Také jste psali ve škole čínským kuličkovým perem?

Také jste psali ve škole čínským kuličkovým perem?

Nebo ještě klasickým plnícím perem?

Chudáci leváci! Měli se psaním problémy – čerstvě napsaný řádek se rozmazával a používání kuličkového pera se ukázalo být řešením. Kdo psal čínou a měl digitálky, ten něco zkrátka znamenal!

Elegantní pero mělo jednobarevné, zpravidla černé nebo zelené barvy, plastové tělo se snadno vyměnitelnou velkoobsahovou náplní o šířce stopy 0,5 mm, u hrotu se lesklo ve zlaté barvě ozdobné véčko. Nedílnou součástí bylo pěkně opracované kovové nasazovací víčko stříbřité nebo zlaté barvy.

Vynález pera byl při tom dílem náhody. Propisku poprvé sestavil maďarský novinář židovského původu s argentinskými kořeny Láśzló József Bíró; pracoval tehdy jako editor v malé redakci a všiml si, že inkoust používaný při tisku novin schne rychleji a nezanechává skvrny jako obyčejná tužka. Jako malý kluk si všiml, že dětská kulička, která proletí kaluží, za sebou zanechává stopu. Jako starší nahradil pomyslnou dětskou kuličku kuličkovým ložiskem, které umístil uvnitř na konec pouzdra a zajistil její plynulou rotaci; kulička se při doteku s papírem začala otáčet, umožňovala pravidelné odebírání náplně ze zásobníku a jeho přenos na plochu.

Prototyp poprvé předvedl v roce 1931 na mezinárodním veletrhu v Budapešti.

Podobný nápad měl i pražský inženýr Václav Klimeš s československým patentem z roku 1935.

Princip kuličkového pera je ovšem staršího data, koncem 19. století jej objevil Američan John Loud při značení kůže jakýmsi předchůdcem kuličkového mechanismu.

Nespornou výhodou propisky je, že se při psaní přes kopírovací papír dá text protlačit, propiska po sobě zanechává trvalý (tedy nevygumovatelný) záznam, zatímco text do té doby používané obyčejné příp. inkoustové tužky se mohl vymazat. Tato vlastnost je paradoxně jedním z aktuálních sporů v amerických prezidentských volbách, kde ve státě Arizona kandidát na amerického prezidenta Joe Biden vyhrál o pouhých 0,19 % nad stávajícím prezidentem Donaldem Trumpem. Při přepočítávání volebních hlasů se prý totiž ukázalo, že zaměstnanci voleb pobízeli voliče, kteří se dostavili k volbám osobně, aby volební lístky vyplňovali fixem místo kuličkovým perem a to výhradně černé barvy, jak to nařizuje předpis - plstěné pero totiž skener téměř nevidí, vznikala tak prázdná místa, která mohla být dovyplněna podle libosti.

Bíró opustil rodné Maďarsko v roce 1938, výrobek si nechal v Paříži patentovat a s bratrem chemikem Györgyem se přestěhoval do Argentiny, kde založili společnost Biro Pens of Argentina a své pero dále precizovali. Patent odkoupila i Britská vláda, pero začali používat letci Královského letectva i ve vysokých nadmořských výškách bez rozlévání inkoustu, začala je používat i americká státní správa.

Po druhé světové válce se začal věhlas kuličkového pera šířit světem – propiska přitom ze začátku nebyla vůbec levná, americký podnikatel Milton Reynolds za ni chtěl v roce 1945 dvanáct a půl dolaru, za což se tenkrát daly pořídit čtyři košile nebo 300 litrů benzínu, za cenu pěti kuličkových per se dal v Americe pronajmout dům na celý měsíc.

O další rozvoj se zasadila třeba známá firma Parker, francouzský baron Marcel Bich jej vylepšil a trh v 50. letech minulého století zaplavil levnými a spolehlivými propiskami. Další zlevnění a masové využití k nám přišlo z Číny, odkud se pero exportuje již půl století.

Kuličkové pero sehrálo svou úlohu i při vesmírných misích amerických a sovětských kosmonautů: traduje se, že zatímco NASA investovala do programu vývoje spolehlivého psacího instrumentu milion dolarů, Sověti používali obyčejné tužky. V letech 1965 a 1966 testovala NASA mikrotužky nové generace, dnes je můžete koupit za pár korun, ale tenkrát stála jedna neuvěřitelných 120 dolarů. Pero muselo psát i v nulové gravitaci, přežít silné výkyvy teplot, náplň měla spíše gelovou konzistenci a až třením měnila skupenství na tekutinu.

Dnes můžeme vybírat ze tří základních druhů per: plnicích, kuličkových a keramických, které doplňuje kaligrafické pero vycházející z prvků čínského písma.

V době, kdy píšeme texty téměř výhradně na počítači a perem či propiskou se tak maximálně podepíšeme, představuje kvalitní výrobek z Číny se zlatým víčkem a nezaměnitelnou špičkou u hrotu, vhodný vánoční dárek. A Vánoce se blíží – potěšte své blízké nákupem vkusného pera, které může pocházet právě z Číny!

Na závěr vzpomeňme třeba na chilský incident Václava Klause v roli prezidenta České republiky, kdy v přímém televizním přenosu přemístil protokolární pero z pouzdra na stole do kapsy svého saka. Jednalo se o umělecký výrobek z dílny chilských šperkařů z modrého polodrahokamu vyzdobený rytinami v hodnotě 20 000 chilských pesos.

László Bíró zemřel ve věku 86 let a byl ve svých vynálezech aktivní až do své smrti; ale vynálezu kuličkového pera si však vážil ze všech svých počinů nejvíce. Krátce před smrtí uvedl: „Moje hračka přinesla Argentině 36 milionů dolarů. A to jsou peníze získané ne prodejem produktů zdejší země, ale díky chytrým hlavám. V den jeho narozenin, 29. září, se slaví v Argentině Den vynálezců.