Venkovští senioři opuštění v procesu rychlé urbanizace

Oficiální údaje Číny ukazují, že na konci roku 2019 žilo 254 milionů lidí ve věku 60 let a více, což představuje 18,1 procenta z celkového počtu obyvatel, zatímco více než 60 procent z nich je ve venkovských oblastech a asi 30,77 procent z nich žije osamoceně.

Jelikož velké množství venkovských mladých a pracujících středního věku vstoupilo do města během rychlé masové urbanizace Číny, byla ve vládní agendě zdůrazněna otázka, kdo se bude starat o seniory ponechané ve venkovských oblastech.

Ve venkovských oblastech je schopnost členů rodiny postarat se o staré lidi velmi slabá, protože nemají dostatek peněz. A důchodové, lékařské a ošetřovatelské služby ve venkovských oblastech zdaleka nestačí, což je pro čínskou vládu těžkou zkouškou, řekla novinářům Wang Jiexiu (Wang Ťie-siou), ředitelka Centra pro výzkum politiky ministerstva pro občanské záležitosti.

Tradičně jsou to děti, které jsou odpovědné za své staré rodiče. V posledních desetiletích však změna struktury rodiny a pohybu obyvatelstva přinesly vážné výzvy.

V důsledku politiky „jednoho dítěte“ v 80. letech minulého století se zvýšil tlak na pracující dospělé, aby se postarali o stárnoucí populaci, přičemž míra závislosti (poměr starších lidí k mladším lidem) vzrostla na 38 procent. To znamená, že 2,6 pracujících dospělých se musí postarat o jednoho staršího v zemi. Ale jak se mladí stěhují hromadně do měst, jejich rodiče často zůstávají ve svých venkovských domovech, mnoho seniorů bydlí sami.

„Mnoho seniorů ve venkovských oblastech má až dvě děti a jejich děti je opustí a přestěhují se do měst. Ale mnoho starších se nemůže přestěhovat do města se svými dětmi, protože současný systém zdravotní péče na různých místech funguje samostatně. Bez lékařské péče ve městě bude břemeno ošetřování rodičů pro děti opravdu těžké. Kromě toho ani tito senioři z venkovských oblastí nemají důchody. To jsou všechno velmi závažné problémy,“ řekl Nie Riming (Nie Ž´-ming), výzkumný pracovník na Šanghajském institutu financí a práva.

Tento fenomén podle odborníků nejenže mnohé přivedl do chudoby, když ztratili schopnost pracovat, ale negativně ovlivnil také čínské zemědělství.

Uvádí se, že průměrný věk dělníků zabývajících se zemědělskou výrobou v Číně je více než 50 let, což má za následek zvýšené opouštění zemědělské půdy a pokles produktivity zemědělství. Kromě toho je schopnost těchto starších zemědělců získávat znalosti o nových technologiích a nových nástrojích velmi omezená, což brání modernizaci a rozvoji zemědělského průmyslu.

Oficiální údaje předpovídají, že v roce 2022 vstoupí Čína do „staré společnosti“, kde podíl stárnoucí populace přesahuje 14 procent. Ve srovnání s ostatními rozvinutými zeměmi je rychlost stárnutí Číny na rychlé cestě.

K dosažení tohoto bodu to trvalo Francii a Švédsku - nejstarším rozvinutým zemím, které vstoupily do fáze staré společnosti – odděleně 115 let a 85 let, zatímco přechod Číny ze „stárnoucí společnosti“ (podíl stárnoucí populace přesahuje sedm procent) do „staré společnost“ trvá jen 22 let.

Zhu Xiaolian (Ču Siao-lien), výzkumník Střediska pro výzkum rozvoje Státní rady, uvedl, že když rozvinuté země vstoupily do stárnoucí společnosti, dosáhlo HDP na obyvatele 5.000–10 tisíc amerických dolarů, zatímco HDP na obyvatele v Číně činilo méně než 1.000 amerických dolarů, když Čína vstoupila do stárnoucí společnosti v roce 1999, což znamená, že Číňané, zejména populace ve venkovských oblastech, zestárnou mnohem dříve, než zbohatnou.

„Všichni, zejména tvůrci politik, by měli mít na paměti, že jsme všichni na cestě stárnutí. V následujících pěti až patnácti letech by tedy úředníci měli vzít tento problém do své tvorby politiky na nejvyšší úrovni a dát více finanční podpory a zdrojů do venkovských oblastí, aby zajistili jejich štěstí a pocit bezpečí,“ uvedl Lu Huajie (Lu Chua-ťie), profesor sociologie na Pekingské univerzitě, a dodal, že vláda by měla změnit svůj tradiční způsob v důchodovém systému, tj. že přikládá více důležitosti městům než venkovu. (Kl)