Může se evropské vzdělávání vyhnout ztracené generaci kvůli epidemii?

Zpráva Oxfordské univerzity uvádí, že několik měsíců ztracené školní docházky může mít zničující dopad na vzdělání dítěte.

Výzkum naznačuje, že je pravděpodobné, že děti po návratu do školy budou i nadále zaostávat, pokud nedoplní to, co zameškaly.

Jishnu Das a jeho spoluautoři tvrdí, že dlouhodobý výzkum, který prováděli sledováním pokroku žáků po zemětřesení v Pákistánu v roce 2005, může přinést důležité lekce pro výuku po epidemii nového koronaviru.

Příslušná studie zjistila, že průměrné výsledky testů dětí postižených zemětřesením, oproti jejich vrstevníkům v nepostižených oblastech, je posunuly o 1,5 až 2 roky za ně. Navíc zavírání škol představovalo pouze 10 procent ztrát učení, přičemž dalších 90 procent ztrát nastalo, jakmile se žáci vrátili do třídy.

Na děti to bude mít i dlouhodobý vliv, přičemž průměrné příjmy v dospělosti mohou být až o 15 procent nižší, z čehož lze vinit přestávku ve vzdělávání.

Díky pomoci snadno dostupné pro pákistánské děti nebyly peníze důvodem, proč zaostaly dále - tak co bylo? Jishnu Das věří, že mezery ve znalostech během zmeškané školní docházky nebyly nikdy vyplněny.

Po krizi, pokud půjdete a vyzkoušíte děti, může to ukázat, že se jim nedaří dobře,“ říká Das. „Ale to je špička ledovce. Pokud na to váš systém nezareaguje docela zásadním způsobem, budou mít tyto děti v budoucnu stále horší výsledky.“

Jinými slovy, pokud se žák nenaučil správně „A“, protože škola byla v té době zavřená, nemůže dále porozumět ani B, C nebo D. Pokud použijeme pákistánský případ, několikaměsíční uzavření školy by se mohlo proměnit ve dva roky ztráty učení.

Z toho vyplývá, že čím je dítě mladší, tím více škod je způsobeno. Teenageři připravující se na klíčové zkoušky jsou testováni ze znalostí nashromážděných po mnoho let - hodně z toho před pandemií COVID-19.

Mezi zemětřesením a pandemií existují významné rozdíly a pro ty, kteří k němu mají přístup, je k dispozici online vzdělávání. Přesto bude plný dopad viru na vzdělávání jasný až v průběhu času.

Již nyní je zřejmé, že pedagogové ve Velké Británii mají stále větší obavy - nejen o mezery ve vzdělávání, které zanechalo pokračující uzavření škol, ale také o to, že rané pokusy britské vlády o jejich vyplnění nefungují.

Loni v létě britské ministerstvo školství vyčlenilo pro tento konkrétní účel 1,4 miliardy amerických dolarů, přičemž necelá polovina těchto peněz šla na státní školy v několika dávkách v akademickém roce 2020/21. Je na uvážení škol, jak je utratí, přičemž většina se bude starat o to, aby byly prostory proti viru co nejbezpečnější.

Specializovaná individuální výuka

Dalších 477 milionů dolarů bylo věnováno na zřízení Národního doučovacího programu (NTP), jehož prostřednictvím poskytuje 32 vybraných organizací ve Velké Británii speciální individuální výuku pro žáky, kteří nejvíce potřebují pomoc.

Nejčastěji zaostávají nejvíce děti ze znevýhodněného prostředí a NTP je navrženo k řešení této nerovnováhy.

Nad fondem dohlíží vládou financovaná charita s názvem Education Endowment Fund. Generální ředitelka Becky Francis na své webové stránce uvedla: „Využitím kapacity pro doučování v rámci vzdělávacího sektoru - od vysokoškoláků a vyškolených dobrovolníků po kvalifikované odborné pedagogy - budeme schopni vybudovat nabídku po celé zemi na podporu desítek tisíc znevýhodněných žáků.“

I když může být pomoc po ruce, zdá se, že zde není dostatečná poptávka. Výzkum provedený časopisem Schools Week zjistil, že do programu se loni na podzim přihlásilo jen malé množství škol.

David Hermitt, bývalý generální ředitel Learning Alliance, která dohlíží na osm základních a středních škol na severozápadě Anglie, je přesvědčen, že se školy prostě rozhodly utratit své peníze jinde.

Nyní dělá doktorát na Keele University a zkoumá, jak může britský vzdělávací systém řešit dědictví pandemie.

Hermitt se domnívá, že vláda měla více důvěřovat místním vedoucím školství.

„Vláda prokázala nedostatek důvěry ve své vedoucí pracovníky v oblasti vzdělávání tím, že se snažila najít jedno řešení pro decentralizovaný systém a pro všechny,“ říká. „Prvotní známky toho jsou, že učitelé to nepodporují. Vláda musí znovu postavit mosty, má-li mít efektivnější východisko z této pandemie.“

Hněv a nesoudržnost

Učitelé se znovu rozzlobili nad tím, jak bylo ve Velké Británii nařízeno otevřít základní školy v lednu, a poté jim bylo řečeno, že je mají zavřít o několik dní později.

Pokud krátkodobá reakce neuspěje, další fází může být takzvaná „reorientace“ - úprava osnov v průběhu let po ukončení školní docházky, aby se vyrovnaly předchozí ztráty učení.

Bude to vyžadovat čas a přípravu. Další výzvou může být vytvoření soudržného národního plánu, pokud byly různé regiony, školy a žáci ovlivněni nerovnoměrně.

Ti, kteří hledí do budoucna, se nyní bojí, že špatná rozhodnutí mohou mít dramatický dopad na mladé lidi po celé generace.

„O deset let později uvidíte u těchto dětí 10–15procentní ztrátu na celoživotním příjmu,“ pokračuje Jishnu Das.

„Takový podíl je šíleně vysoký, to překonává vše, co jsme kdy viděli. Tato potenciální ztráta je to, kvůli čemu nemůžu v noci spát. To bude ztráta, která bude pro mnoho společností jen velmi těžko udržitelná.“ (Kl)