Zázrak vývoje zeleniny na „střeše světa“

„V tehdejší době vesničané neznali mnoho zeleniny. Rajčata se změnila ze zelených na červená, což vesničany šokovalo, a utíkali se mně zeptat, co mají dělat...“ smál se pan Zhang (Čang), když zmínil tento zajímavý příběh před 20 lety.

Pan Zhang se jmenuje Zhang Jiming (Čang Ťi-ming). Učí pěstování zeleniny v Tibetu už 20 let a je svědkem rychlého rozvoje tibetského zeleninového průmyslu.

Zelenina byla v Tibetu kdysi po dlouhou dobu vzácná věc. V minulosti ji mohlo jíst jen několik šlechticů vyšší třídy. V té době se v jednotlivých městech, jako jsou Lhasa a Šigatse sporadicky pěstovaly jen ředkvičky, brambory a dalších několik odrůd zeleniny. I před více než 20 lety byl v Tibetu stále vážný nedostatek zeleniny, která tam byla přepravována z dalších míst. Mnoho lidí si s sebou vezlo zeleninu, když se vraceli z dovolené ve vnitrozemí. V té době se v Tibetu říkalo, že „zelenina je dražší než maso“.

V roce 1998 navrhly kádry z města Jinan (Ťi-nan) v provincii Shandong (Šan-tung), který podporoval rozvoj okresu Bailang (Paj-lang) pod vedením Šigatse, aby okres Bailang zavedl pokročilou technologii zeleninového průmyslu z Shandongu a prozkoumal vývoj zeleninového průmyslu na vysočině v Bailang. O dva roky později přišli do Tibetu Zhang Jiming a skupina zeleninových techniků.

„Na začátku nebyla elektřina a neuměl jsem zdejší jazyk, navíc lidé neschvalovali pěstování zeleniny.“ Pan Zhang se nejednou dokonce chtěl vrátit domů, ale rozhodl se zůstat. Jezdil na kole do každého domu a učili vesničany, jak pěstovat a vysazovat sazenice...

Pan Zhang si vzpomněl, „Musel jsem je učit i to, jak postavit stánek a prodávat zeleninu, jak ji vážit.“

Tímto způsobem má Lao Zhang v místní oblasti stále více učňů a pěstování zeleniny v Bailangu je čím dále tím rozsáhlejší. V současné době už Bailang vybudoval národní standardní demonstrační zónu pro produkci zeleniny a staví průmyslový park s ovocem a zeleninou o rozloze více než 600 hektarů.

Kromě Bailangu, rozvoj zeleninového průmyslu v odlehlejších oblastech, jako jsou Ali a Nagqu, je také prosperující. V roce 2019 dosáhla plocha pěstování zeleniny v Tibetu 26.000 hektarů a produkce dosáhla 970.000 tun. Míra soběstačnosti zeleniny ve velkých městech v létě a na podzim dosáhla více než 85 % a to v zimě a na jaře je také kolem 65 %.

Minulý měsíc reportér přišel na farmářský trh na ulici Keji (Kche-ťi) ve městě Šigatse. Je zde vidět téměř veškerá zelenina, která je vidět ve vnitrozemí. Ředkvičky jsou 4 yuany za kilogram, cuketa je 3 yuany za kilogram a zelí je 2 yuany za kilogram... Zdejší obyvatelé mohou jíst čerstvou zeleninu s dobrou kvalitou a nízkou cenou.

„V minulosti zdejší vesničané nikdy neviděli i nejběžnější okurky a rajčata, natož aby je jedli. Nyní si lidé zvykají jíst zeleninu a mají stále více způsobů vaření,“ řekl Bianbadunzhu (Pien-pa-tun-ču), 73letý tajemník pobočky KS Číny vesnice Pengcang (Pcheng-cchang) v okrese Bailang. V jejich vesnici se zrodil první zeleninový skleník. Bianbadunzhu se ujal vedení v pěstování zeleniny pod vedením Zhang Jiminga a učinil svou zaostalou vesnici rozvinutou.

Statistické údaje ukazují, že průměrná délka života Tibeťanů se zvýšila z 35,5 roku v minulosti na současných 70,6 let. Obecně se věří, že kromě zlepšení zdravotního stavu a zlepšení systému sociálního zabezpečení je nezbytná i pravidelná konzumace zeleniny a zlepšení struktury stravy. Bianbadunzhu uvedl, „Ve vesnici je nyní více než 40 starých lidí nad 60 let a jednomu z nich je více než 90 let.“

Zeleninový průmysl je také důležitým výchozím bodem pro zmírnění chudoby v Tibetu. Jen v okrese Bailang se více než 4.000 lidí vymanilo z chudoby díky zvýšení příjmů z průmyslu s ovocem a zeleninou. Bailang se stává inovační základnou a exportní základnou technologií pro pěstování ovoce a zeleniny na náhorní plošině.

„Neexistuje zde žádný průmysl. Čistý vzduch, půda a voda jsou vzácné a dobré zdroje. Vysoká nadmořská výška, chladné klimatické podmínky a velký teplotní rozdíl mezi dnem a nocí lze díky vědě a technologii proměnit na výhody vývoje.“ Meng Deli (Meng Te-li), generální ředitel firmy pro vědu a technologii zemědělství a chovu dobytka Zhongnong Shengyu (Čung-nung Šeng-jü) z provincie Shandong, vzal z talíře okurku, „Ochutnejte to, ovoce a zelenina z našeho skleníku mají vysoký obsah sušiny a chutnají skvěle.“

„Doufáme, že lidé doma i v zahraničí budou mít možnost jíst kvalitní ovoce a zeleninu ze zasněžené náhorní plošiny,“ řekl Men Deli ambiciózně.

(Sve)