájemně se doplňujících technologií pro tento obor. V Brazílii je tato firma hluboce zakořeněná přes dvacet let. Zaměstnává tu 16 000 lidí a úzce spolupracuje s více než 500 brazilskými podniky. 50% brazilské mobilní komunikace probíhá přes Huawei sítě a využívá je 95% místního obyvatelstva. Podvolit se za takovýchto okolností americkému nátlaku by ze strany Brazílie bylo velice nerozumné a sebepoškozující.

Kdysi jsem psal, jak Huawei svého času vznikla jako „učeň“ americké IBM postupující podobným obchodním modelem, kdy kolem sebe má rozsáhlou síť zprostředkovatelských firem, a většinu věcí řídí spíše z pozadí, kdy formálně např. vládní zakázky mají jiné firmy, jichž je IBM nebo Huawei jen jakýmsi „subdodavatelem“. Je tedy skoro jisté, že vybraným dodavatelem pro brazilské výběrové řízení bude někdo úplně jiný, nicméně všechny dodavatelské řetězce budou napříč sítí firem řízené Huawei a těžiště těch řetězců bude v Huawei samotné.

Vliv USA se v Brazílii s Čínou nemůže rovnat. Loni byla Čína největším obchodním partnerem Brazílie, což ale není jen záležitost uplynulého roku. Trvá to nepřetržitě už 13 let. I přes pandemii loni překročily vzájemné obchody mezi oběma zeměmi 138 miliard dolarů. Pro Brazílii je zvláště pěkné, že v tom má 41,1 miliardy dolarů obchodního přebytku. Brazilské prodeje v Číně toho roku vyrostly o 28%. Od Brazílie by bylo tedy šílené, kdyby se nechala vtáhnout do amerických mocenských her.

Čína je např. gigantickým dovozcem sójových bobů a dalších brazilských zemědělských produktů a vzájemné obchody neustále rostou a diverzifikují se. Obě země si vzájemně otvírají trhy a business kruhy obou zemí si nesmírně rozumí. Bez spolupráce s Čínou Brazílie těžko uskuteční svůj další pokus vyrůst ve skutečnou velmoc a vrcholně rozvinutou ekonomiku. USA jí tuto ambici naplnit nepomohou, naopak svým vměšováním spíše naruší.

Obě země patří mezi ty, které jsou přesvědčeny, že končí éra unipolárního světa a nastává období multilateralismu. Také hledají nové cesty svého rozvoje jako je zapojení do iniciativy BRI a různé projekty v rámci všelikých nových seskupení, jako je třeba skupina zemi BRICS. Tato skupina si evidentně dělá velké ambice. Např. na poslední poradě ministrů průmyslu zemí BRICS země vyhlásily ambici vyvolat novou průmyslovou revoluci. Zřejmě moc nepočítají, že by se dal nějaký význačný technologický pokrok čekat třeba od USA a chtějí se stát hlavními tahouny světového pokroku samy. Pro země jako Brazílie je to příležitost vyšplhat ve světovém žebříčku mezi tahouny technologického pokroku.

Obě země jsou tedy ke spolupráci skoro „odsouzeny“, neboť mají nesmírně silné společné zájmy, dobře vzájemně doplňují své ekonomiky a touží po růstu, což je záruka velice silné vzájemné afinity spolehlivě překonávající všechny takové věci jako ideologické zaměření. Brazílie se také, i přes americké snahy, nechce nechat vtáhnout do her s izolací Ruska, dalšího člena BRICS, s nímž Brazílie dále dobře vychází, jako se všemi ostatními z tohoto seskupení.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze