Lidové museum v domě pana Ghuzabdula Aihmeta

Zelenou a svěží vinnou révu lze vidět všude v domě starého muže Ghuzabdula Aihmeta, který bydlí ve vesnici Wutamu v okresu Ruoqiang (Žuo-čchiang) v mongolské autonomní prefektuře Bayingolu v čínské Ujgurské autonomní oblasti Xinjiang (Sin-ťiang). Vesnice je oáza obklopená pouští.

Po vstupu do prostorného nádvoří v domě pana Ghuzabdula Aihmeta člověk cítí, že jeho dům se moc neliší od domů ostatních sousedů. Ale teprve až se dostane do jeho lidového muzea, návštěvník pocítí, že je tu něco zvláštního.

Když stojí v muzeu, člověk si připadá jako v časoprostorové chodbě: na jedné straně je jižní Xinjiang před desítkami let, na druhé straně je současná bohatá vesnice.

Dřevěné umyvadlo, olejová lampa, bronzový hrnec na vodu, televizor o velikosti ubrousků ... Čtyři pokoje v domě pana Ghuzabdula Aihmeta jsou plné domácích potřeb, výrobních nástrojů a kulturních a denních potřeb z doby před několika desítkami let.

59letý Ghuzabdul Aihmet se v minulosti zabýval kulturními pracemi ve vesnici, za poslední desetiletí nasbíral stovky starých předmětů. Později utratil téměř 200 tisíců yuanů za to, aby si doma postavil toto malé lidové muzeum. Po otevření tohoto muzea pro veřejnost v květnu 2017 ho navštívilo již více než 3.000 lidí z různých kruhů společenství.

Ghuzabdul Aihmet si stále pamatuje těžký život v dětství, v té době lidé žili v hliněných domech a spali na kanzích (kchang, je vyhřívaná spací plošina z nepálených cihel), a nudle mohli jíst jen jednou týdně. Připravené naany (naan, druh plochého chleba, je základní jídlo ujgurské a kazašské národnosti) musely být zavěšeny, protože jinak by je snědly myši...

„Chci ukázat život v minulosti, aby mladí lidé v současné době věděli, k jakým změnám došlo. Dobré dny se nevybírají pro nic!" řekl pan Ghuzabdul Aihmet.

23letý student z místní vysoké školy Iskar Aihmet minulý rok během letních prázdnin navštívil muzeum v domě pana Ghuzabdula Aihmeta.

"Některé z těchto věcí jsem viděl, když jsem byl dítě, a teď, když se na ně dívám znovu, připadá mi to jako z jiného světa."

Kromě starých předmětů lze v muzeu vidět sbírku obrazů od pana Ghuzabdula Aihmeta, který od dětství rád maluje akvarely. Na začátku období reformy a otevírání se světu v Číně v 80. až 90. letech minulého století pracoval pan Ghuzabdul Aihmet 6 let jako filmový promítač a během této doby maloval mnoho filmových plakátů. Pak maloval především obrazy věnované místní zemědělské výrobě a lidovým zvykům v okresu Ruoqiang. Tyto akvarelové obrazy plné osobního stylu a místních charakteristik dodávají muzeu jinou barvu.

Od roku 2001 se červené datle staly novým tématem díla pana Ghuzabdula, od výsadby po správu, sklizeň a prodej... pomocí štětce namaloval celý průmyslový řetězec produkce datlí.

Díky vynikajícím světelným a tepelným podmínkám a hlubokému průmyslovému pěstování je nyní okres Ruoqiang v Číně známým rodným místem červených datlí a průmysl červených datlí se skutečně stal místním zdrojem peněz. Roční čistý průměrný příjem jednoho farmáře a pastevce v kraji se zvýšil z více než 2.200 yuanů v roce 2001 na více než 33 tisíc yuanů v roce 2019, více než 70 % ročního čistého příjmu místních lidí přináší průmysl červených datlí.

Pan Ghuzabdul Aihmet je nejvíce hrdý na obraz Zlatý strom, na které stojí pod datlovým stromem zemědělec a jeho dcera, z obrovské červené datle teče zlato, na obraze jsou také nové domy a auta farmářů a pastevců, a místní páry se vydávají na turistickou cestu ven...

Tá