Festival Zhongyuan: Jak strávil čínský „festival duchů“

Festival Zhongyuan (Čung-jüan) má mnoho jmen. Stoupenci buddhismu mu říkají Ullambana, zatímco mnozí v Číně jej označují jako „festival duchů“.

Festival Zhongyuan připadá na 15. den sedmého měsíce čínského lunárního kalendáře. Letos toto datum odpovídá 22. srpna podle gregoriánského kalendáře.

Věří se, že v tento den se brány duchovních sfér otevírají, a tak lidé pořádají všechny druhy aktivit, aby uctili své zesnulé blízké.

Ctění předků

Festival Zhongyuan je jedním ze tří tradičních festivalů v Číně, které ctí památku zesnulých předků. Je to také příležitost k modlitbě za bezpečí a vyjádření synovské zbožnosti. Další dva festivaly jsou Svátek čistoty a jasu a Svátek dvou devítek.

Festival je uctíván taoismu i v buddhismu. Taoisté věří, že bůh pekel v tento den osvobozuje duchy z nižší říše, zatímco buddhisté to berou jako den ke zmírnění utrpení a uctění starších.

Během dynastie Tang (Tchang, 618-907) se festival Ullambana dostal do Japonska spolu s buddhismem a později se mu říkalo Obon neboli Bon. Věří se, že v tento den se mrtví předci vrátí do svých žijících rodin, takže se lidé připravují na setkání s představením Bon Odori neboli tanec Bon, aby přivítali duchy a vzdali poctu jejich obětování se.

Festival Zhongyuan se v Číně slaví různými způsoby.

Pálení falešných peněz

Ve folklorních příbězích bůh pekel Yama propouští zesnulé předky na půl měsíce. Na konci jejich pobytu v tomto světě pálí lidé papíry s různými položkami a papírové peníze s úmyslem poslat s nimi peníze a další položky zpět na onen svět.

Plovoucí vodní lucerny

Plovoucí vodní lucerny jsou dalším způsobem, jak oslavit festival. Mají tvar lotosového květu a uprostřed je obvykle umístěna svíčka nebo lampa. Lotos je v buddhismu symbolem štěstí a osvícení a má předkům přát mír.

Připravování jídla

V různých částech Číny se tento den také slaví různými pokrmy. Ve východní provincii Jiangsu (Ťiang-su) lidé melou lilek, obalují ho v mouce a smaží, aby z něj udělali koláče k uctívání svých předků. V některých částech východní provincie Zhejiang (Če-ťiang) lidé připravují jídlo podobné jarním závitkům.

V některých částech severní Číny se lidé v tento den vzdávají bohaté tabule a jedí na počest mrtvých jednoduchá jídla. (Kl)