K poezii, stejně jako k lásce, víno odedávna patří

Rozhovor s básníkem Jiřím Žáčkem

Zasloužilý umělec Jiří Žáček patří mezi nejznámější české básníky. Narodil se v roce 1945 v Chomutově. Dětství a školní léta prožil ve Strakonicích. Vystudoval stavební fakultu ČVUT v Praze (1963-1970). Po tříleté praxi na vodohospodářské správě v Benešově u Prahy dezertoval od inženýrství k literatuře. Do roku 1991 pracoval jako redaktor nakladatelství Československý spisovatel, necelý půlrok v nakladatelství Carmen, v létech 1992-94 v časopise Vlasta. Od té doby je básníkem a spisovatelem na volné noze.

K poezii, stejně jako k lásce, víno odedávna patří

Jste jeden z básníků, jejichž překlady a parafráze staré čínské poezie vyšly v pohledné antologii V záři měsíce. Určitě není snadné přebásnit básně básníků jako Li Po, Tu Fu, Wang wej a dalších, viďte?

Znal jsem přebásnění Bohumila Mathesia a Františka Hrubína, šel jsem v jejich stopách, takže to nebylo o nic těžší, než psát vlastní básně na stejné téma.

Za čínského císařství prý bylo zvykem, že vysocí úředníci císařského dvora po své službě odcházeli „na penzi“ někam do hor a tam psali básně. Co je k tomu vedlo?

Myslím, že ve Zpěvech staré Číny se uvádí, že básníci se tehdy rekrutovali z bývalých císařských hodnostářů, kteří odešli samotařit daleko do hor. A proč si krátili čas psaním básní? Nejspíš proto, že měli poetické duše a psaní veršů bylo tím nejlepším koníčkem, kterým dělali radost druhým i sobě. Umím si představit moudrého starého muže, který chce předat něco ze své životní zkušenosti či moudrosti svým bližním. Zajímalo by mě, jakou moudrost předají svým bližním dnešní hodnostáři, až ukončí své kariéry.

Proč dnes stále méně lidí píše básně a básníků je tak zoufale málo?

Já si naopak myslím, že básníků-amatérů je mnohem víc než kdykoli dřív. Mají netušené možnosti, internet, tisíce nakladatelů, akorát 99% těch autorů jsou grafomani. Ale oceňuji, že i méně úspěšní psavci si mohou zvýšit sebevědomí.

V mnoha čínských básních se přemítá a básní o víně. Proč?

K poezii, stejně jako k lásce, víno odedávna patří. Doufejme, že naše korektní doba tu starou tradici nevykoření. Ubylo by lásky i poezie.

Vydal jste někdy své básně také v Asii? Pokud ano, o jakou básnickou sbírku šlo a v které zemi to bylo?

Ano, i já jsem vydal jednu knížku v Asii – sbírka říkadel k obrázkům Josefa Lady Máme rádi zvířata vyšla v roce 2005 v japonském nakladatelství Heibonsha. Samozřejmě jsem se svezl s geniálním malířem Ladou. Díky za to.

Co byste popřál čínskému rozhlasu do roku kovového Buvola, který byl nedávno oslavován?

Co bych popřál čínskému rozhlasu do roku kovového Buvola? Co nejvíc vnímavých uší. A také chytrých mozků, bez nichž by sebevnímavější uši nebyly nic platné.

Radovan Rybák