Zaměstnanost mění životy místních obyvatel Xinjiangu

Tursonnissar Ali z okresu Hotan v Ujgurské autonomní oblasti Xinjiang (Sin-ťiang), si již zvykla na každodenní 15minutovou jízdu na skútru ze své vesnice na okraji pouště Taklimakan, aby se dostala do továrny na oděvy, kde pracuje.

Tato 26letá žena uvedla, že musí tvrdě pracovat, aby si udržela svůj post v továrně, protože existuje dlouhý čekací seznam lidí z okolních vesnic, kteří zde chtějí dostat práci. Ještě důležitější je, že věří, že její dobrý výkon jí může zajistit lépe placenou manažerskou pozici.

Předtím, než byla továrna postavena v prosinci 2018, byla lokalita součástí druhé největší pouště na světě, uvedla Tursonnissar.

„Kvůli poušti máme pouze velmi omezenou zemědělskou půdu a snažili jsme se najít jiné způsoby, jak zlepšit naše životy. Nyní tato továrna postavená na malé ploše pouště poskytla vesničanům jako já mnoho pracovních míst,“ řekla. „Kdo by řekl ne novým příležitostem na dosah ruky?“

V posledních letech se Xinjiang zaměřuje na oblasti extrémní chudoby a klíčové skupiny, které mají potíže s hledáním práce. Podle Bílé knihy o zaměstnanosti a pracovních právech v Xinjiangu, kterou vydala Informační kancelář Státní rady v září roku 2020, tento region vede lidi všech národnostních menšin k hledání práce v okolí nebo k zaměstnání a zahájení vlastního podnikání ve městech a podporuje chudé lidi, aby hledali zaměstnání mimo své rodné město.

Od roku 2014 do roku 2019 se počet lidí zaměstnaných v Xinjiangu zvýšil z 11,4 milionu na 13,3 milionu. Průměrná roční relokace přebytečných venkovských pracovníků činila více než 2,7 milionu lidí, z nichž téměř 1,7 milionu, tedy přes 60 procent, bylo v jižním Xinjiangu, uvádí se v Bílé knize.

Tursonnissar se ucházela o práci v továrně v březnu roku 2019. Práce v blízkosti domova jí umožňuje pečovat o matku, která trpí vysokým krevním tlakem. Díky dobrým komunikačním a manažerským dovednostem byla brzy povýšena na vedoucí týmu výrobní linky, která má plat přibližně 4.000 yuanů (620 amerických dolarů) měsíčně. V letošním roce se plánuje ucházet o pozici manažerky.

„Cítím se skvěle, když mohu plně podporovat sebe a svou rodinu. S větším příjmem jsem nainstaloval plynové ohřívače, takže moje matka nemusí topit uhlím, aby se zahřála. Některé mladé zaměstnankyně si koupily nové oblečení, které se jim líbí, za peníze, které vydělaly poprvé v životě. Všichni jsme na sebe velmi pyšní,“ řekla.

Tursonnissar uvedla, že někteří z jejích přátel se rozhodli pracovat jinde po vyhodnocení různých možností, o kterých se dozvěděli od vesnických výborů, veletrhů práce nebo online. Často sdílejí své životy na sociálních médiích a porovnávají blahobyt nabízený různými společnostmi.

„Máme slovo v tom, co děláme a kde pracujeme. Možná budu někdy pracovat ve větší továrně jinde nebo si založím vlastní firmu,“ řekla Tursonnissar.

Často přemýšlela, čím by se mohla stát, kdyby nedokončila střední školu poté, co jí náboženští extremisté řekli, že chodit do školy je hřích. „Ale ohlížet se je zbytečné. Jediné, co můžu udělat, je využít každou příležitost a být ambiciózní.“

Podle Úřadu pro lidské zdroje a sociální zabezpečení v Xinjiangu našlo od ledna do listopadu roku 2020 zaměstnání 3,15 milionu obyvatel venkova bez práce. Tento krok k vytvoření více pracovních příležitostí, zejména pro příslušníky ujgurské etnické skupiny na venkově v Xinjiangu, byl některými západními politiky a médii vylíčen jako povzbuzující „nucené práce“ v tomto regionu.

„Vzhledem k drsnému přírodnímu prostředí byl jižní Xinjiang vždy relativně méně rozvinutý, ale lidé tam mají silnou touhu zlepšit svůj život hledáním zaměstnání,“ uvedl Abdulrehman Suber, tajemník strany ve veřejném středisku služeb zaměstnanosti. „Vlády na všech úrovních přikládají velký význam poskytování služeb zaměstnanosti a školení místních obyvatel, ale je na nich, aby si vybrali své zaměstnání. Nucená práce v Xinjiangu jednoduše neexistuje.“ (Kl)