70 let změn v Tibetu: Pokrok ve vzdělávání a kulturní ochraně

Čína uspořádala 19. srpna shromáždění na oslavu 70. výročí mírového osvobození Tibetu ve Lhase, hlavním městě Tibetské autonomní oblasti Xizang (Si-cang) v jihozápadní Číně.

Wang Yang (Wang Jang), člen Stálého výboru Politického byra Ústředního výboru Komunistické strany Číny (KS Číny) a předseda Čínského lidového politického poradního shromáždění (ČLPPS), pronesl projev a představil pokrok Tibetu v oblasti ekonomiky, cestování, vzdělávání a kulturní ochrany za poslední roky.

Rozvoj cestovního ruchu

Tibet je oblíbenou turistickou destinací s bohatou etnickou kulturou, přírodními zdroji a nádhernou scenérií. Tento region má 116 turistických oblastí s neustále se rozvíjejícím turistickým průmyslem a zlepšujícími se turistickými zařízeními.

Podle Wanga Tibet během 13. období pětiletého plánu (2016-2020) hostil téměř 160 milionů návštěv turistů. Autonomní oblast má nyní dobře propojenou infrastrukturu, kdy vlaky Fuxing (Fu-sing) projíždějí kolem zasněžených hor.

Také železnice Lhasa-Nyingchi zahájila provoz od konce června. Prochází jihovýchodním Tibetem a umožňuje cestovatelům prozkoumat nádherné vnitrozemí. 435 kilometrů dlouhá železnice zkracuje cestu mezi Lhasou a Nyingchi o 3,5 hodiny. V prvním měsíci provozu bylo podle prohlášení Čínské národní železniční skupiny vydaného minulý týden zaznamenáno více než 106.000 cestujících s průměrným počtem 3.500 cest denně.

Každá správní vesnice je také propojena silnicemi a 140 letů spojuje Tibet se zbytkem země a dalšími částmi světa, dodal Wang Yang.

Kulturní poklady

Kromě nádherných scén je Tibet známý také jako vzácné naleziště kulturních pokladů, které se po desetiletích zkoumání začínají znovu blýskat.

Ústřední vláda investovala mnoho pracovních sil, zdrojů a finančních prostředků do zachování a rozvoje jemné tradiční kultury Tibetu. Tibetský jazyk je hojně používán. Vzácné klasiky jako „Epos o králi Gesarovi“ byly zachráněny a shromážděny, řekl Wang Yang. Na seznam nehmotného kulturního dědictví bylo zařazeno téměř 800 projektů, včetně thangky, tibetské opery a tibetské medicíny.

V roce 2018 byly tibetské léčivé koupele zařazeny mezi památky nehmotného světového kulturního dědictví Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO), což opět ukazuje moudrost obyvatelů světu.

Kromě starověké medicíny byly na seznam zařazeny také další dvě kulturní památky z Tibetu - tibetská opera a „Epos o králi Gesarovi“. Přesto jsou jen malým kouskem kulturních pokladů na náhorní plošině.

Od chvíle, kdy Tibet v roce 2006 zahájil svůj projekt na ochranu nehmotného kulturního dědictví, bylo do projektu investováno nejméně 300 milionů yuanů (asi 46,2 milionu amerických dolarů), z toho 195 milionů yuanů od ústřední vlády.

Aby byly v této oblasti zachovány kulturní památky Tibetu, vláda autonomní oblasti od roku 2016 vybudovala Muzeum nehmotného kulturního dědictví, které bylo dokončeno 18. května roku 2018.

Jako region, kde náboženství hraje klíčovou roli, může být vzestup a prosperita kulturních zdrojů také dána všudypřítomným lamaismem a harmonickým prostředím, které vytváří.

Podle zprávy tiskové agentury Xinhua z roku 2018 má Tibet asi 1780 chrámů nebo míst, kde se pravidelně konají náboženské aktivity, a také více než 46 tisíc registrovaných mnichů a jeptišek. Vedle lamaismu existují v regionu další náboženství, včetně islámu a katolicismu.

Palác Potála, chrám Jokhang a další chrámy a místa byly zrekonstruovány a jsou chráněny. Také rozsáhlé náboženské aktivity, jako je Kora kolem svatých hor a řek, festival Saga Dawa, festival Shoton a slunění Buddhy, jsou všechny praktikovány, chráněny a předávány na další generace, což dodává kouzlo střeše světa.

„Dnešní Tibet si užívá svobody náboženského vyznání, sociální harmonii a etnické přátelství,“ řekl Wang Yang, „měli bychom chránit a udržovat při životě vynikající tradiční kulturu v Tibetu a podporovat její tvůrčí vývoj a rozvoj.“

Vzdělávání a sociální péče

Kromě rozvoje cestovního ruchu a ochrany kulturních pokladů se za posledních 70 let zlepšil život lidí v regionu, což se odráží ve vzdělávání a lékařské péči.

Wang Yang naznačil, že ve starém Tibetu bojovalo o obživu přes 90 procent Tibeťanů a až 95 procent bylo negramotných. Hlad a chudoba jsou dnes pro lidi všech etnických skupin v Tibetu minulostí a životní prostor na obyvatele v Tibetu se blíží 40 metrům čtverečním.

V celém regionu je také poskytováno 15leté vzdělávání financované z veřejných zdrojů, což ukončuje dlouhodobý problém předčasného ukončování školní docházky, řekl Wang.

Studenti navštěvující veřejné školy v Tibetu mohou získat osvobození od mnoha poplatků, včetně školného, ubytování, učebnic, stravování, dopravy a dalších různých nákladů, od předškolního zařízení po střední školu. Rodiče, kteří kdysi váhali poslat své děti do školy ze strachu z poplatků, jsou nyní bez tlaku.

V minulosti bylo tibetské vzdělání tradičně soustředěno a téměř zcela ovládáno kláštery, s výjimkou několika soukromých škol ve starém stylu.

V té době byli mniši učitelé, jejich přednášky byly učebnice a modlitebny byly učebny. Neexistoval žádný organizovaný vzdělávací systém ani instituce, která by převzala vedení. Studium moderních věd, jako je matematika, fyzika a chemie, prakticky neexistovalo.

Věci se začaly měnit po mírovém osvobození v roce 1951, kdy ústřední vláda Čínské lidové republiky a místní vláda Tibetu podepsaly dohodu o 17 článcích, ve které se dohodli, že „školní vzdělávání tibetské národnosti bude rozvíjeno krok za krokem.“

Moderní vzdělávání v Tibetu bylo postaveno prakticky od nuly. Od první základní školy Qamdo po skupinu nových základních škol v Xigaze, Chagyabu, Bome, Nyingchi, Ngari a Lhase, které se objevily později, postupně vznikl moderní vzdělávací systém Tibetu.

Tibet se nyní může pochlubit všestranným vzdělávacím systémem, který zahrnuje předškolní, základní, vyšší, odborné vzdělávání, vzdělávání dospělých a speciální vzdělávání. (Kl)