Čína a ČR chrání společnou vzpomínku na mír

V letošním roce si připomínáme 75. výročí vítězství čínské lidové války proti japonské agresi a také světové protifašistické války. Čínská válka proti japonské agresi je důležitou součástí světové antifašistické války, která získala podporu antifašistů z celého světa. Dva čeští lékaři z Mezinárodního lékařského týmu pro Čínu významně přispěli k čínské válce. Současně čeští vědci na začátku války proti Japonsku představili a propagovali mezinárodnímu společenství tehdejší sociální podmínky Číny, čímž podpořili chápání západních zemí ohledně Číny. Jejich činy se staly společnou vzpomínkou Číny a České republiky k ochraně míru.

Čeští lékaři pomáhající v čínské válce proti japonské agresi

Během protijaponské války přišlo do Číny mnoho mezinárodních přátel, aby spolupracovali s čínským lidem a přispěli k poražení japonských útočníků. Známí zahraniční přátelé jako Edgar Snow, Anna Louise Strong a Agnes Smedley, kteří hlásili a psali mnoho článků o čínské válce odporu a hráli důležitou roli při šíření informací o situaci čínské války odporu pro mezinárodní společenství. Některé země kromě toho vyslaly na pomoc Číně lékařské týmy, mezi nimiž byli Henry Norman Bethune z Kanady a Dwarkanath S. Kotnis z Indie, kteří dokonce položili svůj drahocenný život v čínské válce odporu. V té době skupina mezinárodních lékařských týmů složená z protifašistických bojovníků z evropských zemí také nesmazatelně přispěla k vítězství Číny ve válce odporu proti Japonsku.

Tito členové evropského týmu lékařské pomoci v Číně se zúčastnili španělské občanské války, a používali španělštinu jako komunikační jazyk, takže se souhrnně označují jako „španělští lékaři“. Po občanské válce dorazili za pomoci britského lékařského výboru pro Čínu a norského Červeného kříže do Číny ve dvou skupinách od konce roku 1939 do začátku roku 1940, nakonec dorazili k průsmyku Tuyunguan (Tchu-jün-kuan) v čínském městě Guiyang (Kuej-jang). V té době to bylo hlavní sídlo čínského Červeného kříže. Během šesti let v průsmyku Tuyunguan překonali všechny potíže a těžkosti během protijaponské války a žili a spolupracovali s čínským lidem.

Evropský lékařský záchranný tým v Číně se skládal z lékařů ze 16 evropských zemí. Mezi jejich hlavní úkoly patřila přeprava zdravotnického materiálu, ošetřování zraněných a výcvik čínského zdravotnického personálu. Byli také posláni do různých válečných zón, aby tam během války pracovali na frontě. Mezi nimi byli dva lékaři z České republiky, František Kriegel (čínské jméno Ke Lige) a Bedřich Kisch (čínské jméno Ji Ruide). Kriegel sloužil jako konzultant a instruktor zdravotnických služeb pro oddělení a Kirsch byl chirurg.

Na konci roku 1941, kdy Japonsko zaútočilo na jihovýchodní Asii, spěchala většina lékařů z lékařského záchranného týmu na přední linii v provincii Yunnanu (Jün-nan), kde v té době působil Kriegel jako kapitán lékařského týmu. Po vypuknutí války v Pacifiku v roce 1943 bylo na bojiště v Myanmaru a Indii odesláno 10 členů lékařského týmu, včetně Kriegela a Kische. Kvůli vynikajícím lékařským dovednostem byl Kriegel mnohokrát předmětem rozhovorů válečných reportérů. V říjnu 1944 mu byla udělena medaile za vynikající profesionální znalosti a hrdinské odhodlání na bojišti v Myanmaru. V roce 1944 dokumentární článek v Sobotním večerním příspěvku Spojených států popsal Kriegelovo úsilí o záchranu zraněných Číňanů a jeho hluboké city k čínským vojákům: „Umí mluvit pěti jazyky, včetně čínštiny. Plukovník Brown si myslí, že Kriegel je jedním z nejodvážnějších mužů, které zná. Vždy sleduje tank a zachrání zraněné v dešti kulek. V jedné bitvě zachránil na bojišti plném střelného prachu 46 čínských vojáků.“

V roce 2018 vytvořil český scenárista Vladislav Kučík na základě skutků českých lékařů, kteří pomáhali Číně během války odporu proti Japonsku, knihu „Čína, má láska“. V této knize napsal: Tato kniha je věnována všem mezinárodním lékařům, včetně českých lékařů, kteří se účastnili brutálního boje Číny proti japonským útočníkům.

Na památku významných příspěvků, kterými tito mezinárodní bojovníci přispěli k vítězství čínské protijaponské války, postavilo město Guiyang v roce 1985 na místě původního záchranného týmu v Tuyunguan pomník z bílého mramoru. Na přední straně pomníku je nápis v čínštině a angličtině: „S cílem podpořit čínskou válku odporu proti Japonsku vytvořil Londýnský zdravotnický tým na pomoc Číně lékařský tým, a přijel do Guiyangu v roce 1939, aby přispěl k boji čínského lidu proti japonským útočníkům. Nikdy nezapomeneme.” Členové mezinárodního zdravotnického týmu, včetně dvou českých lékařů, nezištně přispěli svými životy a krví k vítězství Číny ve válce odporu a jejich zásluhy budou zaznamenány ve slavné historii čínského lidu.

Dvě české knihy o Číně během protijaponské války

Kulturní výměna a vzájemné učení mezi Čínou a Českou republikou mají dlouhou historii. Osm misionářů, kteří přišli do Číny od 17. do 18. století, pocházelo z Čech, z nichž nejznámější byl český sinolog a vědec Karel Slavíček. Karel Slavíček kázal v Číně v letech 1716-1735. Během tohoto období se věnoval studiu sinologie a čínské tradiční kultury a zasílal dopisy o čínských zvycích zpátky do Evropy. Pozdější generace na základě toho sestavily a vydaly knihu „Dopisy z Číny“, která nejen otevřela most čínsko-české kulturní výměny, ale také otevřela okno spojující asijské a evropské civilizace.

Během protijaponské války vydali dva čeští vědci dvě knihy o Číně, kde vyjádřili sympatie dělnickým masám v Číně a podporu čínskému lidu v protijaponské válce. Jedním z nich je Jaroslav Průšek, zakladatel pražské sinologické školy. V roce 1936 před svou smrtí, napsal Lu Xun (Lu Sün) v Předmluvě k českému překladu knihy „Výkřik“: „Naše dvě země mají různá etnika, jsou geograficky vzdálené a málo komunikují, ale rozumíme si a přistupujeme k sobě navzájem.“ Jaroslav Průšek přeložil knihu Výkřik do češtiny ve 20. století. Jaroslav Průšek se celý život věnoval překládání a propagaci čínské literatury, zejména obdivoval Lu Xuna, a oba si často vyměňovali dopisy. Průšek přišel do Číny v roce 1932 a v roce 1940 vydal knihu Sestra moje Čína. Kniha se dotýká všech úrovní a oblastí tehdejší čínské ekonomiky a společnosti a odhaluje autorovu lásku a starost o Čínu v té době. Průšek také ukázal světu sociální situaci v Číně a předvídal, že katastrofami sužovanou Čínu čekají hluboké sociální změny. Řekl, že Čína je sestrou České republiky, byl z toho nadšený, zklamaný a smutný, ale nikdy nezůstal lhostejný.

Druhým je český literární spisovatel Egon Erwin Kisch. V roce 1932 přijel Egon Erwin Kisch do Číny a v roce 1933 vydal v němčině soubor reportáží „Tajná Čína“ a představil západním čtenářům společenský život a znalosti Číny. Během svého pobytu v Šanghaji Kische srdečně přijal Lu Xun a poskytl mu spoustu materiálů k napsání knihy „Tajná Čína“.

Tato kniha měla nejen hluboký dopad na rozvoj čínské reportáže, ale také učinila z Kische dobrého přítele čínského lidu a je považován za respektovaného proletářského spisovatele, jako je Gorky. V roce 1977 u příležitosti 70. výročí narození Kische, předseda Asociace čínských spisovatelů Mao Dun (Mao Tun) řekl: Kisch má nekonečné sympatie k čínskému lidu. Nikdy v minulosti nezapomeneme na žádného z našich přátel.

Po skončení války v říjnu roku 1946 byla česká zubařka Magda Lena Robitscheová vyslána do Číny Úřadem OSN pro pomoc a rehabilitaci (UNRRA) a dobrovolně přijela do Yan'anu (Jen-an). Ještě v Praze četla knihu „Tajná Čína“. Během jednoho roku práce v mezinárodní mírové nemocnici Bethune, byla známá jako doktorka Luo a navázala hluboké přátelství s vůdci Komunistické strany Číny, jako jsou Mao Zedong (Mao Ce-tung), Zhou Enlai (Čou En-laj) a Zhu De (Ču Te). Po založení Nové Číny udržovala korespondenci s premiérem Zhou Enlaiem.

Jak napsal premiér Zhou Enlai ve svém dopise Robitscheové v roce 1953, nikdy nezapomeneme na mezinárodní přátele, kteří nám pomohli v těžkých letech války, ani čínský lid nezapomene.