Pavel Votruba: Volíme opravdu demokraticky?

Je jedna otázka, kterou si neustále pokládám a snažím se na ti najít odpověď. Tady je: Považujete za normální, byť se tak děje více méně všude po světě, aby do podpory kampaní prezidentských kandidátů vstupovaly soukromé podnikatelské subjekty?

Když se nad tím zamyslíte hlouběji, tak na Hradě, ve Sněmovně či Senátu nám pak ve finále de facto sedí takříkajíc soukromí politici, protože tam nebyli dosazeni jen hlasy voličů, ale ty hlasy voličů si koupili za finanční podporu od soukromých podnikatelů, díky které vás v kampani mohli oblbovat.

Mimochodem – v tomto kontextu musí padnout ještě jeden dotaz: Znáte někoho, kdo investuje své nemalé peníze jen tak, pro srandu králíkům, že mu za to v budoucnu nic nepřiteče? Já ne. Tady jsme u jádra pudla. Politik, ať chce či nechce, se tím, že onu předvolební finanční podporu přijme, zavazuje. Z čiré lásky a charity neinvestuje v dnešním světě nikdo ani cent. Notabene do politiků s potenciálním vlivem, neboť právě z toho vlivu chtějí tito kampaňoví investoři profitovat. Proto investují…

Představte si, že vám někdo »dá« milióny na kampaň, vás zvolí a ten »někdo« pak za vámi přijde, že by od vás potřeboval to a to. Odmítnete ho? Těžko, že. Kruh se uzavírá. Zkazky o nějaké férovosti a spravedlnosti nespadají už ani do říše pohádek, natož aby byly v reálném životě uvěřitelné.

Hezky to řekl český novinář Gabriel Laub: »Demokracie drží krok s výrobou hotových jídel: není už třeba podplácet voliče, lze si koupit hotové poslance.«

Je vám jasné, oč běží, ano? Že totiž ty hotové poslance a prezidenty vám vyrábějí a následně servírují právě ti soukromí kampaňoví investoři. Oni za své peníze malují jejich obrazy v těch nejzářivějších barvách a vás zneužívají jako šašky, abyste svým hlasem tento podvod legalizovali. Oni jsou dokonce tací lidumilové, že po vás jako by nic nechtějí. Ve volební den »D« nic nemusíte platit, jen vhodit obálku do urny. Svobodně, demokraticky.

Radostnou návratnost těchto investic jim x-násobně zaručí ti z těch obrazů, které si namalovali k obrazu svému. Že ta návratnost tak či tak jde z našich kapes, to je velmi šikovně schované pod nánosy barev na těch obrazech, že to jen málokomu dochází.

Pavel Votruba