Co je za klesající mírou porodnosti v Číně?

Sedmé čínské sčítání lidu vyvolalo nové kolo diskuse o populační struktuře, zejména o klesající porodnosti.

Vzhledem k tomu, že ekonomika země roste a úrovně vzdělání se zvyšuje, je normální, že míra porodnosti klesá.

Čína není výjimkou, ale další faktor v klesající plodnosti je politika porodnosti země.

Po vrcholu čínské populace v roce 1962, zahájila Čína diskusi o kontrole počtu obyvatelstva, aby se zabránilo přetížení její tehdy slabé ekonomiky.

V roce 1982 byla politika jednoho dítěte vložena do Ústavy země.

Politika se ukázala jako účinná. Míra porodnosti klesla pod světový průměr a byla více v souladu se svými sousedy.

Podle nejnovějšího sčítání lidu, klesla celková plodnost čínské populace, tedy průměrný počet dětí, které se narodí ženě za život, na 1,3.

Je to pod výstražnou linií 1,5, ale je to již mírné zlepšení z 1,18 při šestém sčítání lidu v roce 2010.

Růst, ačkoli slabý, je způsoben tím, že v roce 2011 byla politika kontroly porodnosti uvolněna, což umožnilo rodinám mít druhé dítě. Zpočátku mohly mít druhé dítě pouze páry, ve kterých jsou muž i žena jedináčci. Pak v roce 2015 byla politika rozšířena na všechny páry, ať už mají bratry či sestry nebo ne.

Počet novorozenců vzrostl v roce 2016 na 17,86 milionu a dosáhl vrcholu od roku 2000, ale v roce 2020 došlo k poklesu na 12 milionů.

Co je za tímto klesajícím trendem?

Především je v nejlidnatější zemi světa méně žen ve věku pro rození děti. Preference synů během politiky jednoho dítěte způsobila nevyvážený genderový poměr.

Lidé se také zdráhají mít více dětí.

Podle průzkumu prováděného vnitrostátní hospodářskou komisí pro plánování zdraví a rodiny (NHFPC) v roce 2017 je ideální počet dětí pro čínské ženy (věk 15-49) 1,96.

Tento číslo v Japonsku vzrostlo z 2,41 v roce 2000 na 2,6 v roce 2012 a v Korejské republice z 2,45 v roce 2006 na 2,55 v roce 2014, podle údajů z JGSS (Japonský obecný sociální průzkum), KGSS (Korejský obecný sociální průzkum) a Světové banky.

Proč se čínští lidé zdráhají mít nyní více dětí?

V průzkumu provedeném v roce 2015 NHFPC, více než 70 procent účastníků uvedlo, že nejdůležitější faktor je finanční tlak.

Pokud se podíváte na ceny nemovitostí, neochota je poměrně pochopitelná.

Roční sledování cenové dostupnosti bydlení v metropolích ukazuje, že v roce 2020 byla střední cena domu v Hongkongu více než 20násobek ročního středního příjmu domácností na stejném území.

To znamená, že potrvá 20 let, než si rodina bude moci pořídit bydlení v Hongkongu, což z něj činí jedno z nejvíce nedostupných měst světa pro bydlení.

Výzkum však nezahrnoval čínskou pevninu. Podle domácího průzkumu je poměr ceny bydlení a ročních příjmů domácností zarážející – 23,8násobek v Pekingu, 26,2násobek v Šanghaji a 39,8násobek ve městě Shenzhen (Šen-čen).

Výchova dítěte je také drahá.

Podle oficiálního čínského průzkumu provedeného v letech 2014-2015, rodiče utratili v průměru 8000 čínských yuanů (přibližně 1.254 amerických dolarů) ročně na jedno dítě do 5 let ve venkovských oblastech, kde jsou příjmy na obyvatele 11,422 yuanů. V městských oblastech to bylo 15.000 yuanů na dítě do věku 5 let a 31.195 yuanů příjmů na obyvatele.

A to jsou jen výdaje do věku 5 let. Pokud jde o vzdělávání, neexistuje žádný strop pro výdaje.

Služby péče o děti jsou také slabé. Pokrytí péče o děti do 3 let bylo 4 %, ve srovnání s 50 % ve vyspělých zemích, podle údajů NHFPC v roce 2015.

Vzhledem k těmto finančním tlakům není překvapením, že čínské rodiny raději mají méně dětí.

Čína je si vědoma těchto výzev a plánuje zmírnit zátěž pro rodiny. Ve svém 14. pětiletém plánu navrhla zlepšení systému sociální podpory země, zejména pro péči o děti. （Kl））