Příběh pastevce Dunduo v Qiangtangu

Vesnice Kouqiu v okresu Xinji se nachází na pastvinách Qiangtang v severním Tibetu v nadmořské výšce více než 5.000 metrů. Předkové místních pastevců žili po celé generace u vody a trávy a spoléhali na jídlo z přírody. Oproti tibetskému významu „shromažďování bohatství“ ve vesnici Kouqiu je zde přirozené prostředí ve skutečnosti extrémně obtížné. Kvůli extrémnímu chladu a nedostatku kyslíku zde nemohou růst stromy a ani tráva nevyroste vysoká.

36letý pastevec Dunduo žije od dětství ve vesnici Kouqiu. Ve věku 17 let spolu se svým otcem přijel do Lhasy a na další místa k podnikání. Vzali hovězí a skopové maso, vlnu, mléčné výrobky a další zemědělské a živočišné produkty ze své rodné vesnice k prodeji ve městě a pak velkoobchodně nakoupili některé denní potřeby a odvezli je k prodeji zpět do okresu Xinji. Díky hbitosti v oblasti podnikání se život Dundua v posledních letech stále zlepšoval. Dunduo viděl, že vývoj Lhasy se také každým dnem mění, ale jeho rodná vesnice – Kouqiu se moc nezměnila a stále více a více vesničanů opustilo domov a hledalo lepší práci ve velkých městech pro vyšší příjmy. Po mnoha letech putování venku měl Dunduo nápad se vrátit domů a začít tam podnikat.Vesnice Kouqiu se nachází v hlavní oblasti přírodní rezervace Namco. Má vysokou nadmořskou výšku, špatné klima a křehké ekologické prostředí. K dispozici jsou tři přírodní vesnice, 140 domácností a 610 lidí. Mladí lidé se nechtějí vracet, když odejdou pryč. Kromě toho se v posledních letech živočišná populace z hlediska rovnováhy lidí, trávy a hospodářských zvířat snižuje. Většina rodin má jen tucet jaků a je zdůrazněna nevýhoda jediného odvětví. Dunduo uvedl, že nyní mnoho mladých lidí odešlo ven do školy. Po návratu se obecně nebudou zabývat chovem zvířat. Mladí lidé chodí do práce, ale starší se o ně nemohou starat. Pokud to bude dál pokračovat, nebudou žádní pastevci. Vrátil jsem se, abych předal chov zvířat. „Chtěl bych tradiční způsob chovu zvířat změnit prostřednictvím velkochovu,“ uvedl Dunduo.

V roce 2016 se Dunduo rozloučil s Lhasou a vrátil se do své rodné vesnice Kouqiu spolu se svými znalostmi, které se naučil ve velkém městě. Byl zvolen předsedou vesnického výboru při všeobecných volbách jeho vesnice. S cílem přimět vesničany, aby zvýšili své příjmy a zbohatli, Dunduo zřídil ve vesnici Shuqiu družstvo pro zmírnění chudoby a plánuje si na chov jaků půjčit téměř 2 miliony yuanů. Místní vláda se dozvěděla o myšlence vesnického výboru Kouqiu, na jedné straně poskytla finanční podporu a na druhé straně navrhla, aby Dunduo zavedl chov nových plemen jaků Pari. Dunduo řekl novináři, že akademie zemědělských věd autonomní oblasti Tibet předtím úspěšně zavedla chov jaků Pari v městečku Xinji. Ve srovnání s místním jakem produkuje jak Pari více mléka a může mít telata každý rok. Místní jak má telata jen každé dva až tři roky.

V únoru 2017 bylo založeno družstvo pro zmírnění chudoby ve vesnici Kouqiu a předsedou byl zvolen Dunduo. V tomto roce představilo zmíněné družstvo 340 krav Pari a místní vesničané také převzali iniciativu k nákupu 303 jaků, celkem 643 jaků, a zavedli centralizovaný chov, porážku a centralizovaný prodej. Do konce roku mělo družstvo 74 nových telat. Dunduo uvedl, že rozsah chovu téměř 900 jaků vedl k dlouhodobému zaměstnání 26 lidí s měsíčním platem vyšším než 2.000 yuanů. V roce 2018 dosáhlo družstvo celkový příjem 580 tisíc yuanů a mzdy zaměstnanců 380 tisíc yuanů. Příjmy chudých domácností činily 95 tisíc čínských yuanů. V roce 2019 činily mzdy zaměstnanců 400 tisíc yuanů a dividendy pro celou vesnici dosáhly 110 tisíc yuanů.

V pastoračních oblastech Tibetu znamená nemít jaka chudobu pro domácnosti. V dnešní době chudé domácnosti bez jaků dosáhly místní zaměstnanosti v družstvech pro zmírnění chudoby. Některé z nich jsou odpovědné za pastvu, jiné za dojení, některé za produkci mléčných výrobků a některé za prodej. Rozdíl je v tom, že vesničané nyní mají měsíční plat vyšší než 2.000 yuanů a na konci roku budou mít také dividendy z družstva.