Japonsko, které se snaží zasahovat do otázky Tchaj-wanu, si zahrává s ohněm

Japonská média nedávno odhalila dvě „velké“ zprávy. První je, že se japonská vláda chystá už letos v létě vyslat civilní úředníky z ministerstva obrany ke stálému umístění v čínském regionu Tchaj-wan, a aby posílili takzvané schopnosti sbírat zpravodajské informace; druhá je, že ministerstvo obrany Japonska plánuje zřídit jednotné velitelství pro armádu, námořnictvo a síly vzdušné sebeobrany z důvodu „obav o záležitosti Tchaj-wanu“.

Pokud jsou tyto zprávy pravdivé, budou nejnovějším nebezpečným signálem, který Japonsko vydalo v otázce Tchaj-wanu.

Tchajwanská otázka je velmi citlivou principiální otázkou mezi Čínou a Japonskem. V roce 1895 se japonští imperialisté násilně zmocnili Tchaj-wanu a ostrovů Penghu (Pcheng-chu) pomocí útočné války a po půl století tam vykonávali koloniální nadvládu. Dopustili se bezpočtu zločinů, které přinesly lidem na Tchaj-wanu vážnou katastrofu.

Na počátku normalizace diplomatických vztahů mezi Čínou a Japonskem v roce 1972 se japonská strana jasně zavázala dodržovat zásadu jedné Číny a řádně řešit tchajwanskou otázku, což je rovněž předpokladem normalizace diplomatických vztahů mezi Čínou a Japonskem. Od té doby byla japonská strana při výměnách s Tchaj-wanem po dlouhou dobu obecně opatrná. V posledních letech se však někteří japonští politici dohodli se Spojenými státy a opakovaně způsobovali problémy v otázce Tchaj-wanu.

Vedoucí představitelé Japonska a Spojených států na svém setkání koncem května prohlásili, že jsou proti „pokusům Číny změnit status quo ve Východočínském a Jihočínském moři“ a zdůraznili „význam míru a stability v Tchajwanském průlivu“. Poté, co bývalý japonský premiér Šinzó Abe a další politici odstoupili ze svých funkcí, také mnohokrát pronesli divoká slova, že „co se stane v Tchajwanském průlivu, jako by se stalo v Japonsku“. Dokonce prohlásili, že se spojí s dalšími zeměmi, aby „vytvořili podmínky pro to, aby se čínská pevnina vzdala vojenské kontroly nad Tchaj-wanem“.

Jaké zlo se skrývá za těmito riskantními provokacemi japonských politiků?

Článek 9 současné japonské mírové ústavy stanovuje, že Japonsko nikdy nezahájí válku a nepoužije sílu jako prostředek k řešení mezinárodních sporů, což je trnem v oku japonským pravicovým politikům, kteří jsou nakloněni takzvané „normalizaci národa“. V průběhu let vštípili Japonsku takzvanou „čínskou hrozbu“ a rozehráli okolní bezpečnostní krizi, jen aby vytvořili výmluvu pro prolomení omezení mírové ústavy, znovu se vydali na cestu militarismu a získali moc v Asii.

V současné době je „Indo-pacifická strategie“ Spojených států pro omezení Číny pokladem pro některé japonské politiky, kteří se na ní chtějí „zdarma svézt“. Na jedné straně aktivně vystupují jako pěšáci Spojených států, aby omezili Čínu a spolupracovali s NATO na „asijsko-pacifickém hnutí“, na další straně chtějí využít Spojené státy, aby narušili situaci v asijsko-pacifickém regionu a snížili odpor vůči japonské vojenské deregulaci. A propagace takzvaných „záležitostí Tchaj-wanu“ a podněcování napětí je pro některé japonské politiky důležitým způsobem, jak realizovat své zlé úmysly.

7. června Yang Jiechi (Jang Ťie-čch'), člen politického byra Ústředního výboru Komunistické strany Číny (ÚV KS Číny) a vedoucí Kanceláře zahraniční komise ÚV KS Číny, v telefonickém rozhovoru se šéfem japonské správy pro národní bezpečnost Akibou Takeem upozornil, že současné čínsko-japonské vztahy se prolínají se starými i novými problémy a těžkosti a výzvy nelze ignorovat. Tchajwanská otázka je zjevně obrovským rizikem pro čínsko-japonské vztahy. Pokud japonští a američtí politici budou v této otázce týkající se klíčových zájmů Číny trvat na hraní si s ohněm, čeká je pouze jeden výsledek: ti, kdo si hrají s ohněm, se spálí.

(Sve)