Vesnice Changjiangyuan: Nový šťastný život kvůli ekologickému přestěhování

Řeka Tuotuo (Tchuo-tchuo), západní pramen řeky Jang-c', s průměrnou nadmořskou výškou 4.700 metrů. Tibetští pastevci z hor Tanggula (Tchang-ku-la) zde pasou koně a ovce z generace na generaci. Vzhledem k tomu, že toto místo je vzdálené od města, je pro starší lidi obtížné navštěvovat lékaře a pro děti chodit do školy. Od 90. let 20. století začaly místní pastviny degradovat a ochrana pramene řeky Jang-c' byla ohrožena. V listopadu roku 2004 se 128 pasteveckých rodin z 6 pasteveckých vesnic ve městečku Tanggulashan (Tchang-ku-la-šan) rozloučilo s pastvinami, kde žily z generace na generaci, a přestěhovalo se do nové osady ve vesnici Changjiangyuan (Čchang-ťiang-jüan, pramen řeky Jang-c') na jižním předměstí Geermu (Ke-er-mu), 420 kilometrů od jejich původních domů, aby byla křehké ekologie travních porostů ochraňována.

Vybudování průmyslového řetězce

Vedoucí vesnice Changjiangyuan se jmenuje Zhaxidawa (Ča-si-ta-wa), je mu letos 35 let. Prezident Xi Jinping v roce 2016 navštívil vesnici Changjiangyuan, provedl zde inspekci ekologického přestěhování, což ho, který v tehdejší době pracoval v kanceláři městečka, hodně povzbudilo. V druhém roce se Zhaxidawa stal vedoucím vesnice Changjiangyuan, a začal zkoumat oživení vesnice. Aby se lépe uplatnila výhoda kolektivního hospodářství, Zhaxidawa se chystal oficiálně zaregistrovat firmu jménem vesnice. Registrace firmy je především pro chov skotu a ovcí, který je konec konců staré podnikání pastýře. Družstvo ve vesnici investovalo 40.000 yuanů do nákupu 84 tibetských ovcí z pastevní oblasti a plánovalo je chovat v chovatelské základně, dokud nebudou propuštěny na porážku. Tibetská ovce Tanggula je plemeno chované ve vysokohorském přírodním podnebí. Má velké a dlouhé tělo. Jedná se o nejprodávanější hospodářská zvířata v tomto místě.

Kromě výkrmu tibetských ovcí plánuje Zhaxidawa také obchod se zpracováním hovězího a skopového masa, aby vytvořil průmyslový řetězec. Ve vesnici bude podle očekávání za jeden měsíc dokončen chlazený sklad, ale aby bylo možné provozovat obchod, je třeba zkušený člověk. Naobucairen (Nao-pu-cchaj-žen) je ve vesnici schopný člověk. Poté, co se sem přestěhoval z hor, naučil se řídit a přepravovat a vedl vesničany k vytvoření kolony vozidel. Všechno dělá dobře. V posledních dvou letech obchodoval s chlazeným skladem, zmrazuje hovězí a skopové maso a mléčné výrobky, které nakupuje v zimě, a prodávají je v příštím roce. Naobucairen je obeznámený s obchodem s chlazeným skladem. Pokud by se připojil k provozu vesnického kolektivního chlazeného skladu, mohl by ho bezpochybně dobře vést. Ve skutečnosti se Zhaxidawaem sdílel mnoho zkušeností.

Než bude dokončena výstavba chlazeného skladu, musí Zhaxidawa odejít do pasteveckých domů, aby vybral skot a ovce, které budou v zimě propuštěny na porážku. Z tohoto důvodu se vrátil do svého rodného městečka Tanggulashan, které je od nové vesnice vzdálené 420 kilometrů. Pastevci v městečku Tanggulashan se nepřesídlili všichni. Podle zásady dobrovolnosti někteří lidé stále zůstávají v horách a při pastvě přísně dodržují omezení počtu skotu a ovcí. Zhaxidawa si u nich objednal dobytek a ovce. Tito pastevci lpící na svých starých místech stále žijí u vody a trávy, zatímco ti, kteří se přestěhovali do nové vesnice, se postupně přizpůsobili městskému životu.

Do nového života

Genggananjie (Keng-ka-nan-ťie) býval zástupcem vedoucího vesnice Changjiangyuan a byl to on, kdo vedl více než 20 pastevních rodin z vesnice Cuolima (Cchuo-li-ma), aby se v slzách rozloučili se svým domovem a přestěhovali se do města. Domy v osadách vesnice Changjiangyuan jsou navrženy a postaveny vládou jednotným způsobem s kompletní infrastrukturou, kulturními náměstími, školami, zdravotními středisky, domovy důchodců a veřejným zařízením. Stejně jako mnoho velkých měst, Geermu se rychle rozvíjí a proměňuje. Pastevci se přestěhovali na okraj tohoto města. Nepochybně si vyžádá čas, než se integrují do života tohoto města. Genggananjie si vzpomněl na to: „Když jsme sem poprvé přišli, mnoho z těchto pastevců se navzájem neznalo (byli z různých vesnic). V době, kdy se přestěhoval na toto místo, lidé neměli mezi sebou žádné vztahy a mnozí z nich čelili jazykové bariéře. Nemohli komunikovat.“ Genggananjie odpočíval doma po odchodu do důchodu v roce 2017. Původně nevěděl, jak vařit, ale teď už umí používat vodu, elektřinu a plyn.

V roce 2011 Čína zahájila dotační a odměnové politiky na ochranu životního prostředí travních porostů. V dnešní době má každý rok každá osoba ve vesnici dotaci na travnaté porosty minimálně 15.000 yuanů a maximálně 37.000 yuanů, kromě toho má každá osoba také dotaci na chudobný život 5.600 yuanů a každá rodina dotaci na palivo 3.000 yuanů. Není třeba se bát o život a lidé se postupně přizpůsobují rytmu městského rozvoje. Někteří mladí vesničané využili své dovednosti k zahájení podnikání ve městech.

Pengcuocairang (Pcheng-cchuo-cchaj-žang), který začal žít se svou rodinou ve vesnici Changjiangyuan ve věku 15 let, otevřel na začátku letošního roku rodinnou restauraci v tibetském stylu v centru města Geermu. Nyní ve vesnici Changjiangyuan přichází do města stále víc mladých lidí, jako je Pengcuocairang, a děti, které vyrostly ve vesnici Changjiangyuan, začaly dostávat základní vzdělání, které nabízí stejné podmínky jako městské školy. Ve srovnání s dospělými je evidentní, že se děti do města začleňují snadněji, a často jsou největšími příjemci výhod přemístění.

Nejpraktičtější pro vymanění se z chudoby je vzdělání

Aby mohla příští generace získat lepší vzdělání, shromáždila Národnostní škola v Changjiangyuan vynikající učitele, a Sonanji (Suo-nan-ťi) je jedním z nich. Suonanji se narodil v pastevecké rodině, když byl dítě, chodil do základní školy Wanquan (Wan-čchüan) v Tanggulashan. Tato škola byla založena v srpnu roku 1958. Tato 62letá škola prošla osmi fázemi, škola na koni, kočovná škola, škola ve stanu, škola komuny, základní škola Naděje až po současnou podobu. A tady Suonanji strávil většinu svého života od studenta k učiteli.

Tato škola se nachází v samém centru vesnice Changjiangyuan a počet studentů nyní dosáhl 707. Na venkovskou základní školu je rozsah této školy již poměrně velký. Vzhledem k neustálému zlepšování podmínek sem posílá své děti mnoho rodičů z pastevních oblastí a škola také přidala kulturní kurzy, které studentům umožňují plně porozumět národní kultuře. Pro pastevce, kteří se přestěhovali z různých míst, je nejpraktičtější způsob, jak se zbavit chudoby, dát své příští generaci dobré vzdělání, aby šla ven a navázala kontakt s rozsáhlejším světem.

Ochrana pramenů řeky Jang-c'

Pro lidi, kteří se sem přestěhovali od řeky Tuotuo, stále v jejich krvi proudí tradiční kultura travnatých porostů a vzpomínky na životy pastevců se často objevují v jejich snech. I když jsou v nové vesnici, stále se pravidelně vracejí na místo, kde kdysi žili, aby ho chránili. Ten kousek zelené vody a zelené kopce. Téměř každá rodina ve vesnici Changjiangyuan má správce travních porostů, který jednou měsíčně chodí hluboko do oblasti řeky Tuotuo, aby hlídal vysokohorské travní porosty, kde je pastva zakázána déle než deset let, a uklízel odpadky podél řeky Tuotuo a dálnice. Od roku 2013 vláda každoročně vydává správcům travních porostů dotace 21.600 yuanů.

Ve vesnici Yaogai (Jao-kaj) na nejvzdálenější hranici městečka Tanggulashan je kromě úklidu odpadků také důležitá povinnost správců pastvin hlídání hranice a bránění míru travních porostů. Dang Zheng (Tang Čeng), vedoucí vesnice Yaogai, je člen starší generace pastevců ve vesnici a tyto pastviny chrání už po dobu více než 30 let. Každá hlídka v horách trvá tři až čtyři dny, nebo až týden, jíst ve větru a přenocovávat venku je běžné. Ale vesničané se nikdy necítili zahořklí a považují to za odpovědnost. V dnešní době se výrazně zlepšila vegetace travních porostů, lépe se zachovaly řeky a výrazně vzrostl počet divokých zvířat. Starý vedoucí Genggananjie se sem jednou vrátil a poté, co viděl zdejší zlepšení, řekl, že jejich úsilí stálo za to.

Pro vesnici Changjiangyuan byl krátkodobý cíl vymanit se z chudoby již dávno dosažen a vesničané se snaží rozvíjet řadu průmyslových odvětví a směřují k lepšímu životu. Vzácné je to, že nezapomněli na své původní záměry. Odešli z domova, aby navždy chránili svůj domov a pramen řeky Jang-c'. Všechna rozloučení jsou pro lepší opětovné setkání.

(Sve)